ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.71.2006
sp. zn. 1 Azs 71/2006 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobkyně: T. N., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se
sídlem Brno, Příkop 8, adresa pro doručování: Praha 1, Václavské náměstí 21, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 10. 2005, č. j. OAM-1757/VL-20-04-2005, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2006,
č. j. 56 Az 176/2005 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízen í o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 5. 10. 2005, č. j. OAM-1757/VL-20-04-2005, žalovaný zamítl
žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“, ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Brně
zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 13. 3. 2006.
Rozsudek žalobkyně (dále též stěžovatelka) napadla kasační stížností. Uvedla,
že žalovaný nesplnil důsledně svou povinnost spolehlivě zjistit skutkový stav věci. Neopatřil
si dostatečné množství podkladů, přitom stěžovatelka vyvinula adekvátní úsilí
k tomu, aby svá tvrzení doložila. Tíha důkazního břemene v azylovém řízení nedopadá
pouze na žadatele o azyl, ale měla by být rovnoměrně rozložena i na správní orgán,
který disponuje rozsáhlým aparátem ke zjišťování relevantních informací. V případě důkazní
nouze je často nutné uznat věc žadatele o azyl i v případě pochybností. Tyto závěry
ostatně vyplývají i z článků 195 – 219 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního
postavení uprchlíků. Dodala, že v jejím případě nebylo dostatečně posouzeno a odůvodněno
neudělení humanitárního azylu a nevztažení překážky vycestování. Navrhla, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005,
spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť krajský soud
se nevypořádal s žalobním bodem mířícím do neudělení humanitárního azylu a do nevztažení
překážky vycestování žalovaným. Podle výše citovaného usnesení se o případ přijatelnosti
kasační stížnosti může jednat mj. tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele; příkladem toho může být např. hrubé pochybení krajského soudu v jednotlivém
případě při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud však v rámci
této kategorie přijatelnosti není povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. To konkrétně
znamená, že některé typové případy, ve kterých byly do účinnosti §104a s. ř. s. kasační
stížnosti shledávány důvodnými a na jejich základě kasační soud rušil rozhodnutí krajských
soudů, nemusí již být nyní vůbec shledány přijatelnými a tedy ani věcně projednatelnými.
To platí zejména v případech porušení kogentních procesních norem, která automaticky vedla
ke kasaci rozhodnutí krajských soudů.
V nyní souzené věci se krajský soud skutečně nezab ýval žalobními body mířícími
do neudělení humanitárního azylu a do nevztažení překážek vycestování, nicméně
toto opomenutí nebylo tak výrazné intenzity, aby mělo vliv na rozhodnutí ve věci samé.
Totiž, k otázce povinnosti správního orgánu posuzovat podmínky pro udělení humanitárního
azylu za situace, kdy je žádost o udělení azylu zamítána jako zjevně nedůvodná podle §16
zákona o azylu se již dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku
15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz, přičemž uzavřel, že výrok o zamítnutí
žádosti o udělení azylu podle §16 zákona o azylu je s výrokem o neudělení azylu podle §14
zákona o azylu v logickém rozporu. Otázka povinnosti správního orgánu rozhodnout
o překážkách vycestování za současného zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné dle §16 zákona o azylu pak již byla předmětem rozsudku tohoto soudu ze dne
22. 9. 2004, č. j. 5 Azs 230/2004 - 45, www.nssoud.cz, v něm ž uzavřel, že konstatování,
zda se na cizince vztahuje překážka vycestování, je ve smyslu §28 zákona o azylu obligatorní
částí rozhodnutí pouze v případě udělení či neudělení azylu v režimu §12, §13 a §14
téhož zákona. Předmětná vada řízení před soudem tak v daném případě nemohla způsobit
přijatelnost kasační stížnosti, neboť ani její odstranění by nevedlo ke vzniku možnosti
dosáhnout změny rozhodnutí ve věci samé.
Poukázala-li stěžovatelka na porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového
stavu žalovaným, připomíná kasační soud, že otázka postupu správního orgánu při zjišťování
skutkového stavu v azylovém řízení a s tím související otázka
rozložení důkazního břemene byla předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu,
namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59,
publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41,
www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, www.nssoud.cz,
rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004 - 40, www.nssoud.cz, rozsudek
ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, nebo rozsudek ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 1 Azs 22/2004 - 42, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení , pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu