ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.78.2006
sp. zn. 1 Azs 78/2006 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce M. A., zastoupeného JUDr. Miroslavou Kohoutovou,
advokátkou se sídlem Praha 3, Milešovská 6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2005, č. j.
OAM-1294/VL-10-ZA07-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 25. 1. 2006, č. j. 56 Az 105/2005 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2005, č. j. OAM-1294/VL-10-ZA07-2005, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl
podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 25. 1. 2006.
Rozsudek žalobce napadl kasační stížností, doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne
7. 7. 2006. Namítl, že krajský soud nesprávně zhodnotil skutkový stav zjištěný ve správním
řízení. Již v žádosti o udělení azylu uvedl, že s rodinou žil v B., tedy v oblasti se silnou
čečenskou tradicí, která je potlačována Ruskou federací. Vyhrožování vedoucí
až k důvodnému strachu o život, únos jeho bratra a další potíže v zemi původu plynuly
z jeho avarské národnosti a islámského náboženského vyznání, které je v silném střetu
s většinou pravoslavného Ruska. Bylo zbytečné, aby se žalobce obracel na příslušné orgány
či na policii, jelikož tak učinil bez úspěchu již jeho otec. S ohledem na provázanost policie
a vyděračů navíc bylo jasné zhoršení stávající situace. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005,
spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatelem namítané obavy z vyhrožování organizovanými kriminálními skupinami
(mafie) jakožto důvod žádosti o udělení azylu, spolu s otázkou možnosti občanů domáhat
se ochrany svých práv u státních orgánů země původu a schopnosti těchto orgánů jim takovou
ochranu poskytnout, byly předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou
lze uvést například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne
18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60,
či rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, všechny publikovány
na www.nssoud.cz.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že vyhrožování a potíže, jimž čelil spolu
se svou rodinou, vyplývaly z jeho avarské národnosti, islámského náboženského vyznání
či silných čečenských tradic v B., pak jde o tvrzení, která ve správním řízení ani v řízení před
krajským soudem neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nové, které
stěžovatel uplatnil až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K takové skutečnosti
Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
V bodě, jímž stěžovatel napadl nepřihlédnutí k provázanosti policie a vyděračů
žalovaným, je kasační stížnost nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.): opírá se totiž o důvod,
který stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl.
Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu
tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu