ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.93.2006
sp. zn. 1 Azs 93/2006 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Daniely
Zemanové v právní věci žalobkyně N. N., zastoupená Mgr. Janem Lipavským, advokátem se
sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
20. 7. 2004, č. j. OAM-2321/VL-07-12-2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2006, č. j. 24 Az 485/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Jana Lipavského se u r č u je částkou
4135,30 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 20. 7. 2004 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobkyni
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Krajskému soudu
v Ostravě dne 28. 7. 2004. Krajský soud tuto žalobu dne 9. 2. 2006 zamítl.
V kasační stížnosti a v jejím doplnění stěžovatelka brojila proti rozsudku krajského
soudu; uvedla, že její problémy s náboženskou organizací (svědkové Jehovovi) a manželem,
který do této organizace vstoupil, a pak nutil ke vstupu stěžovatelku i jejího syna, vyhrožoval
jim a zastrašoval je, jsou jen zdánlivě soukromého charakteru, avšak znemožňují jí doma
život. K tomu se odvolala na čl. 53 a čl. 43 Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení
uprchlíka.
Dále stěžovatelka tvrdila, že žalovaný si před rozhodnutím nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci, když nevycházel z aktuálních informací o domovské zemi stěžovatelky.
Žalovaný si nezajistil aktuální zprávu o dodržování lidských práv na Ukrajině,
která je dle názoru stěžovatelky nezbytná k rozhodnutí, zda je či není u stěžovatelky
dána překážka vycestování. Krajský soud proto pochybil, když tuto vadu řízení správnímu
orgánu nevytkl, jeho rozhodnutí nezrušil a věc mu nevrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala
o přiznání odkladného účinku podle §107 s. ř. s.; tato žádost se však – s ohledem
na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost je v části nepřípustná, ve zbytku pak nepřijatelná.
Námitka použití čl. 53 a čl. 43 Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení
uprchlíka byla poprvé zmíněna až v řízení o kasační stížnosti, a je proto ve smyslu §104
odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda zbývající část kasační stížnosti
ve smyslu §104a s. ř. s. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky,
a zda je tedy možno ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu
přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost
odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Námitkou týkající se vyhrožování ze strany soukromých osob (zde manžela)
v souvislosti s přestupem na jinou náboženskou víru se Nejvyšší správní soud dostatečně
zabýval např. v rozsudku ze dne 10. 3. 2005, č. j. 4 Azs 298/2004 - 46, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 5. 10. 2005, č. j. 6 Azs 554/2004 - 42, www.nssoud.cz. Otázkou
aktuálnosti informací o dodržování lidských práv v zemi původu žadatele o azyl ve vztahu
k jeho žádosti a překážce vycestování se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku
ze dne 28. 4. 2005, č. j. 4 Azs 371/2004 - 73, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku
ze dne 15. 11. 2005, č. j. 7 Azs 167/2005 - 54, www.nssoud.cz. Námitky, jež stěžovatelka
učinila předmětem sporu, byly v judikatuře zdejšího soudu opakovaně řešeny
s týmž výsledkem a krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by bylo natolik
intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo
přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky, které stěžovatelka vznesla v kasační stížnosti. Kasační
stížnost tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky; Nejvyšší
správní soud ji proto shledal ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl žalobkyni ustanoven soudem, náleží mimosmluvní
odměna podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu).
Soud proto přiznal ustanovenému zástupci v souladu se sazbou mimosmluvní odměny
1000 Kč za první poradu s klientem dne 16. 8. 2006 včetně převzetí a přípravy zastoupení
[§7 ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 8. 2006]
a 75 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených [§13 odst. 3 advokátního
tarifu ve znění účinném do 31. 8. 2006]. Dále soud zástupci přiznal 2100 Kč za odstranění
vad kasační stížnosti dne 28. 12. 2006 [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) advokátního
tarifu ve znění účinném po 31. 8. 2006] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto
úkonem spojených [§13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném po 31. 8. 2006].
Mimosmluvní odměnu pak soud ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. zvýšil o částku daně z přidané
hodnoty ve výši 660,30 Kč. Celkem tedy zástupci náleží 4135,30 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu