ECLI:CZ:NSS:2007:2.AS.77.2006
sp. zn. 2 As 77/2006 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce V. V.,
zastoupeného JUDr. Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem Malinovského nám. 4,
Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo
nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 28. 2. 2006, č. j. 30 Ca 166/2004 - 17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, č. j. 30 Ca 166/2004 - 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru právního
a organizačního ze dne 4. 5. 2004, č. j. JMK 10040/2004 OPO, zamítajícímu jeho odvolání
proti rozhodnutí Městského úřadu Velké Pavlovice ze dne 5. 2. 2004, č. j. 1418/2003,
jímž bylo rozhodnuto o zrušení žalobcova místa trvalého pobytu.
Krajský soud vyšel z názoru, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají
žádná jeho práva k objektu, v němž je přihlášen, ani k jeho vlastníkovi, a proto nemohou
při zrušení místa trvalého pobytu ani zaniknout. Za nedotčené soud označil i právo svobodné
volby trvalého pobytu. Rozhodnutí má význam pouze evidenční, nedotýká se ani práv
politických, jakým je zejména právo volební. Nemá-li rozhodnutí podle §12 zákona
č.133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů
(dále též „zákon o evidenci obyvatel“) bezprostřední dopad projevující se v založení, změně,
zrušení či jiném závažném určení žalobcova práva charakteru věcného (majetkového),
nedopadá-li do práva na výběr místa pobytu a není-li zde dotčení jiného konkrétního
subjektivního veřejného práva, nejde o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. a jde o úkon
správního orgánu ze soudního přezkumu vyloučený podle §70a s. ř. s. Žalobu soud
proto odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a e)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že správní orgán
nezákonně rozhodl o zrušení místa jeho trvalého pobytu a tím zasáhl do jeho práv
vyplývajících z různých zákonů. Zejména bude povinen informovat o změně místa trvalého
pobytu finanční úřad, živnostenský úřad, správu sociálního zabezpečení a zdravotní
pojišťovnu, a to pod sankcí za včasné nesplnění povinnosti. Bude muset žádat o výměnu
občanského průkazu a uvést do souladu zápis v obchodním rejstříku. Z toho plyne zatížení
různými správními poplatky, které se rovněž dotýká jeho práv a povinností. Úředně
mu tak je rovněž založena jiná adresa, na níž si musí vyzvedávat zásilky, a pokud této
povinnosti nedostojí, může pro něho nevyzvednutí mít i fatální důsledky vyplývající z fikce
doručení. V důsledku svévolného postupu vlastnice domu jsou mu také upřena práva nájemce.
Z toho všeho stěžovatel dovozuje přímý dopad do jeho práv a povinností a je názoru,
že rozhodnutí o zrušení místa trvalého pobytu nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu.
Proto navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný nevyužil možnosti podat vyjádření ke kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní výslovně označeny
důvody podle §103 odst. 1 písm. a), e) s. ř. s.
Je-li ovšem kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srovnej
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
zveřejněno pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nemůže být proto shledána důvodnou ani zkoumána
námitka odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Není však podstatné, jak stěžovatel důvody
kasační stížnosti důvodům zákonným podřadil, je-li zřejmé, že obsahem kasační stížnosti
je namítána nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby, tedy důvod odpovídající §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. To však není pro posouzení věci rozhodující; rozhodující je, zda názor
výše citovaný i nadále obstojí.
Krajský soud vycházel z názoru, že rozhodnutí podle §12 odst. 1 písm. c) zákona
o evidenci obyvatel je úkonem správního orgánu, který není rozhodnutím podle §70
písm. a) s. ř. s., tedy není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Vycházel přitom zjevně
a logicky z judikatury předcházející jeho rozhodování. Nejvyšší správní soud rozsudkem
ze dne 23. 2. 2005, č. j. 6 As 33/2003 - 81 totiž vyslovil: rozhodnutím ohlašovny o zrušení
údaje o místu trvalého pobytu (§12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel
a rodných číslech a o změně některých zákonů) se nezakládají, nemění, neruší ani závazně
neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle
§70 písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [§68 písm. e)
s. ř. s.].
V prvé řadě lze k tomu podotknout, že z toho by bylo možno dovodit důvod
pro odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nikoliv podle písm. a) s. ř. s.,
jak postupoval krajský soud.
Rozhodnou právní úpravou pro posouzení věci je zákon o evidenci obyvatel ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 53/2004 Sb. Soud z tohoto znění cituje, ovšem současně
v závěru odůvodnění odkazuje na ust. §12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel
(sice s poukazem na znění žaloby, která však z takto konkretizovaného ustanovení
nevychází), když toto ustanovení bylo do zákona vneseno až uvedenou novelou.
Pro posouzení možnosti soudního přezkumu však tato novela nemá význam, neboť vnesla
do ustanovení §12 změnu spočívající pouze v uspořádání důvodů ke zrušení údaje o místu
trvalého pobytu z moci úřední [odst. 1, písm. a) až c)], které byly rozšířeny o případy zániku
či nezpůsobilosti objektu, a možnosti zrušení údaje k návrhu oprávněné osoby bez podstatné
textové změny vyhradila odst. 2 citovaného ustanovení.
Podle §12 zákona o evidenci obyvatel v rozhodném znění může ohlašovna rozhodnout
o zrušení údaje o místu trvalého pobytu v případě, že byl zápis proveden na základě
pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů, nepravdivě nebo nesprávně uvedených
skutečností, anebo na návrh oprávněné osoby uvedené v §10 odst. 6 písm. c), zaniklo-li
užívací právo občana k objektu nebo jeho vymezené části (např. bytu nebo obytné místnosti),
jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a neužívá-li
občan tento objekt.
Právní otázka výluky ze soudního přezkumu se stala v mezidobí předmětem
rozhodování rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, jemuž byla předložena jiným
jeho senátem k posouzení podle §17 s. ř. s.
Rozšířený senát dospěl k závěru, že občan, který požaduje změnu místa pobytu, musí
mít možnost soudní ochrany v případě, že splnil podmínky pro změnu, případně že odstranil
nedostatky či rozpory v předkládaných dokladech, a že negativní rozhodnutí ohlašovny bylo
nedůvodné. Občan, který se domáhá zrušení trvalého pobytu jiným osobám, majícím
evidovaný pobyt na jeho adrese, musí mít možnost ochrany v případě, že doložil,
že pro zrušení pobytu těchto jiných osob byla splněna podmínka zániku užívacího práva
k objektu či jeho části, a že nevyhovění jeho návrhu bylo nedůvodné. Občan, jemuž byl zrušen
údaj o trvalém pobytu, pak musí mít možnost soudní ochrany v případě, že rozhodnutí bylo
vydáno, aniž byly podklady zápisu pozměněné, neplatné nebo padělané, či aniž by zápisu
dosáhl nesprávným uvedením určitých skutečností, stejně tak, pokud bylo vyhověno návrhu
oprávněné osoby, aniž doložila zánik užívacího práva. Ve všech případech pak tyto subjekty
rovněž mají právo na řádné projednání věci a soudní kontrole je třeba proto podrobit
i průběh těchto řízení. Jedná se o jejich subjektivní práva, o nichž přísluší rozhodovat orgánu
veřejné moci, stanoveným postupem, v němž je třeba zkoumat dodržení zákonem daných
podmínek. Ochrana veřejných subjektivních práv pak je úkolem správního soudnictví
(§2 s. ř. s. ). Rozhodnutí správního orgánu je v těchto případech úkonem ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s.
Rozšířený senát proto vyslovil, že veřejným subjektivním právem, jemuž je třeba
poskytnout soudní ochranu, je právo na zvolení místa trvalého pobytu a na evidenci trvalého
pobytu v místě, v němž si tento druh pobytu zvolil. Právo na zvolení místa trvalého pobytu
podle §10 zákona o evidenci obyvatel je proto veřejným subjektivním právem, proti jehož
porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle
§65 a násl. s. ř. s. před správním soudem. Nedílnou součástí práva na zvolení místa trvalého
pobytu je také právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány
osoby, které pro to nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné podmínky.
Bližší důvody jsou vyjádřeny v usnesení rozšířeného senátu ze dne 6. 2. 2007,
sp. zn. 2 As 64/2005 (v plném znění bude zveřejněno na www.nssoudcz). K argumentaci
Krajského soudu v Brně o nedostatku vlivu na politická, zejména volební práva,
lze jen stručně zmínit, že jedním z důvodů, pro které nelze vyloučit rozhodování o trvalém
pobytu ze soudního přezkumu, je právě možnost dopadu na volební právo, ať aktivní
či pasivní. K tomuto dotčení přitom může dojít ve statutárních městech, v současné době
právě ve městě Brně, v němž nejsou ohlašovny v jednotlivých městských obvodech
a zrušením místa trvalého pobytu spojeným se zřízením tohoto místa v sídle ohlašovny může
být znemožněn výkon volebního práva v původním volebním obvodu (i tato problematika
je podrobně rozvedena v označeném usnesení rozšířeného senátu).
Odmítnutím žaloby proti rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu dochází ke zkrácení
na právu na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Kasační stížnost proto byla shledána důvodnou a usnesení krajského soudu bylo
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V tomto dalším
řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správní soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.)
a nezbude mu než žalobu věcně projednat.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu