ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.116.2006:58
sp. zn. 2 Azs 116/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: N. Y. zastoupené advokátem Mgr. Lukášem
Kratochvílem,se sídlem Na Hradbách 18, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006,
sp. zn. 62 Az 65/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Lukáše Kratochvíla se u r č u je částkou 2558 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2005, č. j. OAM-1945/VL-07-12-2005, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) azyl v České
republice podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů.
Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
svým rozsudkem ze dne 23. 3. 2006, č. j. 62 Az 65/2005 - 18 zamítl podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Tento rozsudek napadla žalobkyně kasační stížností, a to z důvodů obsažených
v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Poté, co jí byl ustanoven právní zástupce, vytkla krajskému
soudu, že při projednávání její žádosti o azyl došlo k několika pochybení správního orgánu.
Žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, neopatřil si potřebné důkazy
a rozhodnutí tedy nevyplývá ze zjištěného skutkového stavu, resp. skutková podstata,
z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisech. Jako konkrétní důvod pro podání kasační
stížnosti uvedla, že rozhodnutí krajského soudu je v přímém rozporu s ust. §16 zákona
o azylu, když soud nesprávně dovodil, že žalobkyně neuvádí skutečnosti svědčící o možnosti
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Žalovaný ani soud neprovedli
potřebné podrobné šetření ohledně důvodů, o které stěžovatelka opírá tvrzení
o pronásledování ve své zemi. Uváděné důvody nebyly správně vyhodnoceny, neboť obava
stěžovatelky o její život je opodstatněná. Orgány státu, jehož má občanství, nezabránily
útokům na její osobu a lze se domnívat, že ani v budoucnosti nezabrání. Proto jsou zde
dle názoru stěžovatelky dány důvody minimálně pro udělení humanitárního azylu.
Stěžovatelka také požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona
o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační
stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V odpověď na stěžovatelčinu námitku, že nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový
stav věci, připomíná Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněných kasačních
stížnosti již dostatečně zabýval a uvádí např. svůj rozsudek ze dne 22. 3. 2005,
sp. zn. 4 As 56/2003 (publ. na www.nssoud.cz), v němž konstatoval: „Pokud je z odůvodnění
napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud
shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil
při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu,
a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě,
potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“
Pokud stěžovatelka žádný azylově relevantní důvod neuváděla, bylo zcela namístě její
žádost o azyl zamítnout jako zjevně nedůvodnou, jak v obdobném případě potvrzuje i právní
názor obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
sp. zn. 5 Azs 27/2003 (publ. na www.nssoud.cz): „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou,
kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené
v §16 odst. 2 tohoto zákona.“
Ve své kasační stížnosti sice stěžovatelka uvádí, že ukrajinské státní orgány
nezabránily útokům na její osobu, při pohovoru prováděném v přijímacím středisku ve V. L.
nicméně vypověděla, že vyhrožování ze strany přátel muže, kterého její manžel při pobytu
v ČR poranil, polici nikdy nenahlásila. Nejvyšší správní soud proto odkazuje na své
rozhodnutí ze dne 10. 2. 2006, sp. zn. 4 Azs 129/2005 (publ. na www.nssoud.cz): „Obecné
tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu,
bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu
neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené
důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území
České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt,
na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její
účelovosti.“
Nejvyšší správní soud se již také vyjadřoval k otázce pronásledování ze strany
soukromých osob, a sice ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Azs 22/2004
(publ. na www.nssoud.cz): „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy
před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše
v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat
se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly
vyvráceny.“ Tento soud také upřesnil v obdobném případě, že: „Problémy se soukromými
osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy pronásledováním
z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávané
politické názory…“ (uvedeno v rozhodnutí ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 Azs 45/2003).
Nejvyšší správní soud dostatečně vyložil i pojem „humanitární azyl“ a co rozumí
„důvody hodnými zvláštního zřetele“, když uvedl např. v rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
sp. zn. 3 Azs 12/2003 (publ. na www.nssoud.cz), že: „Na udělení azylu z humanitárního
důvodu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., nemá
žadatel subjektivní právo. Správní orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení;
jeho rozhodnutí přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení
příslušných procesních předpisů (§78 odst. 1 s. ř. s.).“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát
Mgr. Lukáš Kratochvíl; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva
úkony právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti - a 2x 75 Kč
na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), d),
§12 odst. 1, §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů,
tedy 2150 Kč + 408 Kč (DPH 19%), celkem 2 558 Kč. Nejvyšší správní soud nevyhodnotil
sepsání vyjádření ze dne 12. 1. 2007 jako další, třetí úkon právní služby. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu