Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 01.02.2007, sp. zn. 2 Azs 123/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.123.2006

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.123.2006
sp. zn. 2 Azs 123/2006 - 65 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobců: a) I. K., b) nezl. A. K., zastoupen matkou: I. K., právně zastoupeni JUDr. Milanem Pivovarčíkem, advokátem se sídlem Žižkovo nám. 7, Znojmo, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2006, č. j. 65 Az 309/2005 - 43, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Žalobci jako stěžovatelé brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 8. 2005, č. j. OAM-1250/VL-10-05-2005. Tímto rozhodnutím jim nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a bylo rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé v kasační stížnosti požádali o přiznání odkladného účinku podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), vážil nejprve zdejší soud nezbytnost rozhodnutí o tomto návrhu. Dospěl však k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu). Poté co Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, musel se zabývat její přijatelností ve smyslu §104a s. ř. s., tedy otázkou, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz. Stěžovatelé namítají, že jim měl být azyl udělen kvůli tomu, že jsou vystaveni v Kazachstánu vydírání ze strany soukromých osob. Problematikou obtíží se soukromými osobami a možností udělení azylu z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, či rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49. Pokud jde o potíže osob s jinou národností v Kazachstánu, tak k těm se zdejší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 377/2004 - 75. Otázce vyslovení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu kvůli obavě stěžovatelů z jednání soukromých osob se Nejvyšší správní soud věnoval např. ve svém rozsudku dne 22. 2. 2002, č. j. 2 Azs 288/2004 - 52. Obecné námitky týkající se nedostatečných skutkových zjištění bez upřesnění konkrétních pochybení správního orgánu byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, z poslední doby lze namátkou uvést například rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 - 103. Účelem humanitárního azylu a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, či v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38; všechny uvedené rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. února 2007 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:01.02.2007
Číslo jednací:2 Azs 123/2006
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:4 Azs 377/2004
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.123.2006
Staženo pro jurilogie.cz:04.05.2024