ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.136.2006
sp. zn. 2 Azs 136/2006 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ch. S., zastoupeného advokátkou Mgr. Lilianou
Balašovou Vochalovou, se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2006,
sp. zn. 14 Az 482/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 9. 2004, č. j. OAM-15/CU-06-HA08-2004, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci (dále též „stěžovatel“) azyl v České republice
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad
Labem svým usnesením ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 14 Az 482/2004 odmítl podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobce napadl toto usnesení kasační stížností, a to z důvodů obsažených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s., když namítal, že krajský soud řádně nezkoumal, zda v jeho
případě nejsou dány podmínky dle §14 zákona o azylu a nebylo mu také řádně zdůvodněno,
proč jím uváděné důvody (obava, že by mohl být ohrožen na životě a mimořádně tíživé
životní okolnosti) nejsou hodné zvláštního zřetele.
Stěžovatel také požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění
účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Ke stížnostní námitce, že krajský soud pouze konstatoval skutečnosti, ke kterým došel
žalovaný, je třeba uvést, že tato námitka by mohla vést k závěru o přijatelnosti kasační
stížnosti toliko tehdy, pakliže by postup a následně vydané rozhodnutí krajského soudu
odporovalo ustálené judikatuře správních soudů, příp. by se jednalo o postup, který by bylo
lze označit za excesivní. Tak tomu však v projednávané věci zjevně není, protože krajský
soud postupoval zcela v intencích zákonné úpravy a jeho rozhodovací činnost se nikterak
nevymyká ze standardního postupu krajských soudů, opakovaně akceptovaného Nejvyšším
správním soudem. Krajský soud totiž stěžovatele řádně vyzval, aby ve lhůtě 2 týdnů odstranil
nedostatky svého podání („formulářové žaloby“); tedy aby žalobu doplnil o sdělení, z jakých
konkrétních skutkových a právních důvodů rozhodnutí žalovaného napadá. Na tuto výzvu
k odstranění vad ovšem stěžovatel nereagoval. Proto v postupu krajského soudu, který
následně žalobu pro nedostatek žalobních bodů odmítl, nelze spatřovat přesah vlastních zájmů
stěžovatele ve shora naznačeném smyslu, který by mohl vést k závěru o přijatelnosti kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud ostatně v obdobné věci ve svém rozhodnutí ze dne
27. 10. 2004, sp. zn. 4 Azs 149/2004 (publ. na www.nssoud.cz) konstatoval, že: „Žalobní
body [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové
důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu
za nezákonné nebo nicotné. Pokud žaloba postrádala potřebná konkrétní skutková tvrzení
a žalobce vzdor výzvě a poučení soudu nijak nereagoval a vadu neodstranil, postupoval
krajský soud v souladu se zákonem, odmítl-li žalobcovo podání z tohoto důvodu.“ Již
z povahy věci je pak zřejmé, že za situace, kdy byla žaloba odmítnuta z procesního důvodu,
nebylo možno hodnotit meritorní správnost správního rozhodnutí, takže krajský soud neměl
žádný prostor ani pro hodnocení otázky humanitárního azylu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu