ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.145.2006
sp. zn. 2 Azs 145/2006 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. A., zastoupeného advokátkou Mgr. Bohdanou
Novákovou, se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 47 Az 17/2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2006, č. j. OAM-293/LE-C06-C09-2006, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) zamítlo žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o azyl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Praze
zamítl podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
rozsudkem ze dne 21. 6. 2006.
Rozsudek stěžovatel napadá kasační stížností, a to z důvodů obsažených v §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a namítá tak nesprávné posouzení právní otázky krajským
soudem, vady řízení před žalovaným a nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatel shledává, že postupem žalovaného byl
porušen článek 3 a článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Evropská úmluva“), když na Ukrajině mu hrozí
pronásledování ze strany věřitelů, od nichž si půjčil peníze na léčení svého syna a studium
druhého syna. V těchto skutečnostech spatřuje jednak azylově relevantní důvody ve smyslu
§12 zákona o azylu a jednak hrozící zásah do jeho práva na ochranu před mučením
a nelidským zacházením podle článku 3 Evropské úmluvy a práva na respektování
soukromého a rodinného života podle jejího článku 8, jak byla tato ustanovení vyložena
v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.
Dále stěžovatel brojí proti tomu, že byla jeho žádost o azyl zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a připomíná, že za zjevně nedůvodnou
nemůže být označena žádost o azyl motivovaná obavou z nelidského a ponižujícího
zacházení, v níž měla být zvažována celá řada mezinárodních a ústavních právních norem,
stejně jako komunitární acquis.
Do třetice pak stěžovatel brojí proti tomu, že bylo řízení před krajským soudem
vedeno v jazyce, kterému dobře nerozumí, tedy v češtině. V průběhu správního řízení byly
všechny úkony činěny za přítomnosti kvalifikovaného tlumočníka a teprve Krajský soud
v Praze komunikoval se stěžovatelem česky, tedy v jazyce, kterému stěžovatel dobře
nerozumí, což odporuje právnímu názoru vyjádřenému například v jistém nálezu Ústavního
soudu (pozn. soudu: stěžovatel má patrně na mysli nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2005,
sp. zn. II. ÚS 186/2005, přestože to nelze tvrdit s jistotou, neboť jej označuje poněkud
nestandardně jako „rozhodnutí Ústavního soudu č. 186/95“, tedy neúplně a navíc s patrným
překlepem, neboť ve stěžovatelem citované pasáži tohoto nálezu je odkazováno na s. ř. s.,
tedy na předpis, jenž v roce 1995, který by byl rokem nápadu na Ústavní soud,
ještě neexistoval).
Stěžovatel také požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění
účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel nejprve namítá, že v jeho případu nebyla dostatečně zvažována hlediska
ústavní a mezinárodní, zejména závazky plynoucí pro ČR z Evropské úmluvy. Takovou
námitkou ovšem stěžovatel nepokládá otázku, jež by dosud nebyla judikatorně vyřešena,
neboť k otázce přednostní aplikace mezinárodních lidskoprávních závazků se zdejší soud
již dostatečně vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. 2 Azs 343/2004
(publ. pod č. 721/2005 Sb. NSS), kde ovšem také připomněl, že takový postup není namístě,
pokud je zjevné, že konkrétní žadatel o azyl nemůže být uprchlíkem typicky proto, že neuvádí
žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování. Tato hypotéza
dopadá i na stěžovatele, přičemž argumentace obsažená v kasační stížnosti tento závěr spíše
potvrzuje než vyvrací. Pokud totiž stěžovatel připomíná vydírání své osoby z důvodu
nesplacených dluhů, dopadá na toto tvrzení plně závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 4 Azs 23/2003 (publ. na www.nssoud.cz):
„Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany
soukromé osoby a má zde ekonomické problémy, není bez dalšího ani důvodem pro udělení
azylu dle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani důvodem pro udělení azylu
z humanitárních důvodů (§14 téhož zákona).“
Ke stěžovatelově námitce, že s ním krajský soud jednal v českém jazyce,
jemuž stěžovatel dobře nerozumí, je pak třeba poukázat na právní názor obsažený
v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 6 Azs 10/2003
(publ. pod č. 120/2004 Sb. NSS): „Reaguje-li cizinec v řízení před soudem na úkony soudu
činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody
stanovené v §18 odst. 2 o. s. ř. pro ustanovení tlumočníka, neboť toho není potřeba.“
Z vyjádření stěžovatele ze dne 25. 5. 2006 (č. l. 16) je navíc patrno, že stěžovatel se výslovně
vzdal práva na tlumočníka s tím, že česky umí a rozumí.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu