ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.154.2006
sp. zn. 2 Azs 154/2006 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Josefa Baxy
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: R. K., zast. Mgr. Zbyňkem Stavinohou,
advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 16. 3. 2006, č. j. 55 Az 30/2005 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 3. 2. 2005, č. j. OAM-58/VL-07-04-2005, jímž nebyl stěžovateli
udělen azyl s odkazem na §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“) a bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu téhož zákona.
Nejvyšší správní soud se po shledání přípustnosti kasační stížnosti musel zabývat její
přijatelností podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), tedy
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení kasační stížnost
odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jako č. 933/2006.
Stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Jeho námitky spočívají v tom, že nebyla správně posouzena právní otázka
udělení azylu, který mu měl být udělen proto, že byl ve své domovině pronásledován
ze strany místního obyvatelstva pro svůj kazašský původ a smíšené manželství. Na státní
orgány se o pomoc neobrátil, neboť se domnívá, že ty diskriminaci příslušníků jiné než
většinové národnosti tiše tolerují. Stěžovatel je toho názoru, že není nutné, aby se jednalo
o zhroucený stát, má-li být jednání soukromých osob přičitatelné státním orgánům. Zprávy
o zemi původu diskriminaci příslušníků menšinových národností ve stěžovatelově vlasti jen
potvrzují. Poukazuje také na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení
uprchlíků vydanou Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě. V kasační stížnosti
stěžovatel také uvádí několik úryvků z anglojazyčného tisku o zemi svého původu.
Na základě obecných úvah o důvodech přijatelnosti kasačních stížností uvedených
v usnesení, na které je výše odkázáno, v dané věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že na
námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou odpověď dosavadní judikatura
správních soudů. Otázku vyhrožování ze strany soukromých osob a tvrzené nedostatečné
ochrany ze strany státních orgánů řešil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne
10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 4 Azs 25/2003 - 80,
v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, v rozsudku ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, v rozsudku ze dne 22. 2. 2005, čj. 2 Azs 288/2004 - 49 či v rozsudku
ze dne 17. 1. 2007, čj. 2 Azs 54/2006 - 91 (všechny dostupné z www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3,
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu