ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.155.2006
sp. zn. 2 Azs 155/2006 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Kaniové
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. M. S. S., zastoupeného Mgr. Bohdanou
Novákovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 20. 7. 2006,
sp. zn. 29 Az 16/2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Bohdany Novákové se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 2. 2006, č. j. OAM-1676/VL-07-ZA04-2005, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl pro nesplnění
podmínek podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel proti rozhodnutí žalova ného podal žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové zamítl podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2006.
Stěžovatel napadl tento rozsudek kasační stížností, a to z důvodů obsažených v §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., když namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost vyplývající z nedostatku
důvodů rozhodnutí. Nezákonnost spatřuje v tom, že se krajský soud nedostatečně vypořádal
se žalobními body uvedenými v žalobě. Žalovaný si totiž dle jeho názoru neobstaral veškeré
relevantní informace ze země jeho původu, a sice z doby před jeho vycestováním
(tedy před rokem 1991), a hodnotil pouze aktuální situaci. Stěžovatel tvrdí, že byl ve své
vlasti pronásledován z důvodu politického přesvědčení. Dodává, že konstatování správního
orgánu i soudu, že požádal o azyl pouze z důvodu legalizace svého pobytu, je irelevantní,
neboť by jinak byla jeho žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Krajský soud se také
nedostatečně vyjádřil k jeho tvrzení, že je u něj dána překážka vycestování podle §91 zákona
o azylu vzhledem k tomu, že v jeho zemi panuje špatná bezpečnostní situace, ohrožovány jsou
životy zejména občanů s politickou minulostí. Stěžovatel je navíc tzv. nenavratitelnou
osobou, protože mu zastupitelský úřad Pákistánu odmítá z politických důvodů poskytnout
jakoukoliv ochranu. V závěru stěžovatel upozorňuje, že kasační stížnost přesahuje jeho vlastní
zájmy, neboť by měl Nejvyšší správní soud vyložit, jaký má na rozhodování o udělení azylu
vliv skutečnost, že domovský stát odmítá poskytnout stěžovateli jakoukoliv asistenci.
Meritorně by mělo být rozhodnuto také o tom, jak aktuální a relevantní by měly být informace
o zemích původu v případech stěžovatelů, kteří v ČR žijí již delší dobu a až po několika
letech žádají o udělení politického azylu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel nejprve namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal se žalobními
body uvedenými v žalobě a že si neobstaral patřičné informace o zemi jeho původu,
tedy z doby před jeho odchodem z Pákistánu. Touto námitkou ovšem stěžovatel nepokládá
otázku, jež by dosud nebyla judikatorně vyřešena, neboť k náležitostem žaloby se zdejší soud
již dostatečně vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 6 Azs 22/2004,
kde konstatoval: „Předpokladem zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu krajským
soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je uplatnění vady správního řízení v řízení
před krajským soudem ve formě žalobního bodu. Žalobní body musí podle §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které žalobce považuje
napadené správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné. Žalobním bodem však není
uvedení ustanovení správního řádu, které měl žalovaný porušit, je-li z hlediska skutkových
důvodů jen obecně odkázáno na spisový materiál.“ Nejvyšší správní soud se již dostatečně
zabýval také povinností tvrzení, jež leží na stěžovateli, který sám musí navrhnout konkrétní
důkazy a podklady významné pro rozhodování soudu: „Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti
uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady
pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení
konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý
střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní
orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věcí, pokud sama
neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.“ (z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 3 Azs 18/2004). Také v dalším rozsudku ze dne
20. 12. 2005, sp. zn. 2 Azs 92/2005 zdejší soud vyložil, že: „Žalobce je též povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to,
proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko
s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud
žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním
spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně
odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“
Stěžovatel ve své žalobě naopak pouze namítá porušení několika ustanovení tehdy
platného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění účinném
ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „správní řád“), a zákona o azylu, obecně odkazuje
na spisový materiál a toliko opakuje, že pronásledování, kterému byl ve své zemi vystaven,
mělo příčinu v jeho zaměstnání v ochrance premiéra v době převratu (v 70. letech minulého
století), aniž by svá tvrzení podložil konkrétnějšími skutkovými důvody. Skutečnost,
že se na něj vztahuje překážka vycestování podle ust. §91 zákona o azylu, také ničím
nedokládá.
Ke stěžovatelově námitce, že je tzv. nenavratitelnou os obou, neboť mu zastupitelský
úřad Pákistánu odmítá poskytnout ochranu, Nejvyšší správní soud uvádí, že tento důvod
stěžovatel uplatňuje až před zdejším soudem, kterému ovšem ne přísluší jej přezkoumávat,
a to s ohledem na právní názor obsažený v jeho rozsudku ze dne 28. 7. 2005,
sp. zn. 2 Azs 134/2005 (publ. pod č. 685/2005 Sb. NSS): „Důvody kasační stížnosti tedy lze
opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem
přípustně uplatněny (viz §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech
v žalobních bodech obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření formulovány a případně
dále (i po uplynutí lhůty k podání či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny,
aniž by tím byly rozšiřovány.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Stěžovateli byla právní zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka
Mgr. Bohdana Nováková; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1x 1000 Kč
za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci, a 1x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu