ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.50.2006
sp. zn. 2 Azs 50/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: N. D. K., zastoupen Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2005, č. j. 14 Az 454/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 9. 2004, č. j. OAM-49/CU-06-04-2004.
Tímto rozhodnutím mu nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a bylo rozhodnuto,
že se na něho nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Nejvyšší správní soud se po shledání přípustnosti kasační stížnosti musel zabývat její
přijatelností ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“),
tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz.
Poukazuje-li stěžovatel na svoje obtíže vyplývající z křesťanského vyznání,
tak je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2005,
č. j. 2 Azs 196/2005 - 61, www.nssoud.cz, kde se zdejší soud vyslovil k intenzitě potíží
z náboženských důvodů, aby je bylo možno považovat za pronásledování ve smyslu zákona
o azylu. Obecné námitky týkající se nedostatečných skutkových zjištění bez upřesnění
konkrétních pochybení správního orgánu byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího
soudu, z poslední doby lze namátkou uvést například rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 - 103
(oba dostupné na www.nssoud.cz). K rozsahu zjišťování skutečností v řízení o udělení azylu
se Nejvyšší správní soud vyjadřoval již mnohokrát, např. v rozsudku ze dne 16. 8. 2005,
č. j. 5 Azs 120/2005 - 60, www.nssoud.cz, kde zdůraznil povinnost správního orgánu
zjišťovat toliko skutečnosti rozhodné pro udělení azylu v rozsahu důvodů, které žadatel
v průběhu správního řízení uvedl, nebo v rozsudku ze dne 13. 7. 2006,
č. j. 2 Azs 207/2005 - 66, www.nssoud.cz, kde se také vyslovil k povinnosti žalovaného
provádět dokazování. Obavě stěžovatele z návratu do Vietnamu kvůli svému pobytu v České
republice a žádosti o azyl se Nejvyšší správní soud věnoval ve svém rozsudku ze dne
4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 - 66, www.nssoud.cz. Účelem humanitárního azylu
a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud
zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz,
či v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz, a v rozsudku
ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz.
Námitka stěžovatele, že žalovaný nepřihlédl ke zprávě Ministerstva zahraničí USA
o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2003 a 2004, není přípustná
(§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť ji neuplatnil v řízení před krajským soudem, ačkoli tak učinit
mohl.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu