ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.68.2007
sp. zn. 2 Azs 68/2007 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: T. S., zast. JUDr. Petrem Knoblochem,
advokátem se sídlem v Plzni, Husova 17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 28. 3. 2007, č. j. 64 Az 38/2006 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 3. 2006, č. j. OAM-296/VL-07-11-2006. Tímto správním rozhodnutím
byla stěžovatelova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť stěžovatel neuvedl
v žádosti o azyl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Shora uvedený rozsudek krajského soudu
vycházel z toho, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného
skutečného stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí důvody podle §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když tvrdí, že žalovaný nedostatečným
způsobem provedl dokazování ve věci a že rozhodnutí žalovaného neodpovídá ustanovení
§47 odst. 3 správního řádu, neboť je nedostatečné zejména z pohledu neexistence úvah
vedoucích k rozhodnutí při hodnocení důkazů. Vzhledem k těmto skutečnostem trpí řízení
před správním orgánem vadou, kterou nelze odstranit, a proto je nutno správní řízení provést
znovu. Stěžovatel má rovněž za to, že se správní orgán zcela nezabýval otázkou překážek
vycestování, přestože skutečnosti, které zjistil, toto odůvodňují. V případě, že stěžovatel
vycestuje zpět na Ukrajinu, hrozí mu nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení.
Státní úřady v zemi jeho původu jej budou administrativně šikanovat již jen kvůli tomu,
že si dovolil v České republice požádat o azyl. Stěžovatel také odkazuje na Zprávu MZV
USA o dodržování lidských práv za rok 2003 ze dne 14. 3. 2004. Na základě těchto
skutečností se stěžovatel domnívá, že mu měly být přiznány překážky vycestování podle §91
zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti podle §104
s. ř. s; podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost mj. přípustná, opírá-li se o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl. Ve správní žalobě stěžovatel namítl jen to, že jeho žádost o udělení azylu
byla jako zjevně nedůvodná odmítnuta protizákonně, neboť doma dluží kvůli karetním hrám
velkou částku peněz, v České republice peníze v potřebné míře doposud nevydělal,
a tak se vrátit domů nemůže. Z toho vyplývá, že všechny stěžovatelovy kasační námitky
jsou uplatněny nepřípustně, jelikož je stěžovatel neuvedl v řízení před krajským soudem,
ač tak učinit mohl, neboť se týkaly přezkumu správního řízení. Tyto závěry jsou podpořeny
i zcela konstantní judikaturou zdejšího soudu, který ve svém usnesení ze dne 28. 7. 2005,
č. j. 2 Azs 134/2005 - 43, publikováno pod č. 685/2005 Sb. NSS, judikoval, že důvody
kasační stížnosti lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení
před krajským soudem přípustně uplatněny (viz §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň
v základních rysech formulovány v žalobních bodech [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]
obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření, a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání
či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány. To platí
jen za předpokladu, že uvedené právní či skutkové důvody mohl stěžovatel v žalobě či jejím
včasném rozšíření uplatnit.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §104 odst. 4, §120 s. ř. s. odmítnout.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu