ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.94.2006
sp. zn. 3 Ads 94/2006 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobkyně R. B., zast. Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Nemocniční
2902/13, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová
25, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2006,
č. j. 22 Ca 337/2005 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky Mgr. Ritě Kubicové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 19. 8. 2005. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o poskytnutí j ednorázové peněžní částky podle §1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození,
politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do
vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb. (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“).
Krajský soud dospěl k závěru, že podaná žaloba postrádá náležitosti podle ust. §71
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), neboť z ní nejsou zřejmé žalobní body. Žalobkyni proto usnesením ze dne
1. 11. 2005, č. j. 22 Ca 337/2005 - 12, vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení. Žalobkyně byla současně poučena o následcích nesplnění
uložené povinnosti. Na tuto výzvu (doručenou dne 25. 11. 2005), žalobkyně nereagovala
a nedostatky podání ve stanovené lhůtě neodstranila. Podle krajského soudu nebylo možné
v řízení pokračovat, neboť podání neobsahovalo označení výroků rozhodnutí, které napadá,
a důvody, pro které žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Krajský soud proto žalobu usnesením ze dne 5. 1. 2006, č. j. 22 Ca 337/2005 – 15, odmítl.
Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení včas kasační stížnost, ve které opětovně
popsala celou svoji situaci. V doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 9. 2006 dále uvedla,
že krajský soud mohl vzít v úvahu, že je starší osobou, navíc neznalou práva. Domnívala
se, že vzhledem k tomu, že věc již řešilo Ministerstvo obrany i žalovaná, není nutné doplňovat
podání směřované krajskému soudu. Veškeré dokumenty k věci poslala na Ministerstvo
obrany. Žalobkyně proto požádala o odstranění tvrdosti zákona, která na ni rozhodnutím
Krajského soudu v Ostravě dopadla. Další námitky stěž ovatelky směřovaly k samotnému
meritu věci. Podle jejího názoru nemá žalovaná pravdu, pokud uvádí, že se v případě
stěžovatelky nejednalo o ukrývání, ale o krátkodobou internaci ukončenou propuštěním,
a stěžovatelka nemá nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Na základě uvedeného
stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala žalovaná na své vyjádření k žalobě
a odůvodnění usnesení krajského soudu. Dodala, že zákon č. 261/2001 Sb. neumožňuje
odstranění tvrdosti zákona.
Po posouzení věci uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neodkázala na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává. Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že namítla
jednak nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu s tím, že krajský soud nevzal
v úvahu, že je stěžovatelka starší osoba, navíc neznalá práva. Poukázala na tvrdost zákona,
která na ni usnesením krajského soudu dopadla. Druhý okruh stížních námitek směřuje
proti samotnému obsahu správního rozhodnutí, v němž žalovaná podle stěžovatelky
nesprávně posoudila otázku, zda tato splňuje podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní
částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Vzhledem k tomu,
že Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti (s výjimkou případů uvedených
v §109 odst. 3 s. ř. s.), je k projednání kasační stížnosti třeba, aby důvody kasační stížnosti
odrážely obsah rozhodnutí soudu. V případě, že je kasační stížností napadeno usnesení
o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatelku z povahy věci v úvahu pouze kasační důvody
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. V řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zkoumá, zda rozhodnutí soudu
a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není
přímo přezkoumávat samotné žalobou napadené správní rozhodnutí, nýbrž prověřovat,
zda soud při takovémto přezkumu postupoval a uvažoval správně. Rozsah přezkumu
rozhodnutí soudu je tak vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného rozhodnutí
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005, č. j. 2 As 45/2005 - 65,
www.nssoud.cz).
V projednávaném případě soud žalobu odmítl, neboť měl za to, že v řízení nelze
pokračovat pro vadu podání. Věc samu tudíž neposuzoval. Nejvyšší správní soud tak může
v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat jednak závěr krajského soudu, že podaná žaloba
postrádala náležitosti podle ust. §71 odst. 1 s. ř. s., a dále zda soud postupoval v souladu
s ust. §37 odst. 5 s. ř. s. Nemůže se však již zabývat námitkami týkajícími se „merita věci“,
tedy toho, zda správní rozhodnutí žalované je zákonné či nikoli a zda v něm žalovan á správně
posoudila splnění podmínek pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §1 odst. 3
zákona č. 261/2001 Sb.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
z hlediska uplatněného stížního bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Žaloba musí obsahovat jak obecné náležitosti podání podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
tak zvláštní náležitosti stanovené v §71 odst. 1 s. ř. s. Pod písmenem d) cit. ustanovení
je jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace tzv. žalobních bodů, z nichž
musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle §71 odst. 2 s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu
na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě
pro podání žaloby.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Ostravě,
že stěžovatelkou podaná žaloba neosahuje náležitosti podle §71 odst. 1 s. ř. s. Není z ní totiž
parné, jakých konkrétních nezákonných postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
podle stěžovatelky správní orgán dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž postrádá právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti.
Ze zákonné dikce výše uvedených ustanovení s. ř. s. je zřejmé, že jestliže podání
neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, soud vyzve navrhovatele (stěžovatelku) k jejich
doplnění v přiměřené lhůtě. Tato lhůta byla krajským soudem stanovena na jeden měsíc.
V usnesení obsahujícím tuto výzvu byla stěžovatelka poučena o tom, jakým způsobem
má své podání (žalobu) doplnit, jakož i o tom, že neodstraní-li vady podání, soud usnesením
řízení o tomto podání odmítne. Nejvyšší správní soud proto posoudil jako účelové tvrzení
stěžovatelky, že se domnívala, že vzhledem k tomu, že věc již řešilo Ministerstvo obrany
i žalovaná, není nutné žalobu doplňovat . Na výzvu soudu stěžovatelka nijak nereagovala,
ani nepožádala o případné prodloužení lhůty, která se s ohledem na povahu předmětného
úkonu, k němuž byla určena, jeví i Nejvyššímu správnímu soudu jako přiměřená. Stížní
námitku, že krajský soud nevzal v úvahu, že je stěžovatelka starší osoba, navíc neznalá
práva, posoudil Nejvyšší správní soud jako nepřípadnou. Pokud stěžovatelka měla
za to, že její právní znalosti nepostačují k sepsání žaloby, či k odstranění jejích nedostatků,
mohla si zvolit advokáta, případně podat žádost o ustanovení zástupce soudem.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Krajský soud
v Ostravě postupoval zcela v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s. a nepochybil, pokud z důvodu
neodstranění vad žaloby, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, žalobu odmítl podle §37
odst. 5 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že napadený rozsudek netrpí nezákonností
z důvodu tvrzeného stěžovatelkou dle ust. §103 odst.1 písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost
proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za
použití ustanovení §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaná nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto
rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Ustanovené zástupkyni stěžovatelky náleží v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti
ve výši 4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle §13
odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení
stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu