ECLI:CZ:NSS:2007:3.AS.10.2006
sp. zn. 3 As 10/2006 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce Ing. J. Ch.,
zastoupeného Mgr. Ing. Markem Němcem, advokátem se sídlem Sedlčany, Nádražní 106,
proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka
2a, za účasti S. F. K., zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, PhD., advokátem se sídlem
Praha 1, Petrská 12, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j.
11 Ca 275/2004 - 40, ze dne 13. 10. 2005,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Ca 275/2004 - 40, ze dne 13. 10. 2005
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č.j. O-60379, ze dne 13. 10. 2004.
Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného (dále
též „Úřadu“) č.j. O-60379, ze dne 6. 10. 2003 o částečném výmazu kombinované ochranné
známky č. X ve znění „C. F. K. P.“ z rejstříku ochranných známek. Současně žalovaný
rozhodl, že návrhu na zrušení uvedené ochranné známky se vyhovuje a tato známka se
zrušuje pro „XY“. Pro ostatní výrobky a služby ve třídách 9, 16, 21, 41 a 42 se ochranná
známka ponechává v platnosti.
Městský soud v Praze žalobu podle ust. §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek
řízení. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není správním aktem, jímž by žalovaný
rozhodoval o právech, právem chráněných zájmech či povinnostech stěžovatele. Samotná
skutečnost, že stěžovatel je oprávněn domáhat se u správního orgánu vydání rozhodnutí
v postavení třetí osoby, nemá podle soudu automaticky za následek, že tato osoba splňuje
soudním řádem správním stanovené podmínky aktivní legitimace k podání správní žaloby.
Soudní řád správní umožňuje podat žalobu ve veřejném zájmu jen v případech uvedených
v ust. §66 s. ř. s. O takový případ se však v dané věci nejedná a napadené rozhodnutí
žalovaného o zamítnutí návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou a částečném
zrušení ochranné známky nemá vliv na již existující subjektivní práva a povinnosti
stěžovatele a ani tyto nezakládá. Stěžovatel proto není podle soudu aktivně legitimován
k podání žaloby ve správním soudnictví podle ust. §65 s. ř. s.
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Praze
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Je přesvědčen, že je aktivně legitimován
k podání žaloby, a to jak procesně, tak i hmotně-právně. Právní úprava, podle níž může
jako třetí osoba podat návrh na zahájení správního řízení, vyjadřuje podle stěžovatele
skutečnost, že formou tohoto řízení lze hájit subjektivní práva. Existencí jakékoli ochranné
známky, zejména jejím nezákonným vznikem, či vznikem okolností, jež mohou vést k jejímu
zrušení či výmazu, se může cítit dotčen každý, neboť tyto může pociťovat jako omezení svého
práva, resp. svobody označovat výrobky a služby jakkoli, pokud tím nezasahuje do práva
k ochranné známce jiného. Stěžovatel tedy hájí své vlastní soukromé právo na to, aby proti
němu nepůsobila nezákonná ochranná známka, a nikoli veřejný zájem, jak dovozuje Městský
soud v Praze. Chybný je proto závěr soudu, že napadeným správním rozhodnutím nebyla
založena, změněna či zrušena stěžovatelova práva.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem soudu
o nedostatku aktivní legitimace stěžovatele k podání žaloby. V daném konkrétním případě
Úřad neřešil spor mezi navrhovatelem zrušení ochranné známky na straně jedné a vlastníkem
napadené známky na straně druhé, nýbrž otázku, zda ochranná známka splňuje či splňovala
předpoklady stanovené zákonem pro její zápis, případně zda podmínky zápisné způsobilosti
do rejstříku ochranných známek trvají. Stěžovatel nakonec v žalobě ani netvrdil, že by
případné nesprávné správní rozhodnutí zasáhlo do jeho subjektivních práv. Žalovaný proto
navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. O stížních
námitkách uvážil
takto:
Aktivní legitimace k podání žaloby podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s., předpokládá
dvě základní skutečnosti. Jednak existenci úkonu, správního orgánu, jímž se zakládají, mění,
ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, jednak tvrzení žalobce, podle něhož
byl takovým rozhodnutím zkrácen na svých právech. O tom, že rozhodnutí žalovaného
o zrušení ochranné známky je rozhodnutím ve smyslu ust. §65 odst. 1 s. ř. s. nemůže
být sporu (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného zákonem č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 6. 1. 2004, č. j. Konf 93/2003 - 5;
publ. pod č. 276/2004 Sb. NSS). Z obsahu žaloby pak jednoznačně vyplývá, že se stěžovatel
cítí být na svých právech předmětným rozhodnutím dotčen.
Městský soud v Praze tak mohl dospět buď k závěru, že předmětné správní rozhodnutí
je způsobilé zasáhnout do právní sféry stěžovatele, pak by ovšem musel žalobu věcně
projednat a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě, tj. dospěl-li by soud k závěru,
že stěžovatel nemohl být předmětným správním rozhodnutím zkrácen na svých právech,
přicházelo by v úvahu odmítnutí žaloby, nikoli však podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
pro nedostatek podmínek řízení, nýbrž podle písm. c) tohoto ustanovení, jako návrh podaný
osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Městský soud v Praze tedy poprvé pochybil
již při posuzování aktivní legitimace stěžovatele podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s.
Za ještě závažnější vadu napadeného usnesení však Nejvyšší správní soud považuje
tu skutečnost, že Městský soud v Praze zcela opomněl vypořádat se s možností aktivní
legitimace stěžovatele podle ust. §65 odst. 2 s. ř. s., tj. jako účastníka řízení před správním
orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1 citovaného ustanovení, tvrdí však,
že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým
způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Městský soud v Praze sice
v úvodu odůvodnění napadeného usnesení toto ustanovení cituje, v dalším jeho textu
(ve vztahu k projednávané věci) se jím však již dále vůbec nezabývá. V této souvislosti
odkazuje Nejvyšší správní soud na své dřívější rozhodnutí ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A
139/2001 - 67, publ. pod č. 379/2004 Sb. NSS, jehož procesní aspekt je potenciálně
aplikovatelný i na projednávanou věc.
Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že zjištěné vady,
jimiž Městský soud v Praze zatížil napadené usnesení, činí toto nezákonným ve smyslu
ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a tvrzený stížní důvod je v daném případě naplněn. Nejvyšší
správní soud proto usnesení Městského soudu v Praze dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm Městský soud v Praze znovu posoudí, zda
je stěžovatel oprávněn podat žalobu proti předmětnému správnímu rozhodnutí, jak z hlediska
ustanovení §65 odst. 1, tak i z hlediska ust. §65 odst. 2 s. ř. s., a v případě, že dospěje
ke kladnému závěru, o věci meritorně rozhodne. V novém řízení rozhodne Městský soud
v Praze rovněž o nákladech řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu