ECLI:CZ:NSS:2007:3.AS.26.2007
sp. zn. 3 As 26/2007 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
Mgr. Ing. M. N., proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína
Čermáka 2a, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16. 9. 2002,
zn. O-65486, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 181/2006, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. 5 Ca
181/2006 – 18,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. 5 Ca 181/2006 – 18,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 15. 7. 2003, podanou dne 16. 7. 2003 Městskému soudu v Praze,
se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
16. 9. 2002, zn. O-65486, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad ve věci výmazu ochranné
známky M.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2003, č. j. 5 Ca 150/2003 - 7, žalobu
odmítl. Poukázal v něm na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 5. 2003, č. j. 5 A 151/2002 - 9, o téže věci, který žalobu podanou původně u Vrchního
soudu v Praze odmítl, když současně poučil žalobce o možnosti podání žaloby u obecných
soudů, neboť se jedná o věc soukromoprávní, nenáležející do pravomoci soudů ve správním
soudnictví. Navzdory tomuto poučení Nejvyššího správního soudu žalobce podal žalobu
opětovně ke správnímu soudu, a proto ji Městský soud v Praze, jak je uvedeno výše, podle
§46 odst. 2 s. ř. s. odmítl. Rovněž však žalobce poučil o možnosti podání žaloby u obecných
soudů.
Na základě tohoto poučení žalobce posléze podal žalobu u Obvodního soudu
pro Prahu 6. Tento soud však podáním návrhu, jímž popřel svoji příslušnost, vyvolal řízení
u zvláštního senátu ohledně rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost mezi Městským soudem
v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 6, vzniklému ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát usnesením
ze dne 30. 5. 2006, č. j. Konf 19/2005 - 5, usnesení Městského soudu v Praze ze dne
17. 9. 2003, č. j. 5 Ca 150/2003 - 7, zrušil a uložil Městskému soudu v Praze, aby pokračoval
v původním řízení o podané správní žalobě, neboť příslušnými vydat rozhodnutí o žalobě
jsou soudy ve správním soudnictví.
Městský soud v Praze proto pokračoval v původním řízení o žalobě ze dne
15. 7. 2003, vedeném nově pod sp. zn. 5 Ca 181/2006, přičemž usnesením ze dne 23. 8. 2006,
č. j. 5 Ca 181/2006 - 16, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z této žaloby. Rovněž
jej upozornil, že řízení bude zastaveno, pokud ve lhůtě do tří dnů od doručení výzvy nezaplatí
soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena
dne 8. 9. 2006, soudní poplatek však ve stanovené lhůtě zaplacen nebyl. Městský soud v Praze
proto usnesením ze dne 31. 10. 2006, č. j. 5 Ca 181/2006 - 18, podle §47 písm. c) s. ř. s.
ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,ve znění pozdějších
předpisů, žalobní řízení zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalobce (dále též
„stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, v níž namítl nezákonnost rozhodnutí o zastavení
řízení. Stěžovatel uvedl, že soud měl postupovat přiměřeně podle občanského soudního řádu
a použít jeho §47 odst. 1, ohledně doručování právnickým osobám i v jeho případě, byť není
právnickou osobou, ale je podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku. Proto není důvod,
aby v oblasti doručování, soudu sdělená doručovací adresa fyzické osoby – navíc advokáta -
neměla mít účinnost. Účinnost doručovací adresy přitom potvrdil zvláštní senát ve svém
usnesení ze dne 30. 5. 2006, č. j. Konf 19/2005 - 5, které mu bylo doručeno na doručovací
adresu, zatímco výzva k zaplacení soudního poplatku na tuto adresu vůbec nepřišla.
Stěžovatel tak vyjádřil, že soud patrně zaslal výzvu nesprávně na adresu jeho bydliště,
kde si ji nepřevzal a poplatek proto nezaplatil.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobu ze dne 15. 7. 2003,
která je předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 5 Ca 181/2006, nemá k dispozici,
protože mu soudem dosud nebyla doručena. Z tohoto důvodu nevyjádřil, zda v ní stěžovatel
uvedl adresu pro doručování, či zda byl poplatek za podání této žaloby již zaplacen. Nejsou
mu ani známy skutečnosti na jakou adresu byla doručena výzva k zaplacení soudního
poplatku za podání žaloby.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení. Nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení podle stěžovatele spočívá
v tom, že mu byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku na jinou, než soudu známou
adresu pro doručování. Soud tak nesprávně poslal výzvu stěžovateli na adresu, kde si ji
nepřevzal a poplatek nezaplatil.
V žalobě podané dne 16. 7. 2003 Městskému soudu v Praze stěžovatel neuvedl žádnou
zvláštní doručovací adresu, která by byla odlišná od v žalobě uvedené adresy jeho bydliště.
Z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů ze dne 30. 5. 2006, č. j. Konf 19/2005 - 5, které je uvedeno
na č.l. 9 a je tak součástí procesního spisu, je Nejvyššímu správnímu soudu zřejmá skutečnost,
že u stěžovatele byla vedle adresy jeho bydliště, shodné s adresou uvedenou v žalobě,
též zmíněna i zcela odlišná adresa, označená jako adresa pro doručování. Na základě toho
musel i Městský soud v Praze vědět o existenci stěžovatelovy zvláštní adresy pro doručování.
I přes to však soud prvního stupně doručil usnesení ze dne 23. 8. 2006, č. j. 5 Ca 181/2006 -
16, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku v třídenní lhůtě počínající
doručením této výzvy, na adresu jeho bydliště, kterou uvedl v žalobě. Tato výzva byla
pro její nevyzvednutí adresátem dne 29. 8. 2006 uložena, přičemž s ohledem na §50c odst. 4
o. s. ř., aplikovatelného subsidiárně s ohledem na znění §42 odst. 5 s. ř. s., se považovala
za doručenou dne 8. 9. 2006, kdy uplynul poslední den zákonné desetidenní lhůty.
Uvedený postup soudu prvního stupně, který doručil výzvu na adresu stěžovatelova
bydliště, uvedenou v žalobě, by byl naprosto správný, pokud by soud neměl informaci
o existenci zvláštní adresy pro doručování. Podstatná je podle Nejvyššího správního soudu
i další skutečnost spočívající v tom, že zatímco soud prvního stupně doručil výzvu k zaplacení
soudního poplatku na adresu stěžovatelova bydliště, jak je patrné z vrácené doručenky
uložené na č.l. 16a procesního spisu, usnesení ze dne 31. 10. 2006, č. j. 5 Ca 181/2006 - 18,
jímž řízení zastavil, doručil stěžovateli na adresu pro doručování, ač v záhlavní kasační
stížností napadeného usnesení je uvedena jen adresa stěžovatelova bydliště. Soud prvního
stupně tím prokázal vědomost o existenci adresy pro doručování, kterou tak sám využil
v případě doručování usnesení o zastavení řízení, zatímco u doručení výzvy k zaplacení
soudního poplatku tomu tak nebylo.
Soud prvního stupně si, s ohledem na obsah procesního spisu, byl vědom existence
adresy pro doručování, kterou i sám použil. Současně je ale pravdou, že stěžovatel teprve
až v kasační stížnosti uvedl doručovací adresu a výslovně požádal, aby mu bylo doručováno
výhradně na tuto doručovací adresu. To však nic nemění na tom, že soud prvního stupně měl
postupovat při doručování jednotně.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že soud prvního stupně
vydal nesprávné rozhodnutí o zastavení řízení, a proto kasační stížností napadené rozhodnutí
soudu prvního stupně podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc současně vrátil Městskému soudu
v Praze k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše
vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu