ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.121.2006
sp. zn. 3 Azs 121/2006 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: N. S., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2006 č. j. 36 Az 5/2005 - 41,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2006, č. j. 36 Az 5/2005 – 41
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
15. 3. 2006 č. j. 36 Az 5/2005 - 41, kterým bylo rozhodnuto, že návrh stěžovatelky
ze dne 15. 2. 2006 na ustanovení zástupce se zamítá.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že žalobkyně požádala Krajský soud
v Brně, aby jí pro řízení o kasační stížnosti byl ustanoven zástupce. Krajský soud proto vyzval
žalobkyni, aby ve stanovené lhůtě předložila vyplněný tiskopis „potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech“ a dále aby sdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí
nájem ubytovateli či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svou výživu
a ošacení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby svá skutková tvrzení doložila listinnými důkazy.
Žalobkyně zaslala krajskému soudu vyplněný shora uvedený tiskopis, z něhož soud
zjistil, že nemá příjmy z pracovního (obdobného) poměru; snaží se najít si práci; nemá příjmy
z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, příjmy z podnikání a z jiné výdělečné
činnosti, ani příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení mimo jednorázové dávky státní
sociální podpory ve výší 11 000 Kč; nemá další příjmy ani osobní majetek; výdělkové
a majetkové poměry manžela neuvedla (poznámka Nejvyššího správního soudu: ve správním
spise žalobkyně uvedla, že manžela déle než 2 roky neviděla); dále sdělila, že nemá
vyživovací povinnost ani závazky, a konečně, že platí za ubytování 15 000 Kč měsíčně,
dostává občas sociální podporu od církve, studuje češtinu. Tato svá tvrzení však žalobkyně
neprokázala žádnými listinnými důkazy, neprokázala tedy dostatečně, že jsou u ní dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení „právního“ zástupce.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně krajskému soudu k jeho žádosti předložila shora
uvedený tiskopis, který vyplnila tak, jak krajský soud uvedl.
Dále ze spisu vyplývá, že žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2006 č. j. 36 Az 5/2005 - 25, jímž byla zamítnuta její
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2004 č.j. OAM-3282/VL-20-ZA05-2004,
kterým byla její žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ust. §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. V kasační stížnosti žalobkyně požádala o ustanovení zástupce
pro řízení o této kasační stížnosti.
V kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2006
č. j. 36 Az 5/2005 - 41 žalobkyně vyslovila nesouhlas s tímto usnesením, protože v průběhu
azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka
neměla možnost prostudovat tyto změny. Uvedla, že její práva byla porušena a navrhla,
aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Kasační stížnost je přijatelná a důvodná.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) přípustná a žalobkyně v ní namítá důvody odpovídající §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.; jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy žalobkyně. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Jak Nejvyšší správní soud vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 -
39 (www.nssoud.cz), o případ přijatelnosti kasační stížnosti se může jednat mj. tehdy, pokud
by bylo v napadeném rozsudku krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo
mít dopad do právního postavení stěžovatele; příkladem toho může být např. hrubé pochybení
krajského soudu při v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního práva.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o tento případ se jedná v souzené věci; proto
je kasační stížnost přijatelná a třeba se jí meritorně zabývat.
Dalším argumentem pro shledání přijatelnosti kasační stížnosti je i specifická povaha
kasační stížnosti směřující proti usnesení o neustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti ve věcech azylu. V případě kasační stížnosti směřující proti neustanovení zástupce,
u níž, jak dovodila judikatura (viz č. 486/2005 Sb. NSS), není nedostatek povinného
zastoupení advokátem důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti, nelze přehlédnout fakt,
že důvody kasační stížnosti proti neustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
formuluje zpravidla sám stěžovatel – neúspěšný žadatel o ustanovení zástupce. Ve věcech
azylu se jedná o cizího státního příslušníka, zpravidla neovládajícího český jazyk a neznalého
českého právního prostředí. Stěží si pak lze představit, že by takový účastník řízení byl
schopen pregnantně formulovat, v čem spočívá přesah jeho vlastních zájmů v případě kasační
stížnosti proti rozhodnutí, jímž mu nebyl ustanoven zástupce.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud pochybil při posouzení toho,
zda žalobkyně doložila svá tvrzení týkající se majetkových poměrů a zda tady byl splněn
předpoklad pro osvobození od soudních poplatků. Soud odůvodnil zamítavý výrok svého
usnesení tím, že žalobkyně neprokázala listinnými důkazy, že jsou u ní dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků. Krajský soud přesněji nespecifikoval, jaké konkrétní
skutečnosti žalobkyně nedoložila listinnými důkazy, ačkoliv je doložit mohla. Pokud jde
o požadavek soudu, aby žalobkyně doložila listinnými důkazy tvrzení o tom, že nemá žádný
majetek ani příjmy, pak je třeba zdůraznit jedno ze základních východisek dokazování
v řízení před soudem spočívající v tom, že dokazovat nelze něco, co neexistuje. Za této
situace podle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo možno dospět k závěru, že by
žalobkyně neprokázala předpoklad pro osvobození od soudních poplatků; krajský soud
pochybil, když jí přičetl k tíži nedokázání skutečností, které z povahy věci prokázat nemohla
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu uveřejněný pod č. 951/2006 Sb. NSS).
Jelikož nezastoupení žalobkyně advokátem by mělo v řízení o původně podané
kasační stížnosti za následek její odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že postupem krajského soudu při rozhodování o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti došlo k pochybením, jimiž bylo žalobkyni odňato ústavním
pořádkem chráněné právo na právní pomoc a odňata možnost předložit původní kasační
stížnost Nejvyššímu správnímu soudu k posouzení její přijatelnosti, resp. důvodnosti;
to by ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti.
Usnesení krajského soudu tedy vycházelo z nesprávného posouzení právní otázky,
zda žalobkyně splňuje předpoklad osvobození od soudních poplatků nezbytný pro rozhodnutí
o tom, zda jí ustanoví zástupce. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené
usnesení podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a současně věc vrátil Krajskému soudu v Brně
k dalšímu řízení. V něm tento soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán výše vysloveným
právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu