ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.127.2006
sp. zn. 3 Azs 127/2006 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: O. H. proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 65 Az 73/2005, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14.
3. 2005, č.j. OAM-398/VL-10-12-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2006, č. j. 65 Az 73/2005 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí včas podanou kasační stížností
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též „Krajský soud“) ze dne 6. 4. 2006,
č. j. 65 Az 73/2005 – 43, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatelce se zástupce z řad advokátů
neustanovuje.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně podala včas kasační stížnost
proti rozsudku Krajského soudu ze dne 6. 10. 2005 č. j. 65 Az 73/2005 - 27, jímž byla
zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2005, č.j. OAM-
398/VL-10-12-2005. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu nebyl stěžovatelce
k její žádosti udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný rozhodl, že se na stěžovatelku
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona. Stěžovatelka
v kasační stížnosti požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením žalobkyni zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. V odůvodnění usnesení citoval ustanovení §35
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“) a konstatoval, že žalobkyně nedoložila na výzvu soudu své osobní, výdělkové
a majetkové poměry a neprokázala tak splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas předmětnou kasační stížnost, ve které
namítla, že svoji žádost o ustanovení advokáta s ohledem na svoje majetkové poměry
zdůvodnila již ve svém podání. Rozhodnutí Krajského soudu považuje za protizákonné
a za porušení svých práv, pokud nebude zastoupena advokátem v kasačním řízení
a její kasační stížnost nebude projednána. Skutečnost, že jako žadatelka o azyl nepracuje
v žádném pracovním poměru a nemá stálý příjem není podle stěžovatelky nutné dokládat,
neboť to vyplývá z projednávané žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky.
Dále v kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že pokud by měla finanční prostředky, nežádala
by o azyl. V rozhodnutí Krajského soudu shledává porušení ust. §106 odst. 1 a 2 s. ř. s.,
čímž mělo být zabráněno projednání kasační stížnosti stěžovatelky před Nejvyšším správním
soudem.
K otázce přípustnosti této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud především
podotýká, že podle jeho konstantní judikatury v řízení u Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 486/2005).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu
správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů.
Ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu kasační stížnosti dovodit,
že ji podává z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když má za to, že Krajský
soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se její žádosti o ustanovení advokáta,
a z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť uvádí, že své osobní, výdělkové
a majetkové poměry dostatečně zdůvodnila v předchozím podání a ostatní skutečnosti nelze
či není nutné v řízení před soudem dokládat.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V soudním spise je doloženo, že Krajský soud průvodním přípisem ze dne 2. 3. 2006
stěžovatelce zaslal formulář vzor č. 060, tj. prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech, společně s výzvou k jeho řádnému vyplnění ve lhůtě do 7 dnů
od doručení zásilky na korespondenční adresu stěžovatelkou udanou v kasační stížnosti
ze dne 20. 11. 2005. Zásilka s tímto přípisem a předmětným formulářem byla stěžovatelce
doručena ve smyslu ustanovení §46 odst. 1, 3, §50b odst. 1 a §50c odst. 1, 4 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)
náhradním způsobem dne 13. 3. 2006. Stěžovatelka však na výzvu soudu nereagovala
a vyplněné doklady o svých majetkových, osobních a sociálních poměrech Krajskému soudu
ve stanovené lhůtě, ani později před vydáním napadeného usnesení, nepředložila.
Stěžovatelka v kasační stížnosti ze dne 29. 4. 2006 nenamítla, že by se na dané adrese v době
doručování citované zásilky nezdržovala a znovu ji uvedla jako adresu pro zasílání pošty
v kasační stížnosti podané proti napadenému usnesení.
Otázkou prokázání předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů stěžovatelem
ve smyslu ust. §35 odst. 8 s. ř. s. v souvislosti s povinností stěžovatele doložit na výzvu
soudu své osobní, výdělkové a majetkové poměry se Nejvyšší správní soud zabýval
již v mnoha svých rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 5. 1. 2005, č. j. 3 Azs 403/2004 –
61, www.nssoud.cz. S fikcí doručení se Nejvyšší správní soud dostatečně vypořádal
např. v usnesení ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 26/2004 – 35, www.nssoud.cz. Byla-li
tedy uvedená písemnost stěžovatelce doručena, avšak ta ji v soudem stanovené lhůtě nezaslala
vyplněnou soudu zpět, postupoval Krajský soud správně, když návrhu na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti nevyhověl, neboť za dané situace nebylo možné posoudit,
zda stěžovatelka splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Ustálená a vnitřně
jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné
další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu