ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.173.2006
sp. zn. 3 Azs 173/2006 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: M. O., zast. Mgr. Bohdanou Novákovou,
advokátkou se sídlem Praha 4, Pod Terebkou 12, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 25. 5. 2006, č. j. 49 Az 4/2006 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 20. 1. 2006, č.j. OAM-48/LE-C09-C09-2006. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb. (dále jen „zákon o azylu“). Krajský
soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti
svědčící o pronásledování ve smyslu ust. §12 zákona o azylu. Skutková zjištění učiněná
správním orgánem v průběhu správního řízení posoudil krajský soud jako dostatečná a plně
odůvodňující právní závěr o nedůvodnosti podané žádosti. Jako dostatečné posoudil
rovněž podklady, které si správní orgán před vydáním rozhodnutí opatřil. Pokud při jednání
před soudem stěžovatel zcela nově uvedl, že má na Ukrajině problémy, neboť nevrátil dlužné
peníze a obává se proto policie, jež se chová velmi svévolně, nemohl soud k tomuto tvrzení
přihlédnout. Jen na okraj proto krajský soud dodal, že ani snaha vyhnout se řádnému plnění
dluhu není důvodem udělení azylu podle ust. §12 zákona o azylu.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Prvně jmenovaný důvod spatřuje v porušení práva na respektování soukromého
života dle čl. 8 Evropské úmluvy. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho vycestování na Ukrajinu
brání hrozba špatného zacházení a v krajním případě až zabití ze strany věřitelů nebo policie,
a to pro nevrácený dluh. Soud dále podle stěžovatele porušil čl. 53 Příručky Vysokého
komisaře OSN pro uprchlíky. Nezákonný je rozsudek soudu také pro chybnou aplikaci
ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť žádost stěžovatele není dle jeho názoru zjevně
nedůvodná. Jinou vadu před soudem [důvod kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.] pak stěžovatel spatřuje v tom, že celé řízení o žalobě bylo vedeno v jazyce, kterému
stěžovatel nerozumí. V této souvislosti odkázal stěžovatel na rozhodnutí Ústavního soudu
č. 186/95. Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v potřebě zodpovědět tyto otázky:
přímý účinek judikatury ESLP; povinnost ustanovit tlumočníka žalobci neovládajícímu
cizí jazyk vždy, pokud je ze správního spisu zřejmé, že žalobce neovládá český jazyk;
povinnost Nejvyššího správního soudu zajistit konformitu rozhodnutí správního orgánu
ve světle závazků vyplývajících z mezinárodního práva v případech, kdy správní orgány
k těmto odmítly přihlédnout; rozhodnutí o překážce vycestování osoby, jejíž návrat do země
původu by byl spojen s vážným zásahem do jeho právní integrity; míru závaznosti ústavního
a mezinárodního práva ES pro rozhodování správního orgánu a soudu ve věcech azylu; míru
ohrožení života nutnou pro dosažení stupně pronásledování ve smyslu čl. 1 A Ženevské
úmluvy; povinnost Nejvyššího správního soudu přednostně aplikovat mezinárodní závazky
a konečně závaznost Příručky Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ve světle jeho
zmocnění k ochraně uprchlíků a interpretaci Ženevské úmluvy. Stěžovatel žádá Nejvyšší
správní soud, aby usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 25. 5. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Otázky, které stěžovatel označil jako důvody přijatelnosti, výše uvedená kritéria
nesplňují. Stěžovatel zde pouze vyjmenovává obecné právní principy, pojmy či instituty,
aniž by bylo zřejmé, jakou souvislost mají s projednávanou věcí, natož s výše uvedeným
„typem případů“. Na tomto místě považuje Nejvyšší správní soud za vhodné upozornit,
že institut nepřijatelnosti nebyl do právního řádu ČR zaveden s cílem rozšířit působnost
Nejvyššího správního soudu o jakousi „právní poradnu“, nýbrž zejména s úmyslem posílit
jeho postavení v roli sjednocovatele judikatury správních soudů při současné eliminaci
nadbytečného rozhodování ve věcech, v nichž jsou řešeny právní otázky, k nimž se již
Nejvyšší správní soud při své rozhodovací činnosti vyjádřil, či právní otázky menšího
významu.
Část tvrzených důvodů přijatelnosti podané kasační stížnosti pak vůbec nevychází
z obsahu soudního či správního spisu. Např. co se týká povinnosti soudu ustanovit žalobci
tlumočníka, odkazuje Nejvyšší správní soud na č.l. 19 soudního spisu, ze kterého vyplývá,
že stěžovateli byl (k jeho výslovné žádosti) pro jednání soudu ustanoven tlumočník z jazyka
ukrajinského (a to přestože v žádosti o azyl stěžovatel uvedl, že je schopen dorozumět
se v jazyce českém!). Veškerá tvrzení o ohrožení života stěžovatele či jeho osobní integrity
pak stěžovatel poprvé uplatnil až v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud k ním tedy
s ohledem na ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl. Jen na okraj tedy podotýká, že na podkladě
jeho výpovědí učiněných v průběhu správního řízení vyznívají krajně nevěrohodně a účelově.
Za důvod příjezdu do ČR zde stěžovatel označil lepší pracovní příležitosti, důvodem jeho
podání žádosti o azyl pak byla snaha o legalizaci pobytu poté, co zde byl zadržen policií.
K irelevanci těchto důvodů z hlediska azylového řízení srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, www.nssoud.cz, či rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, www.nssoud.cz. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou
splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu