ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.192.2006
sp. zn. 3 Azs 192/2006 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně N. M., proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2005,
čj. OAM-1888/VL-10-KO1-2005, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 29
Az 11/2005, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 30. 6. 2006, č. j. 29 Az 11/2005 - 40,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, č. j. 29 Az 11/2005 -
40, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného (dále též „stěžovatel“) ze dne 31. 10. 2005, čj. OAM-
1888/VL-10-KO1-2005, byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu v České republice
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů. V odůvodnění žalovaný uvedl, že důvody žádosti o udělení azylu
spočívající ve snaze žít s dcerou v České republice a ve snaze o legalizaci pobytu na území
České republiky nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu;
proto žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, jelikož žalobkyně neuváděla skutečnosti svědčící o tom,
že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na to, že žádost žalobkyně o udělení azylu byla zamítnuta
jako zjevně nedůvodná, již pro nadbytečnost neposuzoval, zda žalobkyně splňuje podmínky
pro udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu a nehodnotil ani překážky vycestování
podle §91 zákona o azylu, neboť aplikace těchto ustanovení se váže na §12 zákona o azylu,
jenž v daném případě neaplikoval.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, č. j. 29 Az 11/2005
- 40, bylo toto rozhodnutí žalovaného zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalovanému
k dalšímu řízení. Soud shledal pochybení žalovaného v tom, že se nezabýval sdělením
žalobkyně o jejím nedobrém zdravotním stavu. Podle soudu měl žalovaný i v případě
zamítnutí žádosti žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodné zkoumat, zda není
u žalobkyně dán důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 zákona o azylu. Taková úvaha je pak zcela v kompetenci žalovaného; soud
jen podotkl, že judikatura správních soudů dovodila, že se o případ hodný zvláštního zřetele
může jednat např. v případ vysokého věku žadatele o azyl nebo jeho nedobrého zdravotního
stavu. V souzené věci dosáhla žalobkyně věku 81 let, a jak sama uvedla, má nemocné srdce
a velice špatně vidí. Tyto skutečnosti vyplývají i ze zprávy ošetřujícího lékaře zaslané
jako omluva neúčasti žalobkyně na ústním jednání. Vzhledem k tomu, že o udělení
humanitárního azylu nelze požádat samostatně, shledal soud pochybení žalovaného v tom,
že neprovedl správní uvážení ohledně naplnění či nenaplnění podmínek §14 zákona o azylu.
Soud uvedl, že nepředjímá výsledek správního uvážení, vytkl však žalovanému,
že k takovému uvážení vůbec nepřistoupil a nezabýval se sdělením žalobkyně o jejím
nedobrém zdravotním stavu.
Proti rozsudku podal žalovaný včasnou kasační stížnost z důvodu tvrzené
nezákonnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že žádost žalobkyně
o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
neboť žalobkyně požádala o azyl z důvodů, jež nemají nic společného s taxativně
vymezenými důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. V průběhu správního řízení
opakovaně potvrdila, že o udělení azylu požádala s cílem legalizovat pobyt na území České
republiky, kde žije rodina její dcery. S úmyslem usadit se zde pak opustila svou vlast,
kde neměla žádné relevantní problémy, dostávala tam důchod i sociální příplatky a formální
chybu úřadů při vydávání cestovního dokladu vyřešila bez potíží soudní cestou. Problémy
kvůli arménské národnosti manžela zmínila žalobkyně až v žalobě, ačkoliv jí nic nebránilo
učinit tak již dříve. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že v případě rozhodnutí podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu již nebyl oprávněn posuzovat existenci důvodu hodného zvláštního
zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně měla svou situaci
řešit postupem podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel dále uvedl,
že posuzování důvodů pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu je v jeho diskreční
pravomoci; v rozporu s tím mu soud uložil provést toto správní uvážení. Navíc vzhledem
k individuálnímu posuzování žádostí o azyl nemusí být každý případ těžce nemocného
nebo žadatele ve vysokém věku důvodem pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu.
Stěžovatel vyslovil přesvědčení o rozporu rozsudku krajského soudu s judikaturou Nejvyššího
správního soudu (např. rozsudky č. j. 4 Azs 23/2003 - 69 či č. j. 4 Azs 323/2005 - 112), podle
níž je posuzování důvodu hodného zvláštního zřetele podle §14 zákona o azylu v případě
zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu již nadbytečné. V rozsudku sp. zn. 1 Azs 8/2003 dokonce Nejvyšší správní soud
konstatoval pochybení žalovaného, jenž v odůvodnění žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné posuzoval existenci podmínek pro udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu.
Žalovanému není rovněž zřejmé, jakých vad řízení se dopustil. Situace nastolená krajským
soudem by žalovaného nutila v rozporu s jeho diskreční pravomocí zvažovat, zda jsou dány
podmínky případného využití humanitárního azylu i u zjevně nedůvodných žádostí, u nichž
se neposuzují důvody podle §12 zákona o azylu, na něž se rozhodování podle §14 zákona
o azylu váže. Proto žalovaný navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 6. 2006, č. j. 29 Az 11/2005 - 40, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ke kasační stížnosti zaslala soudu jako doplnění spisového materiálu
lékařskou zprávu týkající se jejího aktuálního zdravotního stavu, a uvedla, že návrat do Ruska
je pro ni vzhledem k závažnosti zdravotního stavu naprosto nemyslitelným.
Kasační stížnost je přijatelná a důvodná.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Jak Nejvyšší správní soud vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS, o případ přijatelnosti
kasační stížnosti se může jednat mj. tehdy, pokud krajský soud nerespektoval ustálenou
soudní judikaturu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové pochybil
při posouzení toho, za jaké procesní situace vzniká žalovanému povinnost posuzovat splnění
předpokladů spočívajících v důvodech hodných zvláštního zřetele pro udělení humanitárního
azylu. Podle §14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárních důvodů. Rozhodování o udělení azylu podle §14 zákona o azylu tedy
předpokládá předchozí negativní výrok podle §12 zákona o azylu. V tomto smyslu
v minulosti opakovaně rozhodoval i Nejvyšší správní soud, jenž např. v rozhodnutí ze dne
10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, dospěl k závěru, že „zamítnutí žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné [§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], znamená, že neproběhlo
dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Protože
neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle §14 zákona o azylu (humanitární
azyl) i podle §13 zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím
vyslovit, že se azyl podle §13 nebo podle §14 neuděluje.“ V rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, pak Nejvyšší správní soud dospěl mj. k závěru, že „správní orgán
pochybil, jestliže žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 zákona o azylu,
přičemž současně posuzoval důvody pro udělení azylu podle §13 (sloučení rodiny) a §14
(humanitární azyl) a výrokem se o nich vyjadřoval. Pokud totiž v řízení o žádosti o udělení
azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v §16 odst. 1 zákona, pak správní
orgán bez dalšího - ale jen ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení - zamítne žádost.
Rozhodne tedy konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého
z důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona. Pro rozhodování o udělení azylu z některého
z důvodů předvídaných v ustanoveních §13 a §14 zákona je však určující závěr o neexistenci
důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Protože tento důvod při zamítnutí
žádosti podle §16 zákona zjišťován není, dostává se výrok správního orgánu o zamítnutí
žádosti o udělení azylu podle §16 zákona do logického rozporu s výrokem o neudělení azylu
podle §13 a §14 zákona.“ Z uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu
dospěla ke konstantnímu závěru, že naplnění důvodů pro zamítnutí žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné vylučuje posuzování důvodů pro udělení azylu podle §13 odst. 1 a 2
a §14 zákona o azylu.
V souzené věci žalovaný s ohledem na to, že žalobkyně uváděla jako důvod
pro udělení azylu opakovaně snahu o legalizaci pobytu na území České republiky,
při rozhodování vycházel z §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož se žádost
o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12. Uvedené
posouzení ve svých důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly
splněny podmínky §12 zákona o azylu. Jestliže žalovaný meritorně neposuzoval naplnění
skutkové podstaty §12 zákona azylu, pak se nemusel zabývat ani splněním podmínek §14
zákona o azylu, tj. předpoklady pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Pokud tedy
krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že krajský
soud pochybil, když se nevypořádal s naplněním či nenaplněním podmínek pro udělení
humanitárního azylu, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jde o výklad zákonu
odporující, neboť §14 zákona o azylu ukládá žalovanému posuzovat důvody podle tohoto
ustanovení pouze pokud neshledal důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
nikoliv však již v případech, kdy žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou
z některého z důvodů podle §16 zákona o azylu. Za této procesní situace tedy podle názoru
Nejvyššího správního soudu nebylo možné žalovanému vytknout, že neposuzoval, zda jsou
u žalobkyně dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle
§14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové vycházel z nesprávného posouzení právní otázky aplikace §14 zákona o azylu
v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné. Proto Nejvyšší správní
kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle §110 odst. 1
s. ř. s. zrušil; současně věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení, v němž
je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným právním názorem
Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Hradci Králové v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu