ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.194.2006
sp. zn. 3 Azs 194/2006 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: V. H., zast. Mgr. Romanem Seidlerem,
advokátem se sídlem Plzeň, Na Jíkalce 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem, ze dne 31. 7. 2006, č. j. 14 Az 84/2005 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 4. 2005, č.j. OAM-7516/VL-06-C09-2001.
Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně
žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91
zákona o azylu. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že žalobcovy
problémy s bývalým nadřízeným nelze hodnotit jako pronásledování ve smyslu ust. §12
zákona o azylu, azylově relevantním důvodem není ani obtížná ekonomická situace žalobce
v zemi původu. Soud neshledal pochybení v neudělení azylu za účelem sloučení rodiny
žalobci; při posouzení důvodů udělení humanitárního azylu žalovaný nevybočil z mezí
a hledisek stanovených zákonem. Informace o situaci v zemi původu žalovaný správně
vyhodnotil tak, že žalobce nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi, které zakládají
překážky vycestování ve smyslu ust. §91 zákona o azylu. Soud proto žalobu podle ust. §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou
zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že problémy, které mu činil bývalý
nadřízený kvůli jeho politickým postojům, znemožnily stěžovateli podnikání na Ukrajině.
Ekonomické potíže řešil odjezdem do České republiky. Stěžovatel má za to, že je ze strany
bývalého nadřízeného pronásledován za uplatňování svých politických práv a splňuje tak
podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Dále namítal, že krajský soud řádně
neposoudil, zda situace stěžovatele neodůvodňuje udělení humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě splněny
podmínky řízení, tj. zda je kasační stížnost přípustná. Dále Nejvyšší správní soud zkoumal,
zda je podaná kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Po posouzení těchto otázek dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná kasační stížnost je zčásti nepřípustná, ve zbytku
pak nepřijatelná.
Zatímco v žalobě se stěžovatel dovolával nesprávného posouzení podmínek
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a chybné aplikace ust. §91 zákona o azylu,
v kasační stížnosti nadto uváděl, že splňuje podmínky stanovené v ust. §14 tohoto zákona.
Lze tedy konstatovat, že se kasační stížnost v tomto rozsahu opírá o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl
ve smyslu ust. §104 odst. 4 s. ř. s., a je z tohoto důvodu nepřípustná.
V otázce přijatelnosti kasační stížnosti (pokud jde o tvrzení nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení splnění podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu)
pak Nejvyšší správní soud vycházel ze svého precedentního usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán
jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1
s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou problémů se soukromými osobami a irelevancí ekonomických problémů jako
důvodu pro udělení azylu se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku
ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz; příp. v rozsudku ze dne
30. 10. 2006, č. j. 4 Azs 13/2006 - 91, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost
žalobce dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32
odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu
má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu