ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.21.2007
sp. zn. 3 Azs 21/2007 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ch. H., zastoupeného JUDr. Evou
Poláčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az 268/2006, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 8. 2006, č.j. OAM-842/LE-PA03-PA04-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2006, č.j. 56 Az 268/2006 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla odmítnuta jeho žaloba směřující proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 8. 2006, č.j. OAM-842/LE-PA03-PA04-2006.
Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
V kasační stížnosti stěžovatel argumentuje důvodem obsaženým v ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Stěžovatel nesouhlasí v rozsahu uplatněných námitek se závěrem krajského
soudu, že podaná žaloba postrádala náležitosti stanovené v ust. §71 odst. 1 s. ř. s., a domnívá
se, že jeho podání obsahovalo žalobní body vymezené dostačujícím způsobem, rovněž
odkaz na spisový materiál vztahující se ke správnímu řízení o jeho žádosti o udělení azylu
je dostatečně určujícím důkazním prostředkem. V souladu s nálezy Ústavního soudu týkající
se posuzované otázky se Nejvyšší správní soud k podobným či totožným tvrzením vyjádřil
již ve své předchozí judikatuře, především poukazuje na právní názor ohledně otázky
náležitého vymezení žalobních bodů vyslovený v rozsudku rozšířeného senátu ze dne
20. 12. 2005 č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaným pod č. 113/2004 Sb. NSS, dále lze uvést
například rozsudek ze dne 27. 10. 2004 č. j. 4 Azs 149/2004 – 52, www.nssoud.cz,
nebo rozsudek ze dne 23. 4. 2004 č. j. 7 Azs 41/2004 – 50, www.nssoud.cz. Ustanovení §71
odst. 1 písm. d) s. ř. s. ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení
doprovázená konkrétní právní argumentací, tj. vylíčit, jakých konkrétních kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči žalobci dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit
svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom
nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti
se skutkovými výtkami. Pokud tedy žaloba neobsahuje jak právní, tak zpravidla i skutkové
důvody, pro které žalobce považuje napadené rozhodnutí správního orgánu za nezákonné
nebo nicotné, a žalobce tuto vadu k výzvě krajského soudu neodstraní, je namístě
ji odmítnout. V souzené věci tyto náležitosti žaloby na výzvu krajského soudu žalobce
nedoplnil a nebylo možno pro tento nedostatek v řízení o žalobě pokračovat, neboť žaloba
byla natolik neurčitá, že z ní nebylo patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu
má krajský soud rozhodnutí žalovaného přezkoumávat. Krajský soud tedy ve věci nepochybil,
napadeným usnesením zákon neporušil a správně žalobu podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu kasační
stížnosti nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena soudem zástupkyně advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Nejvyššímu správnímu soudu však do dne jeho rozhodnutí nebylo prokázáno,
že v daném případě proběhla první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném
znění, proto o odměně advokátky za zastupování v řízení o této kasační stížnosti
nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu