ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.237.2006
sp. zn. 3 Azs 237/2006 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ch. D., zastoupeného JUDr. Evou
Poláčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az
97/2006, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2006, č.j. OAM-971/LE-PA03-
ZA07-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
29. 6. 2006, č. j. 56 Az 97/2006 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Evy Poláčkové se u r č u je částkou 4800 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně (dále též „Krajský soud“), jímž byla odmítnuta
jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 3. 2006, č.j. OAM-
971/LE-PA03-ZA07-2005. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu nebyl stěžovateli
k jeho žádosti udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný rozhodl,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož
zákona.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem
spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých
vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti ve znění jejího doplnění argumentuje důvody
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Stěžovatel nesouhlasí v rozsahu uplatněných
námitek se závěrem Krajského soudu, že předmětné podání postrádalo náležitosti žaloby
požadované v ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s., a domnívá se, že jeho podání obsahovalo
všechny zákonem vyžadované náležitosti žaloby, tedy je po formální stránce perfektní.
Nejvyšší správní soud se k podobným či totožným tvrzením vyjádřil již ve své předchozí
judikatuře, především poukazuje na právní názor ohledně otázky náležitého vymezení
žalobních bodů vyslovený v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005 č. j. 2 Azs
92/2005 – 58 (uveřejněno pod 113/2004 Sb. NSS), dále lze uvést například rozsudek
ze dne 27. 10. 2004 č. j. 4 Azs 149/2004 – 52, www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne
23. 4. 2004 č. j. 7 Azs 41/2004 – 50, www.nssoud.cz. Ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení doprovázená konkrétní
právní argumentací, tyto ani na výzvu Krajského soudu nedoplnil a nebylo možno pro tento
nedostatek v řízení o žalobě pokračovat, neboť žaloba byla natolik neurčitá, že z ní nebylo
patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu má Krajský soud rozhodnutí žalovaného
přezkoumávat. Krajský soud tedy ve věci nepochybil, napadeným usnesením zákon neporušil
a správně žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se soud nezabýval,
neboť podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005
má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ve věci azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti
ustanovena soudem zástupkyně advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil
odměnu advokátce částkou 4200 Kč dle ust. §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
v platném znění od 1. 9. 2006, za dva úkony právní služby – první poradu s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 11. 2006.
Soud advokátce dále přiznal 600 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Prostudování spisu je svojí povahou součástí úkonu převzetí a přípravy
zastoupení. Navýšení nákladů řízení o částku odpovídající dani z přidané hodnoty se v dané
věci neuplatní, neboť advokátka se podle osvědčení o registraci, doloženého do soudního
spisu, stala plátcem daně z přidané hodnoty s účinností až od 1. 1. 2007, tedy nebyla plátcem
v rozhodném období. Zástupkyni žalobce se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti ve výši 4800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu