ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.34.2007
sp. zn. 3 Azs 34/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce R. G., zastoupeného JUDr. Vladimírem
Henclem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 19, Náchod, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2006, č.j. OAM-989/VL-18-ZA04-R2-2004,
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 54 Az
4/2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích ze dne 29. 9. 2006, č. j. 54 Az 4/2006 - 24, ve znění opravného
usnesení ze dne 23. 4. 2007, č. j. 54 Az 4/2006 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. 9. 2006, č. j. 54 Az
4/2006 - 24, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 4. 2007, č. j. 54 Az 4/2006 - 53,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2006, č.j. OAM-
989/VL-18-ZA04-R2-2004. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci azyl podle §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších
předpisů; současně na žalobce nevztáhl překážku vycestování podle §91 zákona o azylu.
(pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu termín „azyl“ nahrazen pojmem
„mezinárodní ochrana“.)
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Namítá-li stěžovatel, že žalovaný nesprávně označil za nevěrohodnou jeho výpověď
v rámci řízení o udělení azylu, kdy stěžovatel namítal pronásledování z politických důvodů,
v průběhu pohovorů se však objevily rozpory v jeho výpovědích týkajících se znalostí
politické situace v Arménii, jež byly způsobilé zpochybnit hodnověrnost jeho tvrzení,
pak Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 19. 8. 2004, č. j. 4 Azs 152/2004 - 36,
publikovaný jako č. 903/2006 Sb. NSS, v němž se Nejvyšší správní soud zabýval
nevěrohodností tvrzení žadatele o azyl v řízení o udělení azylu. Intenzitou politické
angažovanosti a jejím vlivem na důvod pro udělení azylu podle §12 písm. a) zákona o azylu
se již Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 5. 2. 2004, č. j. 3 Azs 1/2004 -
68, www.nssoud.cz. Pokud jde o přesvědčení stěžovatele, že obsah jeho výpovědí týkajících
se politického pronásledování mohl být v řízení o udělení azylu nesprávně tlumočen,
pak je zapotřebí poukázat na to, že se jedná o skutečnost uplatněnou nově až v řízení
o kasační stížnosti, ačkoliv ji žalobce mohl uplatnit již v řízení žalobním. S ohledem na §109
odst. 4 s. ř. s., podle něhož ke skutečnostem uplatněným po vydání rozhodnutí krajského
soudu Nejvyšší správní soud nepřihlíží, se jedná o nové skutkové tvrzení a Nejvyšší správní
soud se jím proto nezabýval. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že rozhodnutí žalovaného
trpí vadou, neboť podle něj není podepsáno oprávněnou osobou, pak takovou námitkou
se již Nejvyšší správní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí, z nichž lze např. jmenovat
rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 29. 1. 2004, č. j. 2 Azs 64/2003 - 54, publikovaný
jako č. 199/2004 Sb. NSS, v němž soud dospěl k závěru, že „není-li vyhotovení správního
rozhodnutí, které je doručeno účastníkovi, opatřeno vlastnoručním podpisem oprávněné
osoby, ale jen předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úředním razítkem
a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení
pořídila, pak takový postup neodpovídá §47 odst. 5 správního řádu. Za situace,
kdy je součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou
osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhodnutí, neboť je zřejmé,
že rozhodnutí skutečně vydala k tomu oprávněná osoba.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu