ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.82.2006
sp. zn. 3 Azs 82/2006 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: O. B., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2005,
č. j. 60 Az 45/2005 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí včas podanou kasační stížností proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též „Krajský soud“) ze dne 15. 11. 2005,
č. j. 60 Az 45/2005 - 47, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatelce se zástupce z řad advokátů
neustanovuje.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu ze dne 19. 7. 2005 č. j. 60 Az 45/2005 - 21, jímž byla zamítnuta její žaloba
směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2005 č.j. OAM-482/VL-10-11-2005.
Uvedeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně v kasační stížnosti
žalobkyně požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti
a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením žalobkyni zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. V odůvodnění usnesení citoval ustanovení §35
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“) a konstatoval, že žalobkyně byla dne 10. 10. 2005 vyzvána k prokázání
svých majetkových a osobních poměrů, ale ve stanovené 15-ti denní lhůtě na výzvu soudu
nereagovala a své majetkové poměry neosvědčila. Za tím účelem jí poslal k vyplnění tiskopis
„potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ – vzor č. 060 s přípisem
přeloženým do ruského jazyka. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Krajský soud
k závěru, že stěžovatelce nelze ustanovit bezplatného zástupce z řad advokátů, neboť nebylo
prokázáno splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Současně stěžovatelku
vyzval, aby doložila do spisu plnou moc udělenou advokátu pro zastupování v řízení
o kasační stížnosti ze dne 1. 9. 2005 a odstranila další vady podané kasační stížnosti.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas předmětnou kasační stížnost a současně
požádala o odklad účinnosti napadeného rozhodnutí. V kasační stížnosti stěžovatelka namítla,
že s usnesením Krajského soudu nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení se několikrát
změnil azylový zákon, a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnosti prostudovat
tyto změny. Dále stěžovatelka tvrdila, že nedostala řádný formulář – vzor č. 060, protože
už bydlí na nové adrese. Uvedla, že nerozumí česky a nepochopila položené otázky. Na závěr
stěžovatelka navrhnula, aby usnesení Krajského soudu bylo zrušeno a aby byl jí ustanoven
bezplatný právní zástupce z řad advokátů.
K otázce přípustnosti této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud především podotýká,
že podle jeho konstantní judikatury v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není
důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, publikovaný
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 486/2005).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů.
Ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu kasační stížnosti dovodit,
že ji podává z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když má za to, že Krajský
soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se její žádosti o ustanovení advokáta,
a z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť uvádí, že formulář vzor č. 060
nedostala.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V soudním spise je doloženo, že Krajský soud průvodním přípisem ze dne 5. 10. 2005,
v ruském překladu, stěžovatelce zaslal formulář vzor č. 060, tj. prohlášení o osobních
majetkových a výdělkových poměrech, společně s výzvou k jeho řádnému vyplnění ve lhůtě
do 10 dnů od doručení na jí udanou adresu v kasační stížnosti. Zásilka s tímto přípisem
a předmětným formulářem byla stěžovatelce doručena ve smyslu ustanovení §46 odst. 1, 3,
§50b odst. 1 a §50c odst. 1, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) náhradním způsobem dne 10. 10. 2005. Stěžovatelka
však na výzvu soudu nereagovala a vyplněné doklady o svých majetkových, osobních
a sociálních poměrech Krajskému soudu ve stanovené lhůtě, ani později před vydáním
napadeného usnesení, nepředložila. Místním šetřením Policie České republiky, Oblastní
ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, odbor pátrání a kontroly pobytu,
oddělení kontroly pobytu Praha, bylo ověřeno, že se stěžovatelka na dané adrese stále zdržuje,
osobně byla zastižena a současný pobyt sama potvrdila. Jako poslední adresa pobytu
stěžovatelky byla prokázána i z dostupných evidencí Policie České republiky, Ředitelství
služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor. Nejvyšší správní soud podotýká,
že cizineckou policií byla zjištěna změna ubytování stěžovatelky, k přestěhování však došlo
až v lednu roku 2006 a tedy v době (říjen, listopad, prosinec roku 2005) opakovaných pokusů
o doručování písemností se zdržovala na svoji původní adrese.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že s podobnými či totožnými
tvrzeními namítající nedoručení formuláře vzor č. 060 se dostatečně vypořádal např.
v rozsudku ze dne 5. 1. 2007, č. j. 4 Azs 243/2006 – 105, www.nssoud.cz. Otázkou
náhradního doručování se Nejvyšší správní soudu zabýval již v mnoha svých rozhodnutích,
např. v usnesení ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 26/2004 – 35, www.nssoud.cz. Ustálená
a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou
odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu podání kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o neustanovení advokáta ve věci azylu má
odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §107 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu