ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.88.2006
sp. zn. 4 Ads 88/2006 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. M., zast.
JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Zámecké 457/5, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2006,
č. j. 2 Cad 100/2005 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce, JUDr. Vítu Vohánkovi, se p ř i z n á v á odměna ve výši
3475 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60 dnů ode dne
právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 6. 2005, s odůvodněním, že byla sepsána
pouze v obecné rovině a neobsahovala náležitosti žaloby podle ust. §71 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti stěžovatel současně požádal, aby mu soud ustanovil zástupce
pro řízení o kasační stížnosti a dále, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Městský soud v Praze v napadeném usnesení uvedl, že podaná žaloba neobsahovala
žádný žalobní bod, žalobce byl vyzván k doplnění žaloby, lhůta pro doplnění žaloby marně
uplynula, a žalobu bylo třeba pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení
jako nedůvodnou odmítnout. Proto s odkazem na znění §46 odst. 1 a §71 odst. 1 a 2 s. ř. s.
městský soudu soud žalobu odmítl.
Kasační stížnost stěžovatel podává s odkazem na §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e).
Namítá, že soud úmyslně a účelově protahuje soudní řízení, soud se neřídil nařízením
Nejvyššího správního soudu, že nelze vést další řízení ve stejné věci, soud neprovádí ve věci
samé přezkum státní správy a ve věci samé nerozhodl. Soud porušil ustanovení Ústavy,
Listiny základních práv a svobod a Evropskou úmluvu o lidských právech. Od počátku řízení
je stěžovateli odepřeno právo jednat před soudem a právo na advokáta. Soud porušil
také ustanovení soudního řádu správního. Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhl,
aby bylo napadené usnesení zrušeno a byla mu uhrazena majetková újma.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2006 byl stěžovateli pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce – JUDr. Vít Vohánka, advokát, se sídlem
Na zámecké 458/5, Praha 4.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2006, č. j. 4 Ads 88/2006 - 45,
bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
tak, že odkladný účinek nebyl kasační stížnosti přiznán.
Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání napadeného usnesení Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel za důvody kasační stížnosti označil důvody vymezené v §103 odst. 1
písm. a) až e) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v situaci, kdy je kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přichází v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Pod tento důvod spadá také případná nepřezkoumatelost z důvodu vady řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v této věci rozhodoval v situaci, kdy mu bylo
z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 4 OP 335/88 - 999,
ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007,
č. j. 13 Co 371/2007 - 1126, známo, že řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům S.
M. bylo zastaveno. Stěžovatel nadále zůstal omezen ve způsobilo sti k právním úkonům
v oblasti pracovně-právní tak, jak je konstatováno v rozsudku Okresního soudu v Olomouci
ze dne 16. 9. 1988, č. j. Nc 1565/86 - 42.
Nejvyšší správní soud nezákonnost v napadeném usnesení Městského sodu v Praze
o odmítnutí návrhu, a stejně tak ani jeho nepřezkoumatelnost, neshledal.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v žalobě proti rozhodnutí žalovaného,
jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého
kraje, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení ve věci nepřiznání dávky
sociální péče, žalobce uvedl, že mu žalovaný odmítl od 1. 12. 2003 poskytnout ve stavu
hmotné nouze sociální péči a zabezpečit jej. Dále uvedl, že na městském soudě je více
než 20 jeho nevyřízených žalob. Odkázal soud na §39 odst. 1 a §64 s. ř. s., dále na §83
o. s. ř., a na čl. 30 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Žádal zrušení napadeného
rozhodnutí a uhrazení majetkové a nemajetkové újmy. Městský soud v Praze návazně
usnesením ze dne 18. 11. 2005, č. j. 2 Cad 100/2005 - 9, stěžovateli sdělil, že jeho podání
(žaloba) neobsahuje náležitosti žaloby podle ust. §71 odst. 1 s. ř. s. a podrobně stěžovatele
poučil v čem chybějící náležitosti žaloby spočívají. Stěžovatele vyzval k opravení a doplnění
jeho podání ve lhůtě 21 dnů od doručení tohoto usnesení, s poučením, že nebude-li žaloba
ve stanovené lhůtě řádně opravena a doplněna, a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud podání odmítne. Stěžovatel na tuto výzvu včasným podáním reagoval tak,
že znovu opakuje, že ve stejné věci je u Městského soudu v Praze již více než 20
jeho nevyřízených žalob, kde protiprávně jednají dva soudci Hrehorová a Tichý.
Znovu odkázal na porušení ustanovení soudního řádu správního a občanského soudního řádu.
Dále uvedl, že „až soud žaloby ve věci samé povinně spojí, dostane to, co po něm žádá“.
Soud se podle stěžovatele neřídil nařízením Nejvyššího správního soudu, že nelze vést
další řízení ve stejné věci. Stěžovatel ještě uvedl, že v každém případě se jedná o řízení
dle čl. 36 Listiny základních práva svobod, a je na úvaze žalobce, jaký zákon
si pro způsobenou škodu žalobou vybere, neboť čl. 2 odst. 4 Ústavy nic nezakazuje.
Toto doplnění žaloby Městský soud v Praze vyhodnotil tak, že žalobní body nebyly
žalobcem po stránce skutkové doplněny a žaloba nadále zůstala v obecné právní rovině.
Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla přes výzvu a poučení řádným způsobem doplněna,
v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat a proto soud žalobu odmítl.
Nejvyšší správní soud uvádí, že podle §71 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba
mimo jiné zejména obsahovat žalobní body, z nichž bude patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné,
resp. jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést. Z obsahu předmětného
podání stěžovatele však nebylo zřejmé označení výroků rozhodnutí, které stěžovatel napadal,
a stejně tak nebyly zřejmé ani tzv. žalobní body, tj. konkrétní skutkové a právní důvody
žaloby. Městský soud v Praze tudíž stěžovatele správně vyzval (v souladu s §37 odst. 5
s. ř. s.) k doplnění chybějících náležitostí žaloby s podrobným vyložením, co má být
doplněno, přičemž k doplnění, resp. odstranění nedostatků, stanovil lhůtu v trvání 21 dnů;
současně stěžovatele řádně poučil, že nebudou-li označené nedostatky odstraněny, bude
žaloba odmítnuta.
Ze spisu, jak bylo již uvedeno, vyplývá, že označené nedostatky ve stanovené lhůtě ,
a ostatně ani později, odstraněny nebyly. Městský soud v Praze tak postupoval správně,
pokud žalobu za této situace odmítl. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje
a uvádí, že usnesení o odmítnutí žaloby je zákonné.
Vymezení důvodů, z jakých se žaloba podává, musí být dostatečně určité. Ostatně
i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu - viz např. rozsudek rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58,
www.nssoud.cz, - plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého
druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky
jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce
je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah,
hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného
rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit
toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.
Dále viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, www.nssoud.cz, v němž se uvádí, že: Žalobní body [§71 odst. 1
písm. d) s. ř. s.] musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce
považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné.
Pokud žaloba postrádala potřebná konkrétní skutková tvrzení a žalobce vzdor výzvě a poučení
soudu vadu neodstranil, postupoval krajský soud v souladu se zákonem, odmítl-li žalobcovo
podání z tohoto důvodu.
Lze tak shrnout, že Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem Městského soudu
v Praze, že podanou žalobu bylo za daného stavu věci třeba odmítnout.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s, ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil .
Proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, JUDr. Vít Vohánka, byl ustanoven
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 8 v návaznosti na §120 s. ř. s.
označenému zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši
3475 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby
(á 1000 Kč a á 2100 Kč §11 odst. 1 písm. b/, §11 odst. 1 písm. d/ ve spojení s §9 odst. 3
pím. f/ cit. vyhlášky) a dvou režijních paušálů (á 75 a á 300 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky),
přičemž jeden úkon byl proveden před datem 1. 9. 2006 a druhý po datu 1. 9. 2006.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu