ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.88.2006
sp. zn. 4 As 88/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobce: J. T.,
zast. JUDr. Alešem Vídenským, advokátem, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava,
Sokolská třída 22, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem
Ostrava, 28. října 117, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 25. 5. 2006, č. j. 22 Ca 25/2006 - 32,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2006, č. j. 22 Ca 25/2006 - 32,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usne sením ze dne 25. 5. 2006, č. j. 22 Ca 25/2006 - 32, odmítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného č. j. 28952/2005/VV/Böh/0002-OCD/47/05,
ze dne 14. 11. 2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. V odůvodnění krajský soud uvedl, že ze spisu 22 Ca 24/2006 zjistil, že u tamního
soudu byla dne 16. 1. 2006 v pracovní době podána obsahově odlišná žaloba podepsaná
zástupcem žalobce. V projednávané věci podal žalobce žalobu v elektronické formě
bez elektronického podpisu dne 16. 1. 2006 ve 23.27 hod. (tj. později než ve věci
22 Ca 24/2006) a toto podání dne 17. 1. 2006 potvrdil písemným podáním stejného obsahu.
S ohledem na tyto skutečnosti krajský soud návrh v této věci podle §46 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
odmítl pro překážku litispendence.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a namítal, že jeho elektronické, později písemně doplněné podání mělo být přiřazeno k žalobě
podané zmocněncem a obě podání měla být vedena pod stejným jednacím číslem,
případně měly být obě věci spojeny a projednány společně, tedy posuzovány argumenty
uvedené v těchto podáních. Stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla
vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského
soudu a navrhl, aby byla kasační stížnost pro svou nedůvodnost zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je-li kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci
pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení
před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí
návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005,
www.nssoud.cz). Z textu kasační stížnosti v kontextu citovaného judikátu vyplývá,
že ji stěžovatel podal z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §75 odst. 2 první věta s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů
napadené výroky rozhodnutí.
Podle §71 odst. 2 poslední věta s. ř. s. rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky
rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Z citovaných ustanovení soudního řádu správního vyplývá, že se v řízení o žalobách
ve správním soudnictví uplatňuje přísná dispoziční zásada, která ve spojení se zásadou
koncentrace řízení krajskému soudu ukládá, aby žalobou napadené rozhodnutí - s výjimkou
vad, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti - přezkoumal výlučně v rozsahu žalobních
bodů, které musí žalobce přednést ve striktně stanovené lhůtě, jejíž zmeškání
nelze prominout. Tato základní premisa našla svůj odraz rovněž v konstantní judikatuře
Nejvyššího správního soudu, ze které je vhodné připomenout následující.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rozsah přezkumu žalobou
napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body,
jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona (§75 odst. 2
s. ř. s.)… [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 45/2004 - 84, ze dne
31. 8. 2005, www.nssoud.cz].
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu pokud žalobce nenamítl
již v žalobě nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru
podle §106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků
Policie České republiky, nemohl soud včasnost vydání rozhodnutí zkoumat (§75 odst. 2
s. ř. s.), a nemůže tak učinit ani Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti (§109
odst. 4 s. ř. s.) [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 17/2003 - 79, ze dne
29. 1. 2004, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 571/2005,
www.nssoud.cz].
Zejména z naposledy zmíněného r ozsudku jednoznačně vyplývá, že námitky,
které žalobce neuplatnil v žalobě, případně v jejím včasném doplnění, nemohou být
v soudním řízení zohledněny.
V důsledku prezentované rigidity právní úpravy žalobního řízení ve správním
soudnictví je podle názoru Nejvyššího správního soudu nezbytné poskytnout žalobcům
co možno nejširší prostor pro to, aby mohli účinně uplatnit své námitky proti správním
rozhodnutím, jejichž soudního přezkumu se domáhají.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že překážku litispendence
nelze vztáhnout na případ, kdy žalobce sám nebo prostřednictvím svého zástupce podá
ve lhůtě pro podání žaloby více obsahově odlišných podání, a to i za situace, kdy podatel
každé z těchto podání označí jako žalobu a naformuluje jej tak, aby splňovalo náležitosti
žaloby. Veškerá navzájem obsahově odlišná podání je třeba podle jejich obsahu vykládat
jako doplnění původní žaloby, aby účastník řízení neztratil možnost soudního přezkoumání
všech jím přednesených námitek.
Opačný, ryze formalistický, postup krajského soudu, který s vědomím odlišnosti
obou podání pozdější z nich odmítl pro překážku litispendence, zasahuje do práva žalobce
na spravedlivý proces a v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
nepřípustně omezuje účastníka řízení v jeho právu na soudní přezkum rozhodnutí orgánů
veřejné správy, neboť mu odnímá možnost projednání některých z jeho žalobních bodů,
které potenciálně mohly vést ke zrušení správního rozhodnutí.
Svým postupem tak krajský soud porušil právo stěžovatel e na spravedlivý proces
podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.), použitelné podle čl. 10
Ústavy České republiky, neboť mu znemožnil domáhat se stanoveným postupem svého práva
u nezávislého a nestranného soudu a upřel mu právo na to, aby jeho záležitost byla
spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem, a to v celém rozsahu namítaném
stěžovatelem.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal námitky stěžovatele
důvodnými, když dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí krajského soudu je nezákonné,
neboť nebyly naplněny zákonné důvody pro odmítnutí podání z důvodu překážky
litispendence. Posuzovaná žaloba podaná přímo stěžovatelem skutečně měla být
podle svého obsahu považována za doplnění žaloby podané právní zástupcem stěžovatele,
případně, byla-li zapsána pod samostatnou spisovou značku, měly být obě věci spojeny
a společně krajským soudem projednány a rozhodnuty.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2006, č. j. 22 Ca 25/2006 - 32, podle §110
odst. 1 s. ř. s. pro jeho nezákonnost zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude,
aby rozhodl o spojení věci vedené pod sp. zn. 22 Ca 25/2006 (žaloba podaná stěžovatelem)
s věcí vedenou pod sp. zn. 22 Ca 24/2006 (žaloba podaná zástupcem stěžovatele), obě podání
projednal a rozhodl o nich společně.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu