ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.194.2006
sp. zn. 4 Azs 194/2006 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: B T K, zast. JUDr. Hanou Vopálenskou,
advokátkou, se sídlem Cheb, Májová 23, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2006, č. j. 30 Az 81/2005 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce JUDr. Haně Vopálenské, advokátce, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 2150 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 2. 2006,
č. j. 30 Az 81/2005 – 29, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 9. 2005, č. j. OAM - 1408/VL – 07 – 05 - 2005, a rozhodl dále, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dale jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce nevztáhl překážku vycestování ve smyslu §91
téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Na žádost stěžovatele
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 6. 2006, č. j. 30 Az 81/2005 – 51,
ustanovil stěžovateli zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Hanu Vopálenskou,
advokátku, která následně k výzvě soudu podáním ze dne 30. 8. 2006 kasační stížnost
doplnila.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval přípustnost podané kasační stížnosti
a shledal, že některé námitky stěžovatel poprvé uvádí až v kasační stížnosti. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky
jsou nepřípustné … (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 – 49, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 419/2004, www.nssoud.cz).
V kontextu citovaného judikátu považuje Nejvyšší správní soud za nepřípustnou
námitku stěžovatele týkající se zpráv Ministerstva zahraničí USA a námitku chudoby
ve Vietnamu, neboť stěžovatel tyto námitky neuplatnil v podané žalobě, ač tak učinit mohl.
Uvedenými námitkami se proto Nejvyšší správní soud nemohl dále zabývat.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta
individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní
ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1)
Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti a v jejím doplnění označil důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. a namítal, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s jeho žalobními
námitkami. Stěžovatel obecně poukázal na porušení ustanovení zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, a konstatoval, že splňuje
důvody pro udělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu a že se na něj vztahuje překážka
vycestování podle §91 téhož zákona. Zdůraznil, že opustil V, aby nebyl pronásledován pro
nesouhlas s komunistickým režimem, který vyjádřil nenastoupením vojenské služby,
a po návratu do země mu hrozí vězení. Stěžovatel dále poukázal na špatné dodržování
lidských práv ve Vietnamu, v čemž spatřoval důvod pro udělení humanitárního azylu.
Námitkou obavy z pronásledování a sankcí za odmítnutí výkonu vojenské služby
ve Vietnamu nebo zběhnutí z vojenské služby se Nejvyšší správní soud z hlediska
její podřaditelnosti pod ustanovení §12 a §91 zákona o azylu zabýval
např. ve svém rozsudku ze dne 29. 11. 2006, č. j. 4 Azs 8/2006 – 64, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 18. 8. 2005, č. j. 2 Azs 28/2005 – 55, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 27. 5. 2005, č. j. 7 Azs 35/2005 – 50, www.nssoud.cz. Účelem humanitárního azylu
a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud
zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55, www.nssoud.cz,
či v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38, www.nssoud.cz, a v rozsudku
ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 – 48, www.nssoud.cz. Tvrzení stěžovatele,
že vojenskou službu nenastoupil pro svůj nesouhlas s komunistickým režimem, nepovažuje
Nejvyšší správní soud za azylově relevantní projevení nesouhlasu se stavem dodržování
lidských práv. K této námitce dále Nejvyšší správní soud poukazuje na svůj rozsudek
ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Azs 133/2005 – 35, www.nssoud.cz, nebo na svůj rozsudek
ze dne 28. 7. 2006, č. j. 4 Azs 4/2006 – 44, www.nssoud.cz, či na svůj rozsudek
ze dne 21. 11. 2003, č. j. 7 Azs 13/2003 – 40, www.nssoud.cz. Obecná námitka porušení
správního řádu, ve které stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně jsou tato porušení spatřována,
není způsobilá k bližšímu přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil
např. ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2006, č. j. 5 Azs 277/2005 – 54, www.nssoud.cz,
nebo ve svém rozsudku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 – 66, www.nssoud.cz.
K obecné námitce, že se krajský soud dostatečně nevypořádal se žalobními námitkami
Nejvyšší správní soud poukazuje na obecně formulované žalobní body. Tuto otázku Nejvyšší
správní soud řešil např. ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 – 41,
www.nssoud.cz, který se vztahuje k soudnímu přezkumu nekonkretizovaných žalobních
námitek.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupkyni stěžovatele JUDr. Haně Vopálenské, advokátce,
která byla stěžovateli ustanovena usnesením Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 19. 6. 2006, č. j. 30 Az 81/2005 – 51, byla stanovena za dva úkony právní služby
ve výši 1000 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 8. 2006 (převzetí a příprava zastoupení,
včetně porady s klientem, a písemné podání soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1
písm. b) a d) této vyhlášky) a dále režijní paušál podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
ve výši 75 Kč za každý úkon. Zástupkyni stěžovatele bude vyplacena částka ve výši 2150 Kč,
a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu