ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.35.2006
sp. zn. 4 Azs 35/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Z. Z., zast. JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou, se sídlem Praha 1, Žitná 45, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského sou du v Praze
ze dne 15. 11. 2005, č. j. 46 Az 36/2005 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, č. j. 46 Az 36/2005 - 28,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2005, č. j. OAM-
185/LE-03-P07-2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobkyni nebyla vztažena překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovatelce již jednou poskytnuta individuálním projednáním její věci na úrovni krajského
soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatelky, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatelky.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 35 0/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího s právního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustn ost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelkou uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatelky, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatelka s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatelky je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Z obsahu správního a soudního spisu vyplývá, že důvodem odchodu stěžovatelky
ze země původu a podání žádosti o azyl jsou její problémy s mužem, jemuž byla svým otcem,
který se, obdobně jako bratři stěžovatelky, přiklonil k vahabismu, přislíben za ženu .
Muž, jemuž byla otcem přislíbena, stěžovatelku po několika l etech od příslibu potkal
v roce 2004 a začal jí vyhrožovat, že v případě, že si ho nebude chtít vzít za muže, donutí
ji ke sňatku nebo ji zabije. Na žádné orgány v zemi původu se stěžovatelka
se svými problémy, které měla s tímto mužem (jinak soukromou osobou), neobrátila.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uváděla důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1
pod písm. b) a d) s. ř. s. a namítala, že soud se nezabýval vahabismem, který přijali bratři
stěžovatelky a její otec, a ani tím, jak se toto dotklo stěžovatelky. Dále uváděla, že soud
se nevypořádal s námitkami o postavení žen v Dagestánu, které nejsou vahabistkami a o jejich
diskriminaci ve společnosti. Namítala, že soud nezjišťoval stav dodržování lidských práv
v Dagestánu a nezabýval se všemi důkazy. Rovněž tak stěžovatelka brojila proti tom u,
že rozsudek krajského soudu nebyl stěžovatelce doručen v její mateřštině, čímž došlo údajně
i k porušení práva na spravedlivý proces.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jak vyplývá z rozhodnutí soudu, krajský soud
se všemi námitkami stěžovatelky vypořádal, přičemž vycházel ze správně zjištěných
skutečností obsažených ve správním spisu. Se závěry krajského soudu závěry se ztotožňuje
i Nejvyšší správní soud a je téhož názoru, že potíže stěžovatelky nezakládají důvody
pro udělení azylu podle §12 a ani §14 zákona o azylu.
Námitkami obdobného rázu se Nejvyšší správní soud převážně opakovaně již zabýval
a vypořádal se s nimi ve svých rozhodnutích. Otázkou povahy a dopadů vahabismu,
se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 3. 3. 2006, č. j. 4 Azs 207/2005 -
66, k námitkám stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu poukazuje Nejvyšší správní
soud např. rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 – 61, rozsudek ze dne 27. 10.
2005, č. j. 1 Azs 174/2004 – 103, či rozsudek ze dne 23. 9. 2004, č. j. 7 Azs 170/2004 - 48,
viz www.nssoud.cz. Opakovaně se Nejvyšší správní soud vypořádával také s tím, jak nazírat
na důvod žádosti o azyl, spočívající v potížích se soukromými osobami, a to např. v rozsudku
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, viz www.nssoud.cz.
K námitce stran povinnosti vyhotovovat rozsudek v mateřském jazyce odkazuje
Nejvyšší správní soud na svou judikaturu, např. na rozsudek ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 5 Azs 52/2004 - 45, či na rozsudek ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Azs 90/2004 - 45,
viz www.nssoud.cz, z něhož vyplývá, že jedním ze znaků suverenity České republiky je užití
českého jazyka. Proto i rozsudky soudů, jakož i rozhodnutí jiných státních orgánů,
jsou důsledně vyhotovovány a účastníkům řízení doručovány v českém jazyce.
Jen toto („úřední“) znění je závazné a způsobilé vyvolat právní účinky.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť dospěl k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu