ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.44.2006:75
sp. zn. 4 Azs 44/2006 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: P. I., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, č. j. 59 Az 11/2005 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, č. j. 59 Az 11/2005 - 44,
kterým nebyl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení před krajským soudem.
V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ostravě konstatoval, že z důvodu, že stěžovatel
ve vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových poměrech ze dne 13. 10. 2005 uvedl,
že disponuje hotovostí ve výši 50 000 Kč, dospěl k závěru, že u něj nejs ou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, neb disponuje dostatečnými finančními prostředky
k tomu, aby si sám mohl zvolit advokáta a advokátovi za poskytnuté služby zaplatit.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včasnou kasační stížnost, a to z důvodů
vymezených v §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti zejména namítal,
že si není vědom, že by do vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových poměrech
ze dne 13. 10. 2005 uvedl, že má v hotovosti částku 50 000 Kč; takovou částku neměl
a ani nemá příjmy či úspory takového charakteru a jedná se o omyl. Doplnil, že jeho znalost
českého jazyka, zejména pak čtení a psaní je špatná. Dovozoval, že soud vycházel z poměrů,
které nejsou takové, jak soud uvádí. Požadoval zrušení napadaného usnesení a vrácení věci
k dalšímu řízení. Požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, osvobození od soudních
poplatků a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se k meritu kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížno sti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná.
Stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. K otázce
přípustnosti kasační stížnosti za této situace Nejvyšší správní soud poznamenává,
že podle jeho konstantní judikatury v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců
není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.) [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 –
41, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 486/2005,
www.nssoud.cz].
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem.
Do soudního řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni
13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteri a
nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS, na něž lze pro stručnost
odkázat. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud mimo jiné dospěl k závěru, že o kasační
stížnost přijatelnou se může jednat také tehdy, pokud se kasační stížnost dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu. Právě z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shledal proje dnávanou kasační stížnost
přijatelnou, neboť v jeho judikatuře nebylo dosud výslovně řešeno, jaká částka hotovosti,
jíž disponuje žadatel o ustanovení zástupce, je částkou, při níž přichází v úvahu osvobození
od soudního poplatku.
Poté, co byla kasační stížnost shledána přijatelnou, mohl se Nejvyšší správní soud
zabývat jejími důvody, přičemž důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje
důvody vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s.
Z důvodu, že stěžovatel za takové důvody označil důvody vymezené v §103 odst. 1
písm. a) až d) s. ř. s. je třeba se vyjádřit k těmto důvodům.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu zmatečnosti
řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval
vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch
účastníka v důsledku trestného činu soudce . Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Takové nedostatky či vady Nejvyšší správní soud v posuzované věci nezjistil.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (zde stěžovateli),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit
zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně
jeho zájmů.
V projednávané věci se krajský soud před vydáním napadeného usnesení zabýval
splněním první zákonné podmínky, neboť ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. vyžadoval
od stěžovatele doklady potvrzující jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry.
Podle tohoto ustanovení může být na vlastní žádost od soudních poplatků osvobozen
pouze ten účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky.
Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel na výzvu soudu v yplnil formulář vyjádření
o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, ve kterém mj. uvedl, že disponuje částkou
ve výši 50 000 Kč. Nejvyšší správní soud tak ve shodě se závěry krajského soudu konstatuje,
že z důvodu, že stěžovatel disponuje (disponoval) hotovostí ve výši 50 000 Kč, dospěl
k závěru, že u něj nej sou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
neb disponuje dostatečnými finančními prostředky k tomu, aby si sám mohl zvolit advokáta
a advokátovi za poskytnuté služby zaplatit. Nejvyšší správní soud přitom nepřisvědčil
námitce stěžovatele o tom, že si není vědom, že by uvedl, že má v hotovosti částku
50 000 Kč, resp. že by se jednalo o omyl, neb tato skutečnost jednoznačně vyplývá
z vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových poměrech ze dne 13. 10. 2005.
Přitom je třeba poznamenat, že vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových poměrech
nebylo stěžovateli zasláno v českém jazyce, o němž stěžovatel uváděl, že mu nerozumí,
ale v jazyce ukrajinském, v němž stěžovatel komunikov al se soudem, tedy v jazyce, kterému
rozumí a který je jeho jazykem mateřským.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v postupu a rozhodnutí krajského soudu neshledal
žádná pochybení a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107 s. ř. s.,
nebylo přitom třeba rozhodovat, neb kasační stížnosti je přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu). Stejně tak nebylo třeba rozhodovat o osvobození
od soudních poplatků, a to z důvodu, že jsou od nich stěžovatelé v azylových věcech
osvobozeni.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný,
který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu