ECLI:CZ:NSS:2007:5.AS.3.2007
sp. zn. 5 As 3/2007 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobců: a) Ing. J. K., b) M. H., oba zast. advokátem JUDr. Karlem Rujbrem, se sídlem AK
v Blansku, nám. Svobody 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení P., s. r. o., zast. advokátem
JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., se sídlem AK Gočárova tř. 1000/29, Hradec Králové,
proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení,
Malinovského nám. 3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, č. j. 30 Ca 76/2006 – 12,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně z e dne 27. 4. 2006, č. j. 30 Ca 76/2006 – 12
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem krajského soudu bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 9. 2002 č. j. OÚSŘ U 24/41123/Mak/Wi a dále rozhodnutí Úřadu městské části
Brno-Střed –odboru výstavby a územního rozvoje, stavebního úřadu ze dne 14. 6. 2002 č. j.
STU/01/0101371/000/010 ve věci umístění stavby „Vilové domy N. ulice“.
Kasační stížností se žalovaný domáhá zrušení shora označeného rozsudku,
v němž krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného trpí vadami řízení, a proto je,
jakož i rozhodnutí stavebního úřadu, postupem dle §76 odst. 1 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) bez jednání zrušil. Krajský soud konstatoval,
že účastníkům řízení nebyla dána dostatečná možnost k tomu, aby se mohli v opakovaném
řízení vyjádřit k podkladům rozhodnutí, dalšími námitkami se nezabýval, a rozsudek postavil
na jediné této jediné vadě. Stěžovatel nikterak nepopírá, že v opakovaném řízení nedodržel
stavební úřad lhůtu k oznámení řízení dle §36 odst. 1 stavebního zákona a stanovil lhůtu
kratší 13-ti denní.
Stěžovatel však se v žádném případě neztotožňuje s tím, že je nutné považovat tuto
vadu za natolik závažnou, že by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a už vůbec nelze
souhlasit s tvrzením soudu, že žalobcům nebyla poskytnuta k vyjádření žádná lhůta. Ve věci
se jednalo o opakované řízení poté, kdy již jednou bylo rozhodnutí stavebního úř adu ze dne
4. 10. 2001 zrušeno a vráceno k novému projednání. Před vydáním prvoinstančního
rozhodnutí byli účastníci včas seznámeni se zahájením řízení o umístění stavby, uplatnili své
připomínky a již od května roku 2001 naprosto přesně vědí o záměrech v předmětném území.
Po odstranění vad vytknutých žalovaným (v odvolacím řízení) oznámil stavební úřad dne
24. 5. 2002 pokračování v řízení a lhůtu k seznámení se s podklady stanovil na 6. 6. 2002;
v oznámení uvedl, že do podkladů a technické dokumentace lze nahlédnout na stavebním
úřadě. Toto oznámení obdržel žalobce ing. K. 30. 5. 2002, M. H. dne rovněž 30. 5. 2002;
stejně tak jejich právní zástupce JUDr. Ž. Je rovněž nepochybné, že Ing. K. se znalcem
nahlíželi do spisového materiálu dne 3. 6. 2002, ing. H. tak učinil 5. 6. 2002 a právní zástupce
přímo v podaném odvolání uvádí, že se 5. 6. 2002 zúčastnil ústního jednání ve věci a uplatnil
námitky. Tvrzení soudu o tom, že žalobcům nebyla poskytnuta lhůta k připomínkám a
námitkám žádná, se tak nezakládá na pravdě. Žalobci tak dle přesvědčení stěžovatele měli, i
přesto, že nebyla dodržena zákonná 15-ti denní lhůta,možnost podat připomínky a námitky o
kterých také stavební úřad rozhodl a ve výroku územního rozhodnutí se jimi zabýval.
Fakticky tedy učinili úkony na obhajobu svých zájmů a na svých procesních právech nebyli
nijak zkráceni. Jednalo se o pokračování v územním řízení, tzn., že se s podklady pro vydání
územního rozhodnutí seznamovali opakovaně.
Stěžovatel rovněž dodává, že námitkou stanovení kratší lhůty se zabýval také Krajský
úřad Jihomoravského kraje v řízení mimo odvolací řízení; přitom konstatoval, že „toto
pochybení nepovažuje krajský úřad za natolik závažné, aby vedlo ke změně nebo zrušení
napadeného rozhodnutí, zvláště za situace, kdy původní územní rozhodnutí bylo odvolacím
orgánem zrušeno pro výhradně procesní pochybení a ke všem podkladům pro rozhodnutí měli
účastníci řízení možnost vyjádřit se v řádných lhůtách. S ohledem na procesní ekonomii,
ale především na povinnost dbát ochrany práv účastníků řízení nabytých v dobré víře (§65
odst. 2 správního řádu) podnět odložil.
Stěžovatel dále upozorňuje na chyby v psaní ve výroku a v odůvodnění napadeného
rozsudku krajského soudu; navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobci nepodali písemná vyjádření.
Dne 27. 2. 2007 podala osoba zúčastněná na řízení P., s. r. o. oznámení o uplatnění
práva osoby zúčastněné na řízení a zaslala vyjádření ke kasační stížnosti, v němž mimo jiné
označila postup krajského soudu za nezákonný, když tento bez nařízení jednání zrušil
rozhodnutí žalovaného a v argumentaci se shoduje s námitkami stěžovatele. Dále namítá
zmatečnost řízení před krajským soudem v tom, že byla zcela opomenuta v řízení před
krajským soudem, nebylo s ní jednáno a rovněž rozsudek krajského soudu nyní napadený
kasační stížností jí byl doručen až poté, kdy si jej sama vyžádala.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského
soudu v Brně a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud především nesdílí závěry Krajského soudu v Brně stran
naplnění podmínek pro postup soudu dle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., když s přihlédnutím
k obsahu správního i soudního spisu nelze jinak než dát za pravdu stěžovateli, že poskytnutím
kratší než zákonné lhůty v již opakovaném řízení žalobcům by se mohlo jednat o tak závažné
pochybení, které by bez dalšího muselo vést ke zrušení rozhodnutí žalovaného postupem
dle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Podstatné pochybení, nutně vedoucí ke zrušení napadeného rozsudku krajského soudu,
však Nejvyšší správní soud shledal v řízení před krajským soudem.
Podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné (§103 odst. 1 písm. c) nebo bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé anebo je
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Ze spisového materiálu vyplynulo, že předmětem soudního přezkumu je územní
rozhodnutí, které bylo vydáno právě k návrhu společnosti P., s. r. o.; tato osoba tak nutně
měla postavení osoby zúčastněné na řízení. Bylo s ní jednáno v průběhu celého správního
řízení. Skutečnost, že žalobci sami tuto osobu neoznačili v podané žalobě je zcela bez
významu. Podle ust. §34 s. ř. s. totiž osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly
přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že
rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním
podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou
v řízení práva osob zúčastněných uplatňovat. V daném případě není pochyb o tom, že se o
osobu na řízení zúčastněnou jedná.
Neoznačili - li žalobci uvedenou osobu již v žalobě, bylo povinností předsedy senátu
tuto osobu vyrozumět o probíhajícím řízení, jakož ji i vyzvat, aby oznámila, zda bude svá
práva v řízení uplatňovat. Osoba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná vyjádření,
nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání
uděleno slovo. Rovněž se jí doručuje rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí (§34 odst. 2, 3
s. ř. s). V projednávané věci však krajský soud ničeho v tomto směru neučinil a v řízení
nepostupoval ani v souladu s ust. §74 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti nemůže odhlédnout ani od faktu, že krajskému
soudu již byla stejná vada, a to dokonce v téže věci (stavba vilových domů N.), totiž pominutí
osoby zúčastněné v řízení, vytknuta Ústavním soudem. V rozhodnutí ze dne 26. 4. 2005 sp.
zn. II. ÚS 310/04 Ústavní soud konstatoval, že v postupu Krajského soudu v Brně shledal
závažná pochybení, která zasáhla do základních práv stěžovatelky, zaručených v čl. 2 odst. 2,
čl. 36 a v čl. 38 odst. 2 Listiny.
Jakkoli již tato podstatná vada a zmatečnost řízení před krajským soudem sama o sobě
nutně musí vést ke zrušení napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud rovněž shledal další
pochybení krajského soudu, nezabýval-li se tento všemi žalobními námitkami (§75 odst. 2
s. ř. s.). Nelze nalézt ospravedlnění takového postupu v závěru soudu, a to že již byl v jedné
z námitek shledán dostatečný důvod pro postup dle §76 s. ř. s. Na její relevantnosti
lze přitom, s ohledem na nepřesvědčivost odůvodnění rozsudku krajského soudu v tomto
směru, stěží setrvat.
Povinností soudu v řízení o žalobě je přezkoumání rozhodnutí v celém rozsahu
uplatněných žalobních námitek (§75 odst. 2 s. ř. s.); této povinnosti však krajský soud
nedostál.
Povinnost soudu vypořádat se se všemi žalobními námitkami má své opodstatnění.
Jakkoli totiž může již jedna z nich být shledána důvodnou a může vést sama o sobě ke zrušení
přezkoumávaného rozhodnutí, je nutno se vypořádat se všemi ostatními, a to z hlediska jejich
důvodnosti či naopak nedůvodnosti. Zruší-li totiž soud rozhodnutí žalovaného správního
orgánu, je tento vázán právním názorem soudu v dalším řízení. Není -li však stran námitek
neprojednaných (přitom již ve správním řízení uplatněných) žádný právní názor soudem
vysloven, stěží může v dalším řízení správní orgán této povinnosti dostát, resp. jeho nové
rozhodnutí může trpět další vadou, k níž se v námitce soud ve zrušujícím rozsudku
nevyjádřil. Tím spíše tak tomu bude v případě, kdy i další námitky mohou být námitkami
důvodnými.
Možnost soudu rozhodnout dle §76 s. ř. s. bez nařízení jednání představuje zákonnou
výjimku z povinnosti a contrario stanovené v ust. §51 s. ř. s. Shledá-li soud naplnění
některých z důvodů dle §76 odst. 1 s. ř. s., ospravedlňuje jej takové zjištění toliko k postupu
dle §51 odst. 2 s. ř. s., nepředstavuje však výjimku z ust. §75 odst. 2 s. ř. s. a nezbavuje jej
povinnosti vypořádat se se všemi námitkami žalobce a učinit stran jednotlivých závěr o jejich
důvodnosti či nedůvodnosti. Překážku meritorního přezkumu žalobních námitek by bylo
lze připustit toliko v případě konstatování absolutní nepřezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí pro nesrozumitelnost, resp. vyslovení nicotnosti.
Takový závěr však v projednávané věci krajský soud neučinil, když rozhodnutí zrušil
pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé podle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Nutno však
v této souvislosti konstatovat, jak již Nejvyšší správní soud uvedl výše, že relevantní
odůvodnění stran dopadu poskytnutí toliko zkrácené lhůty k uplatnění námitek žalobcům
(s nimiž se správní orgán řádně vypořádal) v již opakovaném řízení o umístění stavby
a příčinnou souvislost této vady řízení s vyslovením závěru o nezákonnosti rozhodnutí
správního orgánu, napadený rozsudek krajského soudu postrádá. Obzvláště za situace, kdy
krajský soud již v této věci zamítl rozsudkem ze dne 23. 11. 2004 č. j. 29 Ca 279/2003 - 138
žalobu týchž žalobců proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 24. 7. 2003, č. j. OÚSŘ
U 03/34197/Šk, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské
části města Brna, Brno - střed ze dne 30. 4. 2003 č. j. STU/01/0300741/000/002, kterým byla
povolena firmě P., s. r. o. (osoba zúčastněná) stavba dvou bytovýc h domů na pozemcích p. č.
504, 505, 506 a 507, vjezdu a přípojky plynovodu na pozemku p. č. 545/15, ostatní přípojky
inženýrských sítí na pozemku p. č. 545/6 vše v k. ú. P. (stavba „Vilové domy N. ulice“).
Kasační stížnost žalobců podanou proti tomuto rozsudku krajského soudu, který neshledal
nezákonnost rozhodnutí o vydaném stavebním povolení, Nejvyšší správní soud rozsudkem ze
dne 18. 7. 2006 č. j. 7 As 16/2005 zamítl.
Z hlavy páté Listiny základních práv a svobod vyplývá obecný požadavek, podle
něhož jsou soudy povinny svá rozhodnutí řádně zdůvodnit. Absence řádného odůvodnění
napadeného rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku
libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces
(II ÚS 686/02).
Nejvyšší správní soud shledal v postupu krajského soudu naplnění důvodu dle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto rozsudek Krajského soudu v Brně postupem dle §110 odst. 1
s. ř. s. zrušil.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Brně rovněž o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
s. ř. s.).
V Brně dne 2. května 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu