ECLI:CZ:NSS:2007:5.AZS.102.2006
sp. zn. 5 Azs 102/2006 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného, a soudců JUDr. Ludmily Valentové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: K. Y., zastoupen
JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem v Ostravě, Smetanovo nám. 7,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2005,
č. j. 61 Az 32/2005 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce JUDr. Alexandru Belicovi, advokátovi se sídlem v Ostravě,
Smetanovo nám. 7, se p ř i z n á v á odměna 1000 Kč a náhrada nákladů 75 Kč,
celkem 1075 Kč, které mu budou vyplaceny do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta žaloba stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2005,
č. j. OAM-288/VL-20-11-2005. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost o azyl stěžovatele
jako zjevně nedůvodnou dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Kasační stížnost stěžovatel podal z důvodů specifikovaných v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.). Namítal,
že krajský soud posoudil předmětnou kauzu v rozporu s s platným právním řádem a projednal
danou kauzu v rozporu se zákonem o azylu. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc
byla vrácena k dalšímu projednání. Současně požádal o přiznání odkladného účinku,
o ustanovení bezplatného právního zástupce a o tlumočníka.
V reakci na žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce krajský soud stěžovateli
dne 28. 3. 2006 výrokem I. usnesení č. j. 61 Az 32/2005 - 47 ustanovil pro řízení o kasační
stížnosti zástupce z řad advokátů, JUDr. Alexandra Belicu. Výrokem II. citovaného usnesení
vyzval právního zástupce, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení opravil a doplnil
kasační stížnost tak, že uvede v jakém rozsahu a z jakých důvodů je kasační stížnost podána.
Zástupci stěžovatele bylo usnesení doručeno dne 18. 4. 2006. Zástupce stěžovatele kasační
stížnost v uložené lhůtě nedoplnil. Učinil tak až 28. 6. 2006, tedy zjevně po uplynutí uložené
lhůty.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl
ji z následujících důvodů:
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož
toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví zákon poměrně
přísně její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti
(§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského
soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní
důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené
v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel
v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým
konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem,
jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje
stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými v kasační
stížnosti je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.)
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí,
že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům
odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením
nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikované pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale nepostačí,
jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s.,
ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele
dopustil.
V daném případě stěžovatel pouze označil jako důvody pro podání kasační stížnosti
§103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a obecně konstatoval, že krajský soud posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Takové tvrzení bez uvedení konkrétních
skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil,
resp. jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé se soud
dopustil, v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, nebo jakých vad řízení
se dopustil žalovaný, je však stiženo nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Jde
o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady,
která ovládá i řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost stěžovatele zákonné náležitosti neobsahovala a krajský soud
proto správně vyzval stěžovatele k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající
zákonu. Na výzvu reagoval stěžovatel dne 29. 6. 2006. Ve svém podání důvody kasační
stížnosti řádně nedoplnil, když znovu pouze zopakoval zákonná ustanovení §103 s. ř. s.
a obecně tvrdil, že nemůže v zemi původu žít bez obav. Námitka stěžovatele, dle které krajský
nezohlednil čl. 33 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků
a stejně jako námitka, že mu v případě návratu do vlasti hrozí nebezpečí z politických důvodů,
nebyly v průběhu celého správního ani soudního řízení zmíněny a tvoří z tohoto pohledu
novum ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ve smyslu výše citovaného
ustanovení nepřihlíží při rozhodování ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.
Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační
stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn
a v řízení proto nelze pokračovat.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení
s §106 odst. 1 s. ř. s.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť jednak se jedná o věc,
která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně a jednak
by to bylo i nadbytečné, když samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona
o azylu odkladný účinek.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Krajský soud ustanovil stěžovateli zástupce advokáta podle ust. §35 odst. 7 s. ř. s.
V takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát. Ustanovenému zástupci
stěžovatele náleží odměna za 1 úkon (§11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši
1000 Kč (§9 odst. 3, písm. f) §7 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 75 Kč režijního paušálu
(§13 odst. 1, 3 vyhl č. 177/1996 Sb.). Celkem mu náleží odměna ve výši 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. ledna 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu