ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.71.2005
sp. zn. 6 Ads 71/2005 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: Mgr. J. Š., zastoupen JUDr. Jaroslavem Šímou, advokátem, se sídlem
Purkyňova 43, Plzeň, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
12. 4. 2005, č. j. 8 Ca 223/2004 - 41,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, č. j. 8 Ca 223/2004 - 41,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 8. 2004, č. j. 2004/7196/4, bylo zamítnuto
žalobcovo (dále jen „stěžovatel“) odvolání proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Plzeň
ze dne 30. 6. 2004, č. j. 8760/2004 - 11/03127, o převedení na jinou funkci, a napadené
rozhodnutí bylo potvrzeno. Stěžovatel byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně
po ukončení pověření výkonem funkce ředitele Celního úřadu Plzeň z důvodu obsazení
této funkce na základě výsledků výběrového řízení ke dni 1. 7. 2004 ke stejnému datu
převeden podle §17 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie
České republiky (účinného do 31. 12. 2006, dále jen „zákon o služebním poměru“),
k operačnímu středisku v oddělení 33 Celního ředitelství Plzeň a pověřen výkonem funkce
vedoucího tohoto operačního střediska.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze,
který ji usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku odmítl a žádnému z účastníků
nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval,
že rozhodnutí žalovaného, jehož přezkumu se stěžovatel domáhá, je vyloučeno ze soudního
přezkumu soudem ve správním soudnictví, neboť v daném případě je předmětem sporu
stěžovatelovo převedení na jinou funkci podle §17 odst. 4 zákona o služebním poměru.
Nejedná se tak o žádný z případů uvedených v §137 zákona o služebním poměru,
který taxativně vymezuje případy, kdy je přípustný přezkum ve správním soudnictví. Soud
tak dospěl k závěru, že žaloba je podle §68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), nepřípustná, protože soudní přezkum je vyloučen zvláštním
zákonem, a to §137 zákona o služebním poměru a contrario.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, přičemž považuje postup
soudu za nesprávný, jelikož mu jím bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Poukázal
na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 6 A 69/99 - 31, dle něhož nejsou rozhodnutí
služebního funkcionáře neuvedená v §137 odst. 1 zákona o služebním poměru vyloučena
ze soudního přezkumu. Proto je možné, aby městský soud stěžovatelovu žalobu řádně
projednal, přestože napadené rozhodnutí žalovaného není uvedeno ve výčtu §137 citovaného
zákona. Z tohoto důvodu navrhuje zrušení usnesení Městského soudu v Praze a vrácení věci
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že usnesení městského soudu
považuje za správné. Stěžovatel nemohl být rozhodnutím služebního funkcionáře o převedení
na jinou funkci zkrácen na svých právech, protože k převedení došlo na základě §17 odst. 4
zákona o služebním poměru, tedy na základě dohody. Stěžovatel nemůže prokázat, že byl
zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv úkonem služebního
funkcionáře v předchozím řízení, jímž se zakládají, mění, ruší nebo určují jeho práva
a povinnosti. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 5 A 126/2001 a č. j. 4 Ads 54/2003 - 91, která řešila obdobné případy. Z těchto důvodů
žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel
je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a kasační stížnost je přípustná, neboť stěžovatel
dle obsahu kasační stížnosti uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Z obsahu správního spisu soud zjistil, že stěžovatel do 30. 4. 2004 vykonával funkci
ředitele Celního úřadu Plzeň II. V souvislosti s organizačními změnami byl tento úřad ke dni
30. 4. 2004 zrušen. Nástupnickým úřadem se stal Celní úřad Plzeň, přičemž stěžovatel byl
z funkce ředitele Celního úřadu Plzeň II odvolán a dnem 1. 5. 2004 byl pověřen výkonem
funkce ředitele Celního úřadu Plzeň. Ke dni 30. 6. 2004 mu bylo ukončeno pověření výkonu
této funkce, protože došlo k jejímu obsazení na základě výběrového řízení, z něhož stěžovatel
odstoupil. On sám se dovolával §12 odst. 3 vyhlášky č. 259/1997 Sb., kterou se upravují
některé podrobnosti služebního poměru celníků (dále jen „vyhláška č. 259/1997 Sb.“),
v němž je stanoveno, že celník je dnem, jenž následuje po dni ukončení pověření výkonem
funkce, ustanoven do funkce stejné úrovně, kterou zastával před tímto pověřením.
To v jeho případě nebylo splněno. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí konstatuje,
že toto ustanovení nebylo možno použít, neboť mezi stěžovatelem a příslušným služebním
funkcionářem došlo k dohodě o stěžovatelově dalším služebním zařazení ve smyslu §17
odst. 4 zákona o služebním poměru.
Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodu
uplatněného v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost je důvodná.
Ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. nepřipouští žaloby proti rozhodnutí, které je
z přezkoumání vyloučeno podle tohoto nebo podle zvláštního zákona; §70 písm. f) s. ř. s.
pak ze soudního přezkoumávání vylučuje úkony správního orgánu, jejichž přezkoumání
vylučuje zvláštní zákon. V daném případě se tedy Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou, zda rozhodnutí o převedení na jinou funkci podle §17 odst. 4 zákona o služebním
poměru je rozhodnutím, proti kterému žaloba ve smyslu ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. není
přípustná.
Podle §137 odst. 1 zákona o služebním poměru může policista podat u soudu návrh
na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění ze služebního poměru
podle ustanovení §106 odst. 1 písm. c) nebo d) zákona o služebním poměru (fakultativní
propuštění pro nezpůsobilost vykonávat funkci v policii podle závěrů služebního hodnocení,
porušení služební povinnosti nebo služební přísahy zvlášť závažným způsobem), o náhradě
škody nebo bezdůvodném obohacení, které přesahují částku 5000 Kč, nebo o uložení
kázeňského trestu.
Nastolenou právní otázkou se nejnověji Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku
publikovaném pod č. 1046/2007 Sb. NSS, v němž je mj. konstatováno:
Ustanovení §137 zákona o služebním poměru však nelze interpretovat
tak, jak to učinil městský soud, totiž tak, že soudní přezkoumání je možné jen v případech
zde vypočtených. S touto otázkou se již v minulosti přesvědčivě vypořádala judikatura
správních soudů, a pro stručnost lze na její závěry odkázat. (…)
Je vhodné poukázat již na jeden z prvních rozsudků této problematiky se týkající,
jímž je ostatně rozhodnutí téhož soudu (Městského soudu v Praze), sp. zn. 28 Ca 63/93 ze dne
29. 3. 1994, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí ve věcech správních
(tehdy příloha časopisu Správní právo) pod č. 33 v ročníku 1994 s právní větou:
„I. Rozhodnutí služebních orgánů neuvedená v ustanovení §137 zák. ČNR č. 186/1992 Sb.,
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nejsou vyloučena ze soudního
přezkumu podle hlavy druhé části páté o. s. ř.“
Pochybnosti o správném výkladu dotčených ustanovení odstranil svým nálezem
také Ústavní soud (nález sp. zn. I. ÚS 4/1996 ze dne 30. 6. 1996, publikováno pod č. 70
v ročníku 1996 Sb. ÚS). Ten - při rozhodování ve věci příspěvku za službu - vyložil, že sám
fakt, že určité rozhodnutí není uvedeno ve výčtu ustanovení §137 zákona o služebním
poměru, neznamená, že takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkoumání.
Také Nejvyšší správní soud se již touto problematikou musel zabývat
(viz též rozhodnutí publikované pod č. 16/2003 Sb. NSS), když rozhodoval spor o propuštění
ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru, a zkoumal,
zda v těchto případech platí dvouměsíční nebo třicetidenní lhůta pro podání žaloby. Opřel
se o již publikované judikáty a implicite vyšel z toho, že také rozhodnutí služebních
funkcionářů neuvedená v ustanovení §137 odst. 1 služebního zákona jsou soudem
přezkoumatelná.
Je proto třeba uzavřít, že také všechna další rozhodnutí služebních funkcionářů,
neuvedená v ustanovení §137 odst. 1 zákona o služebním poměru, jsou přezkoumatelná
soudem ve správním soudnictví, jestliže taková rozhodnutí jsou také materiálně
„rozhodnutími“ ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního.
V nyní posuzovaném případě Nejvyšší správní soud nemá důvodu se od výše
uvedených právních závěrů odchylovat. Městský soud v Praze tak pochybil, odmítl-li z výše
uvedeného důvodu žalobu přezkoumat, aniž by se zabýval otázkou, zda napadeným
rozhodnutím došlo k zásahu do stěžovatelových veřejných subjektivních práv ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s., či nikoliv. Bude proto nutné se zabývat otázkou, zda rozhodnutím správního
orgánu o pověření stěžovatele do funkce vedoucího operačního střediska Celního ředitelství
Plzeň mohlo dojít k odejmutí jeho veřejných subjektivních práv, kterých se v žalobě a kasační
stížnosti domáhá na základě §12 odst. 3 vyhlášky č. 259/1997 (funkce po převedení
alespoň stejné úrovně, jakou zastával před pověřením), a jaké právní důsledky má
v tomto případě souhlas, který učinil stěžovatel před nástupem do funkce vedoucího
operačního střediska. V dalším řízení proto městský soud posoudí, zda rozhodnutí o převedení
na jinou funkci podle §17 odst. 4 zákona o služebním poměru je či není po materiální stránce
rozhodnutím, a z tohoto důvodu podléhá či nepodléhá přezkumu soudem ve správním
soudnictví. Přitom vezme v úvahu i stěžovatelem tvrzené porušení §12 odst. 3 vyhlášky
č. 259/1997 Sb.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů rozhodnutí městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Krajský soud je vázán právním názorem zde vysloveným (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu