ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.80.2006
sp. zn. 6 Ads 80/2006 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: V. T. , zastoupena JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem
Mansfeldova 792/3, Praha 9, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se
sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2006, č. j. 2 Cad 60/2006 - 11,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2006, č. j. 2 Cad
60/2006 - 11, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalované č. X ze dne 21. 2. 2006. Tímto rozhodnutím žalovaná
zvýšila stěžovatelce od 1. 7. 1990 vdovský důchod podle ustanovení §25 zákona
č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudní
rehabilitaci“), s odůvodněním, že důchod byl zvýšen za 209 dní věznění jejího manžela,
tj. za 6 měsíců po 9 Kč.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že rozhodnutí žalované bylo
jednak nepřezkoumatelné, neboť neobsahovalo přesně vymezenou dobu věznění, jednak
nepřesně cituje zákonné ustanovení, o něž se opírá, a již pro tuto vadu měl krajský soud
napadené rozhodnutí žalované zrušit. Stěžovatelka však zejména napadá právní závěry
krajského soudu, které učinil při výkladu pojmu „každý měsíc“ ve smyslu ustanovení §25
odst. 7 a 8 zákona o soudní rehabilitaci. Stěžovatelka namítá, že citované ustanovení přiznává
příplatek „za každý měsíc“. Neříká ani za „každý celý měsíc“, ani za „každý ukončený
měsíc“. V této souvislosti odkázala stěžovatelka na řadu právních předpisů,
v nichž zákonodárce vůli poskytnout určité plnění pouze za celé měsíce výslovně v textu
normy vyslovil. Neshledává tedy proto důvod, aby byl pojem uvedený v citovaném
ustanovení vykládán jako „každý celý kalendářní měsíc“, jak učinil krajský soud.
V tomto kontextu stěžovatelka rovněž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 10. 2006, č. j. 3 Ads 15/2006 - 49, který podle jejího názoru důvodnost kasační
stížnosti v plném rozsahu potvrzuje.
Žalovaná se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu správního a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud tyto relevantní
skutečnosti:
Žalovaná výše označeným rozhodnutím rozhodla, že stěžovatelce „zvyšuje
od 1. 7. 1990 vdovský důchod podle ustanovení §25 zákona č. 119/1990 Sb.“ V odůvodnění
rozhodnutí žalovaná uvedla, že důchod byl zvýšen za 209 dní věznění manžela stěžovatelky,
tj. za 6 měsíců po 9 Kč. V dalším žalovaná odkázala na přílohu rozhodnutí, v níž blíže
vymezuje výše důchodů, které stěžovatelce náleží, v čase. Proti tomuto rozhodnutí podala
stěžovatelka žalobu, v níž namítala v podstatě stejné námitky, jako uplatnila i v kasační
stížnosti.
Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl s tím, že námitka
nepřezkoumatelnosti, která měla spočívat v tom, že v rozhodnutí žalovaného chybí přesná
citace ustanovení §25 zákona o soudní rehabilitaci, důvodná není, neboť uvedená vada není
takovou vadou, která by měla za následek nepřezkoumatelnost. Krajský soud konstatoval,
že ve výroku rozhodnutí je výslovně uveden právní předpis, podle kterého žalovaná rozhodla,
rovněž tak je uveden paragraf. Vada spočívající pouze v neuvedení konkrétního odstavce
či písmene určitého paragrafu podle krajského soudu sama o sobě není takovou vadou,
která by měla za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Stejně tak krajský soud shledal
dostatečnou specifikaci výpočtu, jak k výši zvýšení důchodu žalovaná došla. Pokud jde
o stěžovatelčinu námitku nesprávného právního posouzení věci, krajský soud dospěl
konstatoval, že mezi účastníky je spor o to, zda v případě stěžovatelky měla být zhodnocena
i alikvotní část sedmého věznění manžela žalobkyně v délce 29 dnů. Krajský soud dospěl
k závěru, že ustanovení §25 odst. 7 písm. a) a b) zákona o soudní rehabilitaci výslovně uvádí,
že měsíční příplatky k důchodu jsou poskytovány „za každý měsíc vazby a výkon trestu
odnětí svobody“. Pojem měsíc ve smyslu citovaného ustanovení je podle krajského soudu
nutno vykládat jako celý kalendářní měsíc, protože z normy neplyne nic jiného. Rozsudek byl
stěžovatelce doručen dne 2. 6. 2006, kasační stížnost byla podána dne 12. 6. 2006.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační
stížnost podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které sama
podřazuje pod důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud je
pak podle jejich obsahu, neboť směřují mimo právní posouzení věci krajským soudem
i proti nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, subsumuje pod ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační námitky z hlediska
přípustnosti ve smyslu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s., přičemž shledal, že veškeré námitky,
jichž se stěžovatelka dovolává v řízení o kasační stížnosti, uplatnila již v řízení o žalobě,
nenamítá tedy žádných právních novot. Nejvyšší správní soud proto považuje kasační stížnost
za přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu
v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, pro kteroužto vadu
měl krajský soud rozhodnutí zrušit, Nejvyšší správní soud, ač formální úroveň rozhodnutí
žalované rozhodně nepovažuje za vzornou, musí souhlasit se závěrem krajského soudu,
že vytýkané vady nejsou natolik zásadní, že by působily, přihlédne-li Nejvyšší správní soud
s nejvyšší mírou příznivosti ke kontextu celého rozhodnutí, nepřezkoumatelnost.
Tuto námitku stěžovatelky za důvodnou tedy nepovažuje.
Jiná je však situace v případě námitky týkající se nesprávného posouzení právní
otázky soudem. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný
skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní
norma, která je však nesprávně vyložena. V dané věci je předmětem sporu výklad pojmu
„měsíc“ obsaženého v §25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci,
podle něhož „poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z ustanovení
předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu v částce (…) b) 15 Kčs za každý
měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech. Příplatek k důchodu
se poskytuje ode dne 1. 7. 1990, byl-li poškozený k tomuto dni poživatelem důchodu. Stane-li
se poškozený poživatelem důchodu po tomto dni, poskytuje se příplatek k důchodu od přiznání
důchodu. Příplatek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje
nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou zvláštním předpisem.“
Žalovaná zastává právní názor, že v daném případě lze poskytnout příplatek k důchodu
výhradně za každých třicet po sobě následujících dní. Proto stěžovatelka přiznala ve spojení
s ustanovením §25 odst. 8 zákona o soudní rehabilitaci příplatek k důchodu pouze ve výši
54 Kč měsíčně, neboť manžel stěžovatelky strávil ve vazbě a ve vězení 209 dní,
tedy výkladem žalované pouze šest běžných měsíců, za který stěžovatelce vznikl nárok
na příplatek k důchodu. Krajský soud se s tímto výkladem plně ztotožnil. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu, který podrobně prezentoval již ve svém rozsudku,
na který stěžovatelka odkazuje, zákon o soudní rehabilitaci nestanoví v ustanovení §25
odst. 7 písm. b) jako podmínku vzniku nároku na příplatek k důchodu pobyt ve vazbě
nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v celých měsících; ze zákona vyplývá,
že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou
má být poskytnuto odškodnění, v daném případě příplatek k důchodu. Ustanovení §25 odst. 7
písm. b) zákona o soudní rehabilitaci je pak pouze technickým vyjádřením způsobu výpočtu
odškodnění formou příplatku k důchodu, stanoví-li, že za každý měsíc vazby či výkonu trestu
odnětí svobody náleží příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně (resp. ve spojení
s ustanovením odstavce osmého cit. ustanovení 9 Kč v případě stěžovatelky). Za každý den
trvání vazby nad dobu ukončených měsíců je pak třeba podle názoru Nejvyššího správního
soudu poskytnout alikvotní část z uvedené měsíční částky. V souzené věci tedy stěžovatelce
náležel příplatek k důchodu zvýšený ještě o alikvotní část měsíčního navýšení ve výši dvaceti
devíti třicetin.
Nejvyšší správní soud musí rovněž poukázat na nález Ústavního soudu ze dne
12. 3. 2001, sp. zn. II. ÚS 187/2000, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že „záměrům
rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem.
Rehabilitační předpisy je zapotřebí s ohledem na jejich smysl a účel interpretovat extenzivně
ve prospěch postižených osob. Na rozdíl od restitucí majetku takový výklad nemůže vést
k nepřípustným zásahům do práv jiných osob.“ Nejvyšší správní soud výše naznačeným
výkladem dospěl k závěru, že nárok na alikvotní část příplatku k důchodu vzniká
i v případě, že se jedná o dny přesahující měsíc strávený ve vazbě. Tento závěr je výsledkem
výkladu jdoucího ve prospěch účastníka řízení a současně nezasahujícího nepřípustně do práv
jiných osob.
S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, proto napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a vrátil mu věc
k dalšímu řízení(§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení právním názorem
vysloveným v tomto rozhodnutí vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud v novém
rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu