ECLI:CZ:NSS:2007:6.ANS.12.2006:81
sp. zn. 6 Ans 12/2006 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobců: a) B. V., b) J. V., zemřelé dne X, proti žalovanému: Městský úřad Čáslav,
se sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 1, Čáslav, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2006, č. j. 44 Ca 20/2006 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost stěžovatele B. V. se zamítá.
II. Řízení o kasační stížnosti stěžovatelky J. V. se zastavuje .
III. Žalovanému se ne př iznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali dne 5. 9. 2006 u Krajského soudu v Praze
kasační stížnost proti usnesení krajského soudu blíže označenému v záhlaví. V této věci
krajský soud rozhodoval o tom, zda jsou v případě stěžovatelů naplněny zákonné podmínky
pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce soudem. Jelikož krajský soud
shledal, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků jsou naplněny jen zčásti, přiznal
každému ze stěžovatelů osvobození z jedné poloviny. Vzhledem k tomu, že u stěžovatelů
nebyly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, jejich návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ze dne 22. 5. 2006 zamítl. Touto kasační
stížností stěžovatelé brojili proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2006,
č. j. 44 Ca 20/2006 - 27, jímž byl odmítnut pro nepřípustnost jejich návrh na obnovu řízení
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2004, č. j. 44 Ca 30/2003 - 191,
kterým byla zamítnuta jejich žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného.
Kasační stížnost ze dne 5. 9. 2006 byla podána včas (§106 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobami oprávněnými,
neboť stěžovatelé byli účastníky řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.).
Stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.), přesto se v daném
případě nejedná o důvod pro odmítnutí jejich kasační stížnosti. V řízení u Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce žalobců není totiž důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek
právního zastoupení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný ve Sbírce NSS pod číslem 486/2005).
V průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem stěžovatelka J. V., v záhlaví
tohoto rozsudku uvedená sub b), zemřela. Tato skutečnost byla doložena soudním spisem
vedeným u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 22 D 271/2006, který si zdejší soud
vyžádal, jehož součástí je i úmrtní list matričního úřadu Městského úřadu Čáslav,
v němž je uvedeno, že J. V. zemřela v Č., N. M. 348, dne X.
Otázku způsobilosti být účastníkem řízení soudní řád správní upravuje v §33 odst. 2.
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a ten,
komu ji zákon přiznává. Tato způsobilost náleží zásadně osobě, která má podle hmotného
práva způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivita). Otázka právní subjektivity je
upravena zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, konkrétně v §7, v němž je
stanoveno, že způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká
smrtí. Způsobilost být účastníkem řízení tedy na základě výše uvedeného smrtí fyzické osoby
zaniká.
Na základě §64 s. ř. s., není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, se použijí pro řízení
ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ztratí-li účastník řízení způsobilost být účastníkem v době
po zahájení řízení do jeho pravomocného skončení, posoudí soud podle povahy věci, zda má
řízení zastavit, přerušit anebo zda v něm může pokračovat (§107 o. s. ř.). Vyvstává zde
nutnost posouzení otázky procesního nástupnictví, tedy zda povaha věci umožňuje v řízení
pokračovat nástupcem. Dle §107 o. s. ř. ztratí-li fyzická osoba způsobilost být účastníkem
řízení a umožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li
zákon jinak, její dědici. V nyní posuzovaném případě Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že povaha věci týkající se předmětu kasačního řízení s případným nástupcem zemřelé
účastnice neumožňuje v řízení pokračovat. Předmětem posouzení soudu je totiž přezkum
rozhodnutí krajského soudu týkající se osvobození stěžovatelky od soudních poplatků z jedné
poloviny a neustanovení zástupce k ochraně jejích práv pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 44 Ca 20/2006 - 27, jímž byl odmítnut návrh
na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 44 Ca 30/2003 - 191o zamítnutí
žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného Městského úřadu Čáslav, odboru výstavby
a regionálního rozvoje. Jednalo se tedy o přezkum rozhodnutí, které je závislé na posouzení
osobních finančních poměrů stěžovatelky, a proto je z povahy věci vyloučeno případné
procesní nástupnictví v řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud proto na základě §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §64 s. ř. s.
a §107 odst. 5 o. s. ř., řízení o kasační stížnosti stěžovatelky J. V. zastavil.
Kasační stížnost stěžovatele uvedeného sub a) je přípustná.
Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po přezkoumání
věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti a z jejího doplnění vyplývá, že stěžovatel namítá kasační
důvody dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení.
Z obsahu soudního spisu zdejší soud zjistil, že krajský soud k doložení předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků, tj. k prokázání, že stěžovatelé nemají dostatečné
prostředky, zaslal stěžovatelům formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“.
Po posuzovaní tohoto potvrzení krajský soud dospěl k závěru, že celkové poměry stěžovatelů
odůvodňují osvobození navrhovatelů od soudního poplatku, který činí 3000 Kč, pouze z jedné
poloviny. Navrhovatel B. V. pobíral v době rozhodování krajského soudu dávku sociální
péče, příspěvek při péči za osobu blízkou, ve výši 5400 Kč měsíčně, jeho matka pobírala
důchod v celkové výši 8170 Kč měsíčně, oba byli spoluvlastníky rodinného domu a pozemků
a výlučnými vlastníky dalších pozemků. Takto zjištěné osobní a majetkové poměry vzal za
východisko hodnocení a úvahy, zda žadatelé mají či nemají dostatečné prostředky (jak to má
na mysli §36 odst. 3 s. ř. s.) k tomu, aby mohli uplatnit svá práva u soudu. Vzal v úvahu
přicházející výši soudního poplatku a dospěl k závěru, že žalobci nemají dostatečné
prostředky k tomu, aby zcela hradili příslušný soudní poplatek, avšak nejsou zcela nemajetní,
a proto jim přiznal částečné osvobození od soudního poplatku, a to z jedné poloviny. Dále
krajský soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že u stěžovatelů nejsou předpoklady, aby byli
osvobozeni od soudních poplatků v plném rozsahu, nejsou u nich dány ani podmínky ve
smyslu §35 odst. 7 s. ř. s., aby jim soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupcem
advokáta.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Vedle §36 odst. 3 s. ř. s. se na základě §64 s. ř. s.
při rozhodování o osvobození od soudních poplatků aplikuje i §138 o. s. ř. Ve smyslu
tohoto zákonného ustanovení lze přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li
to poměry účastníka, zcela nebo zčásti. Žadatel je přitom povinen soudu prokázat
věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Při rozhodování o osvobození
od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši
soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze
uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Objektivní hlediska pro posuzování
poměrů žadatele, resp. jejich tíživosti, v současné době v platném právu vyjádřeny nejsou.
Soudy jsou proto nuceny překlenout tento nedostatek v každém konkrétním případě
interpretací. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech žadatele je
tak věcí úvahy soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel s ohledem na své poměry schopen
zaplatit soudní poplatky. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat
tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu nebo zčásti.
Krajský soud tak postupoval správně, neboť objektivně zjistil, odpovědně zhodnotil
a uvážil předpoklady na straně žadatele pro osvobození od soudních poplatků
a pro ustanovení zástupcem advokáta a dospěl k řešení, které mu, aniž by museli plně hradit
soudní poplatek, umožní soudní projednání jejich věci.
Nejvyšší správní soud proto ve smyslu ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost
podanou stěžovatelem proti usnesení krajského soudu jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil,
proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu