ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.23.2007
sp. zn. 6 As 23/2007 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: V. K ., zastoupen JUDr. Danielem Šplíchalem, advokátem, se sídlem Křemencová 8,
Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
21. 11. 2006, č. j. 5 Ca 305/2006 - 29,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 5 Ca 305/2006 - 29,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 5 Ca 305/2006 - 26, kterým byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2005,
č. j. MHMP 107845/2005, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, Úřadu městské části Praha 7, odboru správních agend, ze dne
25. 3. 2005, č. j. OSA - OP/ZTP - 6/2005, kterým byl zrušen údaj o místu trvalého pobytu
stěžovatele na adrese P. 7, Š. 1379/4, a jímž bylo napadené rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrzeno.
Stěžovatel v kasační stížnosti, jak vyplývá z obsahu podání, uvádí důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Nesouhlasí se závěrem Městského soudu v Praze, jenž odmítl žalobu
pro opožděnost postupem podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť podle mínění stěžovatele
žaloba ze dne 5. 8. 2005 byla podána téhož dne u Obvodního soudu pro Prahu 7 a tento den
je dnem, od něhož se počítá lhůta k podání žaloby podle ust. §72 odst. 1 s. ř. s. Z uvedeného
dovozuje, že žaloba, jež byla podána u Městského soudu v Praze dne 4. 10. 2006, byla podána
včas. Na podporu svých tvrzení stěžovatel v kasační stížnosti dokládá listinné důkazy,
jež ovšem nebyly předloženy městskému soudu v návrhu na zahájení řízení ze dne 4. 10. 2006
ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2005, č. j. MHMP 107845/2005.
Jedná se o žalobu ze dne 5. 8. 2005 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 a usnesení
tohoto soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 30 C 163/2005, kterým bylo řízení zastaveno
z důvodu, že tento soud není soudem věcně příslušným. Dále bylo předloženo usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, č. j. 11 Co 110/2006 - 21, kterým bylo
rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno a v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl,
že věcně příslušným k projednání žaloby je Městský soud v Praze, úsek správního soudnictví.
Současně byl žalobce poučen, že je možno ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení
o zastavení řízení podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví
u věcně a místně příslušného soudu s tím, že bude-li žaloba podána, bude za den jejího podání
pokládán den, kdy soudu rozhodujícímu v občanskoprávním soudním řízení došla žaloba
původní. Právní závěr městského soudu o nepřípustnosti žaloby, neboť jde o rozhodnutí,
které je vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s., není podle stěžovatele
správný, protože podle jeho mínění rozhodnutí o zrušení místa trvalého pobytu podle §12
odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), rozhodnutím je a nemá toliko
evidenční charakter, zkrátilo jej na jeho právech a má dalekosáhlé důsledky i pro samotné
užívání bytu na uvedené adrese. Podmínky žalobní legitimace podle §65 s. ř. s.
podle stěžovatele jsou naplněny a nejde o nepřípustnost žaloby podle §68 s. ř. s.,
ani o kompetenční výluku podle §70 s. ř. s. Ze shora uvedených důvodů proto stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán jejími důvody (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutím orgánu
I. stupně - Úřadu městské části Praha 7, odboru správních agend, ze dne 25. 3. 2005,
č. j. OSA - OP/ZTP - 6/2005, byl na návrh R. K. po provedeném řízení zrušen údaj o místu
trvalého pobytu stěžovatele na adrese P. 7, Š. 1379/4. Stěžovatel se proti tomuto rozhodnutí
odvolal a žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 6. 2005, č. j. MHMP 107845/2005, odvolání zamítl
a napadené rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného stěžovateli zaniklo odvozené užívací právo
k danému bytu, jenž stěžovatel navíc neužívá; jsou tak splněny podmínky vyplývající z §12
odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona. Stěžovatel následně podal dne 4. 10. 2006 žalobu u
Městského soudu v Praze směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2005,
č. j. MHMP 107845/2005, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, Úřadu městské části Praha 7, odboru správních agend, ze dne
25. 3. 2005, č. j. OSA - OP/ZTP - 6/2005, kterým byl zrušen údaj o místu trvalého pobytu
stěžovatele na adrese P. 7, Š. 1379/4, a jímž bylo napadené rozhodnutí správního orgánu
I. stupně potvrzeno. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2006, č. j. 5 Ca 305/2006
- 26, odmítl žalobu pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a současně byl postupem
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s návrh odmítnut jako nepřípustný, neboť žalobou napadené
rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s. a podaná žaloba je
proto nepřípustná podle §68 písm. e) s. ř. s. Usnesení o odmítnutí žaloby bylo stěžovateli
doručeno dne 30. 11. 2006 a ten jej napadl kasační stížností.
Nejvyšší správní soud se při svém rozhodování o kasační stížnosti koncentroval
na otázku, zda v daném případě byly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby pro opožděnost
ve smyslu ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle ust. §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem,
nestanoví-li zvláštní orgán lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána
u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ust. §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání
lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Napadené rozhodnutí bylo, jak je uvedeno v žalobě,
doručeno dne 16. 6. 2005 právnímu zástupci stěžovatele, posledním dnem zákonné
dvouměsíční lhůty byl tedy den 16. 8. 2005. Předmětná žaloba datovaná dnem 4. 10. 2006
a téhož dne osobně podaná u Městského soud v Praze,by byla podána až po uplynutí zákonné
lhůty. Městský soud shledal naplnění zákonného důvodu pro odmítnutí žaloby podle ust. §46
odst. 1 písm. b), podle kterého soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán
předčasně či opožděně. Při svém rozhodování pak vycházel Městský soud v Praze z právního
a skutkového stavu v době podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí žalovaného. Listinné
důkazy uvedené stěžovatelem až v kasační stížnosti, jak výše uvedeno, a na základě
kterých stěžovatel dovozuje zachování lhůty k podání žaloby, k návrhu doloženy nebyly,
a proto nelze v tomto směru spatřovat pochybení ze strany městského soudu, jak namítá
stěžovatel, neboť naopak zástupce stěžovatele hrubě pochybil, když v návrhu na zahájení
řízení neuvedl, že v dané věci byla podána žaloba ze dne 5. 8. 2005 u Obvodního soudu
pro Prahu 7, jenž usnesením ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 30 C 163/2005, řízení zastavil
z důvodu, že tento soud není soudem věcně příslušným. Rovněž nebylo stěžovatelem
předloženo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, č. j. 11 Co 110/2006 - 21,
kterým bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno a v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací
soud uvedl, že věcně příslušným k projednání žaloby je Městský soud v Praze, úsek správního
soudnictví a současně byl žalobce poučen, že je možno ve lhůtě jednoho měsíce od právní
moci usnesení o zastavení řízení podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním
soudnictví u věcně a místně příslušného soudu s tím, že bude-li žaloba podána, bude za den
jejího podání pokládán den, který soudu rozhodujícímu v občanskoprávním soudním řízení
došla žaloba původní. Věcnou příslušnost ve smyslu platné právní úpravy (ust. §104a o. s. ř.)
zkoumá soud kdykoliv za řízení.
Městský soud pak při svém rozhodování bude muset posoudit včasnost podané žaloby
a vyžádat si potřebný spisový materiál, neboť na předložených rozhodnutích nejsou
vyznačeny doložky právní moci. V tomto směru Nejvyšší správní soud odkazuje na právní
názor uvedený v rozsudku tohoto soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 3 As 30/2005 - 66,
podle kterého při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního soudu poté,
kdy bylo soudem v občanském soudním řízení pravomocně rozhodnuto o zastavení řízení
ve smyslu §104b odst. 1 o. s. ř., je nezbytné kromě zjištění, zda byla žaloba ke správnímu
soudu podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu, zkoumat
i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání
správní žaloby stanovená soudním řádem správním, případně zvláštním zákonem,
neboť v takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došlo soudu rozhodujícímu
v občanském soudním řízení (§72 odst. 3 s. ř. s.).V případě, že žaloba došla soudu
rozhodujícímu v občanském soudním řízení po uplynutí lhůty pro podání žaloby (§72 odst. 1
s. ř. s.), je na místě ji odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., byť žaloba podaná věcně
a místně příslušnému soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví byla podána včas.
Městský soud v Praze v době svého rozhodování správně vycházel z právního názoru,
který zaujal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 6 As 33//2003 – 81 ze dne
23. 2. 2005, jenž byl zveřejněn pod. č. 1016/2007 Sbírky rozhodnutí NSS, a podle něhož
rozhodnutím ohlašovny o zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§12 odst. 1 zákona
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel) se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují
práva a povinnosti; takovéto rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70
písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná (§68 písm. e/
s. ř. s.). V mezidobí však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne
6. 2. 2007, č. j. 2 As 64/2005 - 108, rozhodl o tom, že právo na zvolení místa trvalého pobytu
podle §10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a o rodných číslech a o změně
některých zákonů, je veřejným subjektivním právem, proti jehož porušení rozhodnutím
správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle §65 a násl. před správním
soudem. Nedílnou součástí práva na zvolení místa trvalého pobytu je také právo na to,
aby na zvolené adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány osoby, které pro to nesplňují
nebo přestaly splňovat zákonné podmínky. Bude-li Městským soudem v Praze rozhodnutí
napadené žalobou věcně přezkoumáváno, pak bude nutno vycházet z citovaného rozhodnutí
rozšířeného senátu.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než napadené
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č. j. 5 Ca 305/2006 - 29, zrušit (§110
odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu