ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.111.2006
sp. zn. 6 Azs 111/2006 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: B. L.,
zastoupena Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Jana Zajíce 36, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2005, č. j. OAM - 3185/VL - 07 - C07 - 2004, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
15. 11. 2005, č. j. 14 Az 19/2005 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Andreji Perepečenovovi se nepři zn ává odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, jímž jí nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“), a ani na ni nebyly vztaženy překážky
vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatelka nedostatečně zjištěný skutečný stav
věci, neúplnost opatřených důkazů pro rozhodnutí a skutečnost, že rozhodnutí nevyplývá
ze zjištěných podkladů. Důvody žádosti o azyl jsou zdánlivě soukromého charakteru,
avšak znemožňují stěžovatelce v zemi původu život a jde jí o život ze strany věřitelů.
Stěžovatelka se v tomto směru dovolává článku 53 Příručky k postupům a kriteriím
pro určování právního postavení uprchlíků vydané Vysokým komisařem v lednu 1992
v Ženevě. Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského
soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody
zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nejprve namítá, že rozsudek
krajského soudu je stižen vadou řízení spočívající v tom, že správní orgán při svém
rozhodnutí vyšel z neúplně zjištěného skutkového stavu, z neúplných podkladů a dále tvrdí,
že rozhodnutí z těchto podkladů nevyplývá. K těmto námitkám je třeba nejprve konstatovat,
že jsou zcela obecné a nekonkrétní a chybí zde nezbytná náležitost: osvětlení právních důvodů
kasační stížnosti v tomto bodě žaloby a uvedení konkrétní nezákonnosti, které se měly orgány
dopustit. V této souvislosti je nutno poukázat na rozsudek sp. zn. 2 Azs 92/2005. K vlastní
argumentaci stěžovatelky vůči úplnosti podkladů lze pro úplnost odkázat např. na rozsudek
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Azs 223/2004, nebo č. j. 5 Azs 22/2003 - 41
(www.nssoud.cz). Podobnou situací ve skutkově obdobných případech, jako je její,
se Nejvyšší správní soud zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře a je možné odkázat
i na judikaturu jiných soudů, s níž se ztotožňuje.
Dále uplatňuje stěžovatelka stížní námitku dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., že nebyly
řádně posouzeny její azylové důvody, neboť její situace vyvolaná vzniklým dluhem
znemožňuje v zemi původu život. Odkazuje přitom současně na článek 53 Příručky
k postupům a kriteriím pro určování právního postavení uprchlíků vydané Vysokým
komisařem v lednu 1992 v Ženevě. K tomu lze uvést následující: Rovněž otázkou daného
azylového důvodu se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval v řadě
svých předchozích rozsudků. Je možné odkázat např. na rozsudek sp. zn. 3 Azs 413/2004,
nebo sp. zn. 5 Azs 223/2004. Nejvyšší správní soud tedy v souladu se svou dřívější
rozhodovací praxí v posouzení věcné stránky případu pochybení neshledal, navíc v části
tohoto žalobního bodu, která odkazuje na Příručku k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků, nutno podotknout, že se nejedná o zákonný dokument,
jímž jedině jsou soudy vázány, nýbrž o nezávazný dokument doporučující povahy. V tomto
směru lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 124/2005.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Ustanovenému zástupci náhrada nákladů nebyla přiznána, neboť tento na výzvu soudu žádné
náklady neuplatnil, ani ze spisu jinak nevyplývaly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu