ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.128.2006
sp. zn. 6 Azs 128/2006 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci ž al ob k yn ě : V. S.,
zastoupena JUDr. Jaroslavem Šidlem, advokátem, se sídlem Panská 12/14, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2005,
č. j. OAM - 179/LE - PA03 - PA03 - 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2006, č. j. 36 Az 43/2005 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku
krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž jí nebyl
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto o tom, že se na ni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatelka důvody dle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nutno uvést, že jako důvod žádosti o azyl uvedla stěžovatelka v azylovém řízení tíživé životní
podmínky vyvolané útoky a vyhrůžkami jejího bývalého manžela. Tyto okolnosti byly
v řízeních dále rozvedeny a specifikovány. V kasační stížnosti pak stěžovatelka
nejprve poukazuje na nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování azylových
důvodů, když soud se nezabýval subjektivním pocitem, jakož i osobním a rodinným zázemím
žadatelky o azyl ve smyslu Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení
uprchlíků. Jako druhý důvod podání kasační stížnosti uvádí stěžovatelka nezákonnost
v postupu Policie ČR, mající vliv na rozhodnutí žalovaného. Toto je spatřováno
v nedostatečném zohlednění psychického rozpoložení, jakož i faktického omezení v možnosti
právního zastoupení u osoby, která si přišla vyřídit své záležitosti na úřad a namísto
toho je jata a odvezena do zařízení pro zajištění cizinců. Soud také nehodnotil možnost,
že by stěžovatelka mohla požádat o postavení uprchlíka až poté, kdy byla nějaký čas
již v cizině. Dále stěžovatelka napadá skutečnost, že v její věci bylo rozhodnuto v pouhých
sedmi dnech a to navíc rutinně a šablonovitě. Jako poslední důvod uvádí skutečnost,
že se lze obávat, že stěžovatelce po případném návratu nebude umožněno Bělorusko opět
opustit, čímž by došlo k porušení jejího práva zakotveného v ust. čl. 12 odst. 2 Mezinárodního
paktu o občanských a politických právech. Současně stěžovatelka požádala z procesní
opatrnosti o přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského
soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka
v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatelka argumentuje kasačními
důvody dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky
při vyhodnocování jejích azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší
správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků.
Pro příklad lze uvést rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005,
4 Azs 15/2005, nebo 2 Azs 147/2004. Posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. V části tohoto žalobního bodu týkající
se odkazů na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků,
nutno pouze podotknout, že se nejedná o zákonný dokument, jímž jedině jsou soudy vázány,
nýbrž o nezávazný dokument doporučující povahy. V tomto směru soud odkazuje
např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 Azs 124/2005. K druhé námitce
(nezákonnost v postupu Policie ČR) je třeba nejprve konstatovat, že ve vztahu k zohledňování
psychické situace a faktického omezení zadržené žadatelky zcela chybí osvětlení právních
důvodů kasační stížnosti v tomto bodě žaloby - tj. uvedení konkrétní nezákonnosti,
které se měly orgány dopustit. Totéž platí i o námitce rutinního zpracování a šablonovitosti
rozhodnutí, jakož i námitce, že bylo správním orgánem rozhodnuto v „příliš krátké“ lhůtě
7 dnů. V této souvislosti je možné poukázat na rozsudky sp. zn. 2 Azs 92/2005,
a dále 5 Azs 342/2004, či 5 Azs 135/2005. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil. Vadu řízení
před správním orgánem dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze shledávat, pokud skutková
podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spisech
nebo je se spisy v rozporu, popřípadě byly při jejím zjišťování porušeny procesní předpisy.
Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy
v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému
závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující
orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový
závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového
závěru. Takové vady řízení však nebyly zjištěny. Rovněž tak bylo zjištěno, že stěžovatelka
nebyla ve svých výpovědích nikterak omezována a byl jí dán dostatečný prostor pro uplatnění
připomínek, doplnění a navržení důkazů.
Pokud jde o kasační námitku, že se lze obávat, že stěžovatelce po případném návratu
nebude umožněno Bělorusko opět opustit, čímž by došlo k porušení jejího práva zakotveného
v ust. čl. 12 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech,
jakož i k poukazu, že krajský soud ve svém rozsudku nerozhodl o této námitce, je třeba uvést,
že stěžovatelka namítala uvedené skutečnosti až v replice k vyjádření žalovaného,
kterou tak rozšířila a doplnila žalobní body. V tomto směru je možné odkázat
např. na přiléhavý rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 15/2004
(www.nssoud.cz). V souladu se zásadou koncentrace řízení lze totiž žalobu rozšířit o další
žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby (akceptována dvouměsíční lhůta).
Pokud stěžovatel neuplatnil uvedené námitky řádně (ve lhůtě) v žalobě ke krajskému soudu,
nelze je již účinně uplatnit v kasační stížnosti. Vlastní otázce překážky vycestování
se přitom soud věnoval relevantně (str.6 - 7 napadeného rozsudku). Postup krajského soudu,
tak nebyl v rozporu se zákonem a nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti uvedených
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu