ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.191.2006
sp. zn. 6 Azs 191/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. Y., zastoupen
JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, Praha 1, Bolzanova 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2006, č. j. 62 Az 67/2005 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 10. 2005, č. j. OAM - 1960/VL - 10 - 08 - 2005. Tím žalovaný zamítl
stěžovatelovu žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve nesprávně uvádí, že žalovaný rozhodl
o neudělení azylu podle §12 - §14 zákona o azylu a nevztažení překážek vycestování
podle §91 téhož zákona. Dále napadá odůvodnění rozsudku, v němž nebyla shledána
důvodnou námitka týkající se neudělení azylu podle §12 zákona o azylu a zejména soudu
vyčítá, že se zabýval toliko (ne)splněním důvodů pro udělení azylu podle písm. a)
tohoto ustanovení a nikoliv podle písm. b). Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozhodnutí krajského soudu zrušil z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé,
že stěžovatel uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je
přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačním důvodem zakotveným v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen jednak nezákonností
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda v případě stěžovatele byly naplněny
podmínky udělení azylu podle §12 zákona o azylu. K tomu je Nejvyšší správní soud nucen
konstatovat, že krajský soud se v odůvodnění svého rozsudku převážně vypořádával
s posouzením otázky, zda byly ve stěžovatelově případě splněny podmínky pro zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné. Přitom dospěl k závěru, že žalovaný rozhodl správně,
a proto se posouzením důvodů podle §12 zákona o azylu nezabýval.
K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelovy žádosti
o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že žalovaný v případě,
že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti pro zjevnou
nedůvodnost podle §16 zákona o azylu, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci
azylově relevantních důvodů ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu.
K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90
(www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se v předchozí judikatuře rovněž vyslovil k otázce skutkově
obdobné stěžovatelovu případu a v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36
(www.nssoud.cz) výslovně konstatoval, byla-li žádost o azyl podána až poté, co bylo
rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle §16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nemohou před soudem obstát námitky
nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení
podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu