ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.199.2006
sp. zn. 6 Azs 199/2006 - 112
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: M. L.,
zastoupena JUDr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem Oldřichova 273/13, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1246/VL - 10 - ZA05 - 2004 ze dne 28. 5. 2004, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 36 Az 158/2004 - 71
ze dne 30. 3. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, jímž jí nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a nebyly na ni vztaženy překážky
vycestování podle §91 téhož zákona.
Krajský soud odmítl žalobu stěžovatelky směřující proti rozhodnutí žalovaného,
neboť ta na jeho řádné poučení a výzvu k doplnění podání v jakém rozsahu
a z jakých důvodů, ze kterých rozhodnutí žalovaného napadá (viz č. l. 40 a násl.),
ve stanovené lhůtě nereagovala.
Kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského
soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).V kasační stížnosti uplatňuje důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Konkrétně tvrdí, že krajský soud odmítl její žalobu nezákonně,
neboť pro takové odmítnutí neexistovaly relevantní důvody. Nesouhlasí s názorem krajského
soudu, podle něhož neurčila svou žalobou rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí.
Má naopak za to, že žaloba obsahovala specifikaci napadeného rozhodnutí, označení
žalovaného, řádnou identifikaci žalobce. Dále uvedla, že rozhodnutí žalovaného nevycházelo
ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a že žalovaný neprovedl šetření nezbytná
k objasnění okolností rozhodných pro řádné posouzení věci. S ohledem na uplatněný kasační
důvod považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost za přípustnou.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatelka sama žádné argumenty, proč by měl Nejvyšší správní soud její kasační
stížnost považovat za přijatelnou, nepřednesla. Nejvyšší správní soud proto přistoupil
k hodnocení přijatelnosti z hlediska výše naznačených kritérií na základě skutečností
zřejmých z kasační stížnosti. Z obsahu kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka uplatňuje
kasační důvody ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V jednotlivostech uvádí, že usnesení
krajského soudu o odmítnutí žaloby je nezákonné, neboť s ohledem na její obsah je zřejmé,
že stěžovatelka vymezila meze a rozsah přezkumné činnosti soudu způsobem dostačujícím,
a žaloba tak byla projednatelná.
K této argumentaci stěžovatele může Nejvyšší správní soud pouze podotknout,
že otázkou projednatelnosti žaloby, resp. podmínek postupu soudu podle §35 odst. 7 s. ř. s.
se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 9. 8. 2004,
č. j. 2 Azs 63/2004 - 46, rozsudku ze dne 27. 2. 2004, č. j. 4 Azs 3/2004 - 48, www.nssoud.cz,
či rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaném
pod č. 113/2004 Sb. NSS.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném usnesení neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu