ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.2.2007
sp. zn. 6 Azs 2/2007 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: N. Q. V.,
zastoupen Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Labská 137/17, Děčín, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3293/VL - 20 - C07 - 2004 ze dne 9. 2. 2005, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az
38/2005 - 28 ze dne 31. 8. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž nebyl stěžovatelovi udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“), a nebyly
na něj ani vztaženy překážky vycestování podle §91 téhož zákona.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že soud dospěl
k nesprávnému závěru, pokud souhlasil s hodnocením žalovaného, který rozhodl,
že neexistují důvody k udělení azylu, a to jak ve smyslu §12 zákona o azylu,
tak ani podle ustanovení §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Stěžovatel uvedl, že zejména
nesouhlasí se závěrem soudu, že nebyly v řízení zjištěny konkrétní skutečnosti svědčící
o tom, že by byl stěžovatel pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, případně
že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatel
poukázal na to, že ve své výpovědi před žalovaným uvedl, že ve Vietnamu nejsou dodržována
lidská práva. Konkrétně měl stěžovatel problémy s policií, která vůči němu zasahovala
brutálním způsobem při výslechu, který se konal z důvodu, že byl podezřelý z vraždy.
Proto se rozhodl zemi opustit. Podle stěžovatele tyto důvody naplňují podmínky udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu. Stěžovatel se proto domnívá, že řízení trpělo vadou
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech, a soud, který ve věci rozhodoval, měl proto napadené
rozhodnutí žalovaného zrušit. Uplatňuje tedy důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud k tomu poznamenává, že se se subsumpcí stěžovatele
pod zákonný důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neztotožňuje, neboť svým
obsahem brojí proti právnímu posouzení krajského soudu. Stěžovatel totiž nenamítá v kasační
stížnosti nedostatky ve skutkových zjištěních (v podstatě tvrdí, přihlédne-li Nejvyšší správní
soud k obsahu správního i soudního spisu, stále to, co tvrdí od začátku řízení a co nebylo
v řízení zpochybněno), namítá mnohem spíše způsob, jakým žalovaný a posléze soud
skutkové okolnosti uváděné stěžovatelem vyhodnotil právně. Z tohoto hlediska je tedy třeba
chápat stěžovatelovu kasační námitku jako uplatnění důvodu ve smyslu §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Nicméně i tak jde o přípustný důvod ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že k důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu
zamítnutí stěžovatelovy žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud
pouze podotknout, že otázkou azylové relevance tvrzeného nekorektního postupu policejních
složek ve vazbě na trestní obvinění žadatele o azyl, se obšírně zabýval zejména
ve svém rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 3 Azs 301/2004 - 76 (srov. www. nssoud.cz),
na který odkázal ve svém rozhodnutí i krajský soud. V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní
soud konstatoval, že postupy policie, které mají za cíl zjistit původce nepolitického závažného
trestného činu, samy o sobě nemohou být považovány za azylově relevantní jednání,
protože postrádají azylově relevantní motivaci (intenci danou motivy pronásledování
ve smyslu §12 zákona o azylu). Tento azylově relevantní prvek postrádá zjevně
i stěžovatelův případ.
Pokud stěžovatel argumentuje brutalitou policie při výkonu služebních úkolů, Nejvyšší
správní soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51,
kterého se krajský soud rovněž dovolává. V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud vyložil,
že tvrzené potíže s policisty či jinými správními orgány nelze chápat ipso facto za důvod
podřaditelný pod ustanovení §12 zákona o azylu, pokud se žadatel o azyl nepokoušel
své potíže, resp. namítané protiprávní jednání na něm páchané, řešit prostřednictvím stížnosti
nadřízeným orgánům. Nelze tak totiž posoudit otázku případné přičitatelnosti jednání orgánu,
které žadatel o azyl pociťuje jako důvod k opuštění země původu, státu.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že jeho ustálená a vnitřně jednotná judikatura
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení
podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu