ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.205.2006
sp. zn. 6 Azs 205/2006 -38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Marie Turkové
a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: B. S., zastoupen Mgr.
Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2006, č. j. 64 Az 48/2005 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se od mítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 3. 2005, č. j. OAM - 565/VL - 20 - 08 - 2005. Tím žalovaný zamítl stěžovatelovu
žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni
rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem žalovaného, že neuvedl žádné skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů. Namítá,
že za důvody své žádosti od počátku označoval hrozbu fyzickým násilím, které byl
vystaven ze strany poškozeného účastníka dopravní nehody. Zároveň poukazoval
na to, že i toto jednání lze považovat za pronásledování, neboť by se mu nedostalo účinné
ochrany ukrajinských státních orgánů. Žalovaný měl tyto okolnosti zohlednit i ve vztahu
k §14 zákona o azylu a udělit humanitární azyl. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud rozhodnutí krajského soudu zrušil z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je
zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel uplatnil kasační důvody podle §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.. Kasační stížnost je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen
jednak nezákonností spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda v případě
stěžovatele byly naplněny podmínky použití ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
a že řízení bylo stiženo vadou, neboť při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon
v řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit jeho zákonnost.
K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelovy
žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že žalovaný
v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti
pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neměl
a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu
ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená
judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se ve své předchozí judikatuře rovněž zabýval problematikou
§16 zákona o azylu v kontextu namítaném stěžovatelem. Ve svém rozsudku ze dne
14. 1. 2004, č. j. 5 Azs 25/2003 - 94, se vyslovil v tom smyslu, že zákonodárce do §12
zákona o azylu implementoval článek 1 písm. A. odst. 2 Úmluvy o právním postavení
uprchlíků, přijaté v Ženevě dne 28. 7. 1951, a článek 1 odst. 2 Protokolu týkajícího
se právního postavení uprchlíků, přijatého v New Yorku dne 31. 1. 1967, vyhlášené sdělením
Ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb., z nichž zřetelně vyplývá, že pojem uprchlík
se vztahuje na osobu, která se nachází mimo svou vlast a obává se represí ze strany státu
z důvodu příslušnosti k určité společenské vrstvě, resp. sociální skupině. Strach vrátit
se do vlasti kvůli vyděračům takovou státní represí není. V takovém případě je namístě
zamítnout žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud se opakovaně ve svých rozhodnutích vyjádřil i k hrozbě vyhrožování
ze strany věřitelů, přičemž vždy konstatoval: s kutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu
obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení
azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu, tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi
původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů,
a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny (rozsudek ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48). Obdobně např. též rozsudek ze dne 27. 11. 2003,
č. j. 4 Azs 26/2003 - 44 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu