ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.213.2006
sp. zn. 6 Azs 213/2006 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. M . zastoupen
JUDr. Alenou Mrlinovou, advokátkou, se sídlem Vyškovická 122, Ostrava – Zábřeh,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2005, č. j. OAM - 175/LE - VL02 - VL02 - 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. 2. 2006, č. j. 59 Az 41/2005 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Aleně Mrlinové, se při zn ává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2856 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel výslovně uvádí důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Nutno uvést, že jako důvod žádosti o azyl uvedl stěžovatel v azylovém řízení skutečnost,
že nechce žít v zemi původu - na Ukrajině kvůli neshodám s vlastní sestrou a že má
s občankou České republiky dceru, o kterou se chce starat. Tyto okolnosti byly v řízeních dále
rozvedeny a specifikovány s tím, že stěžovatel je přesvědčen, že splňuje zákonné podmínky
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu vzhledem k jeho osobní situaci.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování
jeho azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005
nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Dále Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části,
kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. - tvrzená
nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé - nebyl shledán postup krajského soudu v rozporu se zákonem
a nedošlo k naplnění důvodů kasační stížnosti uvedených ve shora citovaném ustanovení
s. ř. s. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně vyšel
z toho, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění,
takže žalovaný správně jeho žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. k) zákona o azylu.
K námitce stěžovatele, že správní orgán měl jeho osobní situaci podřadit důvodům
obsaženým v ustanovení §12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení §16 zákona o azylu,
odkazuje Nejvyšší správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikován jako č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS. Nejvyšší
správní soud v této souvislosti dále konstatuje, s odkazem na právní názor vyslovený
v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, že byla-li žádost o azyl podána
až při hrozbě vyhoštění z území České republiky a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná v souladu s ustanovením §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, nemohou
před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující
se k důvodům udělení azylu. K námitce, že nebylo v řízeních před správním orgánem
a soudem prokázáno, že stěžovatel požádal o azyl z důvodu, aby se vyhnul správnímu
vyhoštění, odkazuje Nejvyšší správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne
22. 9. 2004, č. j. 7 Azs 137/2004 - 99, že je pravdou, že zákon o azylu nestanoví povinnost
požádat o azyl ihned po vstupu na území republiky, ovšem vzhledem k tomu, že institut azylu
slouží k ochraně před pronásledováním v zemi původu, je nanejvýš logické podání
takové žádosti ihned potom, kdy se osobě pronásledované, či osobě důvodně
se pronásledování obávající, podaří vstoupit na území země, která je schopna mu poskytnout
nezbytnou ochranu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2006,
č. j. 59 Az 41/2005 - 54, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s. ).
Ustanovené zástupkyni náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006, odměna za jeden úkon ve výši 2100 Kč
spočívající v písemném podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky, tj. 1 x 300 Kč za jeden úkon podle ustanovení §13
odst. 3 citované vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je
tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně vypočtená
podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 456 Kč. Ustanovené zástupkyni
se tedy přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši 2856 Kč. Požadovaná odměna
za jeden úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nebyla přiznána,
neboť podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu by odměna za převzetí
a přípravu zastoupení náležela za splnění podmínky, že se uskutečnila první porada
s klientem, přičemž uskutečnění této porady ustanovená advokátka netvrdí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu