ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.246.2006
sp. zn. 6 Azs 246/2006 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: N . V. T.,
zastoupen Mgr. Matúšem Bónou, advokátem, se sídlem Brno, Novobranská 14,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2005, č. j. OAM - 91/LE - 03 - 07 - 2005, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2006,
č. j. 65 Az 58/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal včasnou kasační stížnost proti výše uvedenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž mu nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), jako nedůvodná zamítnuta. Rovněž na něj nebyla vztažena
překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Žalovaný své rozhodnutí zdůvodnil tím,
že důvodem odchodu stěžovatele z vlasti a jeho žádosti o udělení azylu je zejména
nespokojenost s politickým režimem ve Vietnamu a snaha zajistit si v České republice legální
pobyt.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, dále jen „s. ř. s.“), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem
řízení z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§105
s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že v ní stěžovatel uplatňuje důvody ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu
z důvodu nesprávného posouzení právní otázky. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje
typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud
již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační
stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sez ná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-
právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že se ztotožnil s nesprávným právním
posouzením zjištěného skutkového stavu správním orgánem a domnívá se, že jak správní
orgán, tak i krajský soud při svém rozhodování vycházely z úzce formálního a zúženého
výkladu aplikované právní normy. Stěžovatel se domáhá udělení azylu z důvodu nesouhlasu
se společenským a státním uspořádáním ve své vlasti a v souvislosti s tímto uvádí,
že mu nebyly poskytnuty finanční náhrady za vojenskou službu a zranění, na které měl
dle svého názoru nárok. Z výpovědi stěžovatele v průběhu řízení je zřejmé, že mu dávky
nebyly státním orgánem přiznány z důvodu nepředložení potřebných dokladů potvrzujících
jeho válečné nasazení a následné zranění. Stěžovatel tak svoji obecnou nespokojenost
s politickým režimem ve své vlasti založil na odmítnutí přiznání finančních dávek a dále
v průběhu řízení potvrdil, že ve své vlasti neměl problémy se státními orgány, úřady, policií
nebo armádou z důvodu rasy, národnosti nebo náboženství. Žádné další relevantní argumenty
svědčící pro přijatelnost kasační stížnosti nebyly v průběhu řízení stěžovatelem uplatněny.
K této argumentaci stěžovatele Nejvyšší správní soud odkazuje na vlastní jednotnou
judikaturu, jakož i na judikaturu jiných správních soudů. Lze uvést např. rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2006, č. j. 65 Az 58/2005 - 21, v jehož smyslu pouhá
nespokojenost s politickým režimem v zemi původu nemůže být důvodem pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Rovněž v této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje
na své rozhodnutí ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79, kde konstatuje, že pokud
žadatel o udělení azylu není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově
relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný
strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, pak nesplňuje podmínky
pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, pak obecné tvrzení stěžovatele o obavách
z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence
takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy
na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu.
Nepřiznání dávek a finanční náhrady za válečné zranění a vojenskou službu,
jakož i obecný nesouhlas a nespokojenost s politickým režimem v zemi stěžovatele nelze
považovat za důvody relevantní k přiznání azylu na území České republiky. Žádné další
důvody, které by nasvědčovaly tomu, že byl stěžovatel vystaven diskriminaci či jiné formě
pronásledování pro své politické názory, nebyly stěžovatelem uvedeny.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že ustálená
a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu a ostatních správních soudů
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení
podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu