ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.254.2006
sp. zn. 6 Azs 254/2006 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Marie Turkové
a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce a v právní věci žalobce: V. S ., zastoupen
JUDr. Jaroslavem Janečkem, advokátem, se sídlem Starodubečská 158/41, Praha 10,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2006, č. j. OAM - 11/LE - C09 - C09 - 2006, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006,
č. j. 48 Az 9/2006 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Jaroslavu Janečkovi, advokátovi,
se př i z ná v á na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů částka ve výši
4800 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadl shora označený rozsudek
krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí
žalovaného, jímž žalovaný zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), byla podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje důvod podřaditelný pod kasační důvod
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť tvrdí, že krajský soud v napadeném
rozsudku nesprávně posoudil právní otázku azylové relevance stěžovatelem uváděných
důvodů z hlediska ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu. Konkrétně stěžovatel uvádí,
že má strach a obavy z pronásledování mafií, která jej finančně vydírá, a že je tak ohrožen
na životě on i jeho rodina. Stěžovatel žádá o udělení azylu dle ustanovení §14 zákona
o azylu, jestliže nebude zjištěn důvod dle §12 zákona o azylu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu
je nezákonný pro nesprávné posouzení výše nastíněné otázky výkladu ustanovení §12 zákona
o azylu. K této argumentaci stěžovatele může Nejvyšší správní soud pouze podotknout,
že otázkou azylové relevance udávaného pronásledování soukromými osobami se zabýval
obšírně již ve své předchozí judikatuře a je možné odkázat i na judikaturu jiných
soudů, s níž se ztotožňuje. Za všechny buďtež jmenovány především rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, či ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48 (www.nssoud.cz), které konstatovaly, že skutečnost, že žadatel o azyl
má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího
důvodem pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu, pokud problémy
se soukromými osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální
skupině či pro zastávané politické názory.
Ohledně stěžovatelovy žádosti u udělení azylu dle ustanovení §14 zákona o azylu
poukazuje Nejvyšší správní soud na to, že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových
okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neměl a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově
relevantních důvodů ve smyslu ustanovení §12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž
jmenována rovněž již ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát
JUDr. Jaroslav Janeček. Dne 3. 5. 2007 Nejvyšší správní soud ustanoveného zástupce vyzval,
aby soudu sdělil, jaké úkony právní služby učinil po svém ustanovení. Tato výzva mu byla
doručena dne 14. 5. 2007. Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce na výzvu Nejvyššího
správního soudu nereagoval, vyšel Nejvyšší správní soud při rozhodování o přiznání výše
odměny a náhrady hotových výdajů ze skutečností zřejmých ze spisu. Z toho pak vyplývá,
že ustanovený zástupce učinil dv a úkony právní služby spočívající ve dvou písemných
podáních soudu ve věci samé (§11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif,
ve znění účinném ke dni provedení úkonů), společně s paušální náhradou hotových výdajů
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky. Pro zaplacení této částky soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu