ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.27.2007
sp. zn. 6 Azs 27/2007 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobců: a) M. G., b)
nezl. S. G., c) nezl. H. G., žalobci ad b) a c) zastoupeni zákonnou zástupkyní ad a), všichni
zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, Brno, Příkop 8, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2006, č. j. 56 Az 208/2006 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se od mítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 6. 2006, č. j. OAM - 650/VL - 07 - ZA05 - 2006, kterým byla
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon
o azylu“) zamítnuta jejich žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. O nákladech řízení
bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Jako důvody kasační stížnosti uvádějí stěžovatelé bez bližší konkretizace porušení
řady procesních ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a to §3 a §50 odst. 2 a 3,
jakož i §68 odst. 3 tohoto předpisu. Dále stěžovatelé soudu vytýkají nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Mají za to, že splňují zákonné podmínky
pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu, popř. alespoň pro vztažení překážky vycestování
dle §91 zákona o azylu. Soud dostatečně nezohlednil okolnosti, za nichž byli stěžovatelé
nuceni opustit svou vlast. Manžel je nemocen TBC, přičemž drahé léčení si v Arménii
nemohou dovolit. Stěžovatelé v tomto spatřují diskriminaci a pronásledování z důvodu
příslušnosti k sociální skupině nemajetných. Pokud by v jejich případě nebyly dány důvody
pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu, měly se správní orgán a následně i krajský soud
zabývat především možností udělení azylu z humanitárních důvodů, což neučinily. Závěr
soudu, že zjevně nedůvodná žádost vylučuje udělení humanitárního azylu, je dle stěžovatelů
nesprávný. Není zřejmé, jak by osoba splňující jinak podmínky dle §14 zákona o azylu mohla
vůbec být dle tohoto ustanovení posuzována, když nesplňuje podmínku dle §12 zákona
o azylu. Tento způsob výkladu by vylučoval přístup k institutu humanitárního azylu
pro osoby, které jinak jeho podmínky splňují. Současně stěžovatelé požádali o přiznání
odkladného účinku.
Krajský soud v Brně po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozsudku
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu
soudu.
Kasační stížnost podali účastníci řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelé v ní uplatňují
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 (všechna citovaná rozhodnutí lze nalézt
na www.nssoud.cz). O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatelé v prvé řadě namítají porušení řady
vyjmenovaných zákonných ustanovení procesního charakteru. K těmto námitkám je
však třeba uvést, že jsou zcela obecné a nekonkrétní a chybí zde nezbytná náležitost: osvětlení
důvodů kasační stížnosti v tomto bodě žaloby s vazbou na skutkový stav a konkrétní části
spisového materiálu a specifikování nezákonnosti, které se měly orgány konkrétně dopustit.
Taková neurčitá tvrzení nelze věcně projednat. V této souvislosti je nutno poukázat
na rozsudek sp. zn. 2 Azs 92/2005, který dostatečně osvětlil problematiku nekonkrétních
žalobních tvrzení.
Za těchto okolností se kasační námitky redukují na zpochybnění posouzení právní
otázky soudem, které z kasační stížnosti v dostatečně konkrétní míře vyplývá,
když stěžovatelé mají za to, že splňují zákonné podmínky pro udělení azylu dle §12 zákona
o azylu. K tomu lze uvést následující: obdobnou situací, jako je tomu v posuzovaném případě,
se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích
rozsudků. Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, jde o žádost zjevně nedůvodnou,
kterou lze zamítnout podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené
v §16 odst. 2 tohoto zákona (č. j. 5 Azs 27/2003 - 48). Smyslem práva azylu je poskytnout
žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi
původu; nárok na udělení azylu vzniká jen z důvodů vypočtených v §12 zákona
o azylu (č. j. 6 Azs 12/2003 - 49). Ekonomické a existenční problémy ve spojení
se zdravotními problémy manžela takovýmito důvody zjevně nejsou (obdobně
viz. např. sp. zn. 4 Azs 302/2004).
V podané kasační stížnosti stěžovatelé dále argumentují tím, že správní orgán
a následně i krajský soud se nezabývaly možností udělení azylu z humanitárních důvodů.
V této souvislosti stěžovatelé považují za nesprávné posouzení právní otázky názor,
že zjevně nedůvodná žádost vylučuje udělení humanitárního azylu. Nejvyšší správní soud
v řadě předchozích rozhodnutí dospěl k jednotnému a ustálenému závěru, že v případě
zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 zákona o azylu
není vůbec zkoumána možnost udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu.
Obdobnými či totožnými námitkami se tedy Nejvyšší správní soud zabýval již v řadě
svých rozhodnutí, pro příklad lze uvést rozsudek č. j. 3 Azs 414/2004 - 45, nebo rozsudek
ze dne č. j. 3 Azs 208/2005 - 50. Správní orgán totiž v rozhodnutí vycházel z ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel ani neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Uvedená kvalifikace
ve svých důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny
podmínky ustanovení §12 zákona o azylu. Jestliže se správní orgán nezabýval meritorně
posouzením toho, zda byla či nebyla naplněna skutková podstata ustanovení §12 zákona
o azylu, pak se nemusel zabývat ani splněním podmínek ustanovení §14 zákona o azylu,
tj. podmínkami udělení azylu z humanitárních důvodů. Neprováděl-li tedy správní orgán
dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu,
neboť vycházel z toho, že stěžovatel vůbec netvrdí své pronásledování, pak je i jakýkoliv
výrok ve vztahu k ustanovení §14 zákona o azylu výrokem nadbytečným.
Podle tohoto ustanovení lze totiž v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárních důvodů, avšak jenom za situace, jestliže v řízení o udělení azylu nebude
zjištěn důvod pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Jak již bylo výše uvedeno,
v posuzované věci bylo provedeno tzv. zkrácené řízení, a to z důvodu zjevně nedůvodné
žádosti, aniž by v tomto řízení důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu byly
zjišťovány. Jestliže důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu nebyly zjišťovány
(nemohly být tudíž ani zjištěny), nepřichází v úvahu udělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 zákona o azylu. Totéž platí o vztažení překážky vycestování dle §91
zákona o azylu, kterého se stěžovatelé okrajově rovněž dovolávají (viz. rozsudek
sp. zn. 3 Azs 160/2004).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smys lu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Není o něm třeba rozhodovat
tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu