ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.69.2007
sp. zn. 6 Azs 69/2007 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: A. C.,
zastoupena Mgr. Petrem Pešatem, advokátem, se sídlem Přívozská 10, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2007,
č. j. 64 Az 64/2006 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu Mgr. Petru Pešatovi, se při znává odměna
ve výši 2856 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností
proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2006, č. j. OAM - 631/VL - 20 - 08 - 2006.
Tím žalovaný zamítl stěžovatelčinu žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění kasační stížnosti stěžovatelka tvrdí, že přestože o azyl požádala
až poté, co jí bylo uděleno správní vyhoštění, nemůže tato skutečnost vést ke spolehlivému
závěru o její zjevné bezdůvodnosti. Při podání žádosti uvedla důvody spočívající v obavě
o život svůj a své dcery, neboť právě pro její nemoc se snažila sehnat peníze na léčení, dluh
však nebyla schopna splatit. Proto se dostala do konfliktu s věřiteli, kteří jí začali vyhrožovat
likvidací. Žalovaný zohlednil pouze to, že žádost byla podána po předání rozhodnutí
o správním vyhoštění a podstatou její žádosti se nezabýval, nezkoumal tedy, zda jsou splněny
podmínky §12 a §14 zákona o azylu. Sama se domnívá, že zde důvody pro udělení
humanitárního azylu jsou. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak i rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Závěrem navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost,
popřípadě její zamítnutí pro nedůvodnost.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že stěžovatelka
si ve vlasti vypůjčila částku 7000 Euro na léčení své nemocné dcery. Dluh se snažila splatit
tím, že vycestovala do Ruska, kde prodávala jablka. Její záměr se však nezdařil a ona nebyla
schopna dluh splácet. Věřitelé jí začali vyhrožovat násilím či poškozením majetku,
a proto se rozhodla vyhnout se potížím tím, že vycestuje ze země. V české republice
po uplynutí platnosti turistického víza pobývala a pracovala nelegálně. Poté, co jí bylo orgány
cizinecké policie uděleno správní vyhoštění, požádala o azyl.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastnicí řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem (§105 odst. 2
s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka uplatnila kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody
zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelčiny
žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že žalovaný
v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují k zamítnutí žádosti
pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 zákona o azylu, neměl a nemohl
jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu ustanovení §12,
§13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována již ustálená judikatura Nejvyššího
správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
K podstatě stěžovatelčiných důvodů se Nejvyšší správní soud taktéž mnohokráte
v předchozí judikatuře vyslovil, příkladmo lze uvést rozsudek ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, dostupný na www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení
podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě
č. j. 64 Az 64/2006 - 20 ze dne 6. 12. 2006 ustanoven zástupcem advokát Mgr. Petr Pešat.
Nejvyšší správní soud zástupci přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši 1 x 2100 Kč,
za úkon právní služby spočívající v sepsání kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dále náhradu hotových výdajů ve výši
paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem 2400 Kč.
Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka
o částku odpovídající dani, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
t. j. o 456 Kč. Ustanovenému zástupci se přiznávají náhrady nákladů v celkové výši 2856 Kč.
Snížení této odměny dle §15a citované vyhlášky, jak požadoval ustanovený zástupce,
Nejvyšší správní soud neprovedl, jelikož úkony právní služby nebyly poskytnuty v trestním
řízení. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. X vedený u Č., a. s., pobočky O.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu