ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.112.2006
sp. zn. 7 Afs 112/2006 - 103
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
stěžovatele A. – S., a. s., zastoupeného Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem
v Brně, Příkop 4, za účasti Finančního úřadu v Blansku, se sídlem v Blansku, Smetanova 3,
v řízení o kasačních stížnostech proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2005,
č. j. 31 Ca 46/2005 – 82 a č. j. 31 Ca 47/2005 - 84,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2005, č. j. 31 Ca 46/2005 – 82
a č. j. 31 Ca 47/2005 - 84, se zrušují a věci se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Usneseními Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2005, č. j. 31 Ca 46/2005 – 82,
a č. j. 31 Ca 47/2005 - 84, byly odmítnuty žaloby stěžovatele, jimiž se domáhal ochrany před
nečinností správního orgánu, kterou spatřoval v tom, že Finanční úřad v Blansku (dále
jen „finanční úřad“) nezahájil řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti rozhodnutí
ze dne 25. 2. 1999, č. j. 16695/99/283911/6619 a č. j. 16696/99/283911/6619, ačkoliv
ho k tomu stěžovatel vyzval. V odůvodnění napadených usnesení krajský soud uvedl,
že podání stěžovatele nadále, i přes výzvu a poučení soudu, nesplňují všechny podmínky
pro to, aby se soud mohl žalobami zabývat meritorně. Podle krajského soudu je evidentní,
že stěžovatel nadále směšuje oba žalobní tituly zařazené do ochrany veřejných subjektivních
práv ve správním soudnictví podle části třetí hlavy druhé dílu druhého (ochrana proti
nečinnosti správního orgánu) a dílu třetího (řízení o ochraně před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu) s. ř. s. s tím, že jde o dva odlišné druhy žalob,
které nelze zaměňovat.
V kasačních stížnostech podaných v zákonné lhůtě stěžovatel vyjádřil nesouhlas
s odmítnutím svých žalob a poukázal na to, že Nejvyšší správní soud v rozsudcích
ze dne 20. 4. 2005, č. j. 7 Afs 84/2004 – 84, a č. j. 7 Afs 100/2004 - 90, vyložil, že je třeba
ujasnit, zda se stěžovatel domáhá ochrany před nezákonným zásahem finančního úřadu podle
ustanovení §82 a násl. s. ř. s., anebo zda se domáhá ochrany před nečinností finančního úřadu
podle ustanovení §79 a násl. s. ř. s. Stěžovatel v podání ze dne 25. 7. 2005 jasně uvedl,
že se domáhá ochrany před nečinností finančního úřadu podle ustanovení §79 a násl. s. ř. s. a
krajský soud v napadených usneseních dále uvádí, že je u tohoto soudu vedeno řízení
o žalobách podaných stěžovatelem dne 18. 8. 2003, které byly označeny jako žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem Finančního úřadu v Blansku podle ustanovení §82 a
násl. s. ř. s., jimiž se stěžovatel domáhal, aby soud podle ustanovení §87 odstavec 2 s. ř. s.
zakázal finančnímu úřadu pokračovat v porušování stěžovatelových práv a přikázal
mu, aby zahájil řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti rozhodnutí - platebního
výměru č. 24/99 ze dne 25. 2. 1999, č. j. 16695/99/283911/6619 a platebního výměru č. 26/99
ze dne 25. 2. 1999, č. j. 16696/99/283911/6619. Po poučení a výzvě krajského soudu
(usnesení ze dne 24. 6. 2005, č. j. 31 Ca 46/2005 - 17 a č. j. 31 Ca 47/2005 - 17) však
stěžovatel doplnil tyto žaloby tak, že se domáhá ochrany proti zásahu finančního úřadu, který
spatřuje v jeho nečinnosti, neboť finanční úřad nevydal rozhodnutí ve věci daně z příjmu
fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období roku 1996 a 1994
a v tomto smyslu stěžovatel v podání ze dne 25. 7. 2005 formuloval i žalobní petit. Stěžovatel
proto vyjádřil nesouhlas s tvrzením krajského soudu, že je evidentní, že stěžovatel i nadále
směšuje oba žalobní tituly, tj. ochranu proti nečinnosti správního orgánu a řízení o ochraně
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, neboť z jeho podání
ze dne 25. 7. 2005 je zřejmé, že se domáhá ochrany před nečinností finančního úřadu podle
ustanoveni §79 a násl. s. ř. s. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadených usnesení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasačních stížností napadená usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasačních stížnostech a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V daném případě se stěžovatel podanými žalobami domáhal ochrany před nezákonným
zásahem podle §82 a násl. s. ř. s. a přitom žádal, aby bylo finančnímu úřadu zakázáno
pokračovat v porušování jeho práv a současně, aby bylo finančnímu úřadu přikázáno zahájit
řízení o splnění podmínek osvědčení neplatnosti platebních výměrů. Vzhledem k tomu,
že z obsahu žalob nebylo zřejmé, čeho se jimi stěžovatel domáhá, zda ochrany před
nezákonným zásahem či ochrany před nečinností, Nejvyšší správní soud v rozsudcích
ze dne 20. 4. 2005, č. j. 7 Afs 84/2004 - 84 a č. j. 7 Afs 100/2004 – 90, uložil krajskému soudu
tuto vadu žalob odstranit. Krajský soud poté usneseními ze dne 24. 6. 2005,
č. j. 31 Ca 46/2005 - 17 a č. j. 31 Ca 47/2005 – 17, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů ode
dne doručení těchto usnesení doplnil a upřesnil svá podání ze dne 12. a 13. 8. 2003
tak, aby bylo zřejmé 1) označení zásahu, proti němuž se domáhá ochrany, 2) vylíčení
rozhodujících skutečností, 3) označení důkazů, jichž se stěžovatel dovolává a 4) uvedení
návrhu výroku rozsudku. Na tyto výzvy stěžovatel reagoval podáními ze dne 25. 7. 2005,
v nichž uvedl, že se domáhá ochrany proti zásahu Finančního úřadu v Blansku, který spatřuje
v jeho nečinnosti spočívající v nevydání rozhodnutí ve věci daně z příjmů fyzických osob
ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období 1994 a 1996, a že před nečinností
finančního úřadu se u krajského soudu domáhá ochrany podle ustanovení §79 a násl. s. ř. s.
Ve shodě s tímto formuloval i žalobní petity a navrhl, aby Finančnímu úřadu v Blansku bylo
uloženo vydat rozhodnutí ve věci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních
požitků za zdaňovací období 1994 a 1996.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel důvodně namítal
nezákonnost napadených usnesení o odmítnutí žalob ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., protože v jeho podáních ze dne 25. 7. 2005, jimiž reagoval na usnesení
krajského soudu, je výslovně uvedeno, že se domáhá ochrany proti nečinnosti finančního
úřadu podle §79 a násl. s. ř. s. a že navrhuje, aby tomuto úřadu byla uložena povinnost vydat
rozhodnutí ve věci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků
za zdaňovací období 1994 a 1996. Vzhledem k tomu, že Nejvyšším správním soudem vytčená
vada žalob stěžovatele byla odstraněna, neměl krajský soud důvod, aby v řízení nepokračoval
a o věci meritorně nerozhodl.
Je proto třeba, aby v dalším řízení krajský soud posoudil, zda se v daném případě
jedná o nečinnost finančního úřadu podle ustanovení §79 a násl. s. ř. s.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud napadená usnesení podle §110
odst. 1, 2 s. ř. s. zrušil a věci vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku
vázán.
Podle §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o nákladech
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu