ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.140.2006
sp. zn. 7 Afs 140/2006 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze 5,
Vrázova 7, za účasti Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1,
Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Ca 313/2005 – 17,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Ca 313/2005 – 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Ca 313/2005 – 17,
bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu
ze dne 13. 6. 2005, č. j. FŘ - 2652/13/05, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti
dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 8 ze dne 22. 12. 2004,
č. j. 268707/04/008914/6288 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2004
ve výši 65 120 Kč. Napadené usnesení městský soud odůvodnil tím, že stěžovatel i přes výzvu
nezaplatil soudní poplatek, a proto bylo podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)
za použití §47 písm. c) zákona s. ř. s. řízení zastaveno.
V kasační stížnosti (označené jako odvolání do usnesení o zastavení řízení) podané
v zákonné lhůtě z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. stěžovatel
poukázal na to, že pokud podal jednu správní žalobu, byť směřovala proti více rozhodnutím
správního orgánu, má být zpoplatněna pouze jedním soudním poplatkem a nikoli počtem
soudních poplatků odpovídajícím počtu napadených rozhodnutí správního orgánu,
a to zejména proto, že napadány jsou platební rozkazy správce daně, které se vztahují k dani
z přidané hodnoty za jeden kalendářní rok (2004) při měsíčním zdaňovacím období a opírají
se o jednu daňovou kontrolu. Postupem městského soudu je tak stěžovatel nucen hradit
mnoho soudních poplatků z jedné věci. Stěžovatel rovněž upozornil na to, že daňové subjekty
s čtvrtletním zdaňovacím obdobím jsou takovým postupem soudu zvýhodněny, neboť náklady
na hájení jejich práv vyjdou třikrát levněji, byť by se kontrola opět týkala celého roku 2004.
Stěžovatel proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci městskému soudu zpět
k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích je ve věcech
správního soudnictví poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal žalobu nebo jiný návrh,
kterým se zahajuje řízení.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek
za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.
Podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný
vznikem poplatkové povinnosti. Vzniká-li poplatková povinnost způsobem uvedeným
v §4 odst. 1 písm. e) až h), je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým
byla povinnost poplatek zaplatit stanovena nebo jímž byl schválen smír, nestanoví-li
rozhodnutí o schválení smíru splatnost delší.
Podle ustanovení §9 odst. 1 citovaného zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví.
Z obsahu spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatel podal dne 19. 9. 2005 u tohoto
soudu žalobu proti 9 rozhodnutím správního orgánu. Městský soud usnesením
ze dne 17. 10. 2005, č. j. 10 Ca 257/2005 – 11, vyloučil podle §39 odst. 2 s. ř. s. tato
rozhodnutí správního orgánu k samostatnému projednání. Podáním žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu vznikla stěžovateli poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. a) zákona
o soudních poplatcích, když stěžovatel byl poplatníkem podle §2 odst. 2 citovaného zákona
a soudní poplatek byl splatný podle §7 odst. 1 citovaného zákona vznikem poplatkové
povinnosti. Výše poplatku byla stanovena v položce 14a bod 2. písm. a) sazebníku soudních
poplatků podle znění platného v době podání žaloby, který je přílohou zákona o soudních
poplatcích. Protože stěžovatel tuto poplatkovou povinnost nesplnil, městský soud
jej k zaplacení poplatku vyzval usnesením ze dne 3. 1. 2006, č. j. 10 Ca 313/2005 – 10. Toto
usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 23. 1. 2006, když zásilka obsahující předmětné
usnesení byla uložena dne 12. 1. 2006 v provozovně poskytovatele poštovních služeb
a stěžovatel si ji nevyzvedl. V usnesení byl stěžovatel zároveň poučen o tom, že nebude-li
soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.
Nejvyšší správní soud při posouzení námitky stěžovatele týkající se postupu soudu
při vybírání soudních poplatků v případě, kdy byla podána jedna žaloba proti více správním
rozhodnutím, vychází z ústavně konformního výkladu vyjádřeného Ústavním soudem
v nálezu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 664/03, podle něhož „interpretace zákona
č. 549/1991 Sb., podle níž je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní
rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou
vydána týž den, stejným správním orgánem, je nejen disproporční, ale také protiústavní.
Listina základních práv a svobod stanoví v čl. 36 odst. 2 zásadu, podle níž, kdo tvrdí,
že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud,
aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí.“
Vzhledem k tomu, že v daném případě byla žalobou napadena rozhodnutí finančního
ředitelství, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou
vydána týž den, stejným správním orgánem, postup městského soudu, který vyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku i ve vztahu k této vyloučené věci k samostatnému
projednání, měl charakter podstatného omezení stěžovatele v přístupu k soudu, a proto nebyl
zákonný, neboť podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v citovaném nálezu
„je na obecných i správních soudech, aby při interpretaci podústavního práva dosahovaly
ústavně konformních výsledků“.
Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení městského soudu
pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je městský soud podle odst. 3
citovaného ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. O věci rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu