ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.237.2006
sp. zn. 7 Afs 237/2006 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatelky K. K., zastoupené Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci,
Ostružnická 6, za účasti Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, v řízení o
kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č. j. 10 Ca
330/2005 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2006, č. j. 10 Ca 330/2005 - 14 zastavil
řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 30. 9. 2005, č. j. 53/60 658/2005 - 533, ve znění opravného rozhodnutí ze dne
22. 11. 2005, č. j. 39/107 984/2005 - 392, kterým podle §55b zákona č. 337/1992 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, nebylo povoleno přezkoumání rozhodnutí Finančního
ředitelství v Ostravě ze dne 15. 5. 2000, č. j. 2203/110/2000. V odůvodnění tohoto usnesení
městský soud uvedl, že stěžovatelka při podání žaloby nezaplatila soudní poplatek a neučinila
tak ani dodatečně ve lhůtě soudem k tomu stanovené přesto, že byla poučena o následcích
nezaplacení soudního poplatku.
V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení městského soudu v zákonné lhůtě
z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. vyjádřila stěžovatelka
nesouhlas se závěrem městského soudu, protože podle jejího názoru nebyly dány podmínky
pro zastavení řízení. Stěžovatelka namítala s poukazem na judikaturu Ústavního soudu,
že usnesení ze dne 25. 1. 2006, kterým byla vyzvána ke splnění poplatkové povinnosti, bylo
doručeno pouze jejímu zástupci a nikoliv jí osobně. Protože zaplacení soudního poplatku
je úkon, který musí vykonat jako účastník řízení osobně, mělo být předmětné usnesení
doručeno také jí, aby úkon v něm požadovaný mohla provést. Jelikož se tak nestalo, bylo
jí postupem městského soudu odňato právo osobně jednat v řízení. K nesplnění poplatkové
povinnosti dále uvedla, že se dlouhodobě nachází v tíživé životní situaci a má zato, že v době
podání žaloby byly u ní dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Z těchto
důvodů navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Pokud se stěžovatelka odvolávala na názor zastávaný Ústavním soudem, jedná
se o názor již překonaný nejen Ústavním soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne
28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02), ale i rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 2 Afs 187/2004 - 69, uveřejněném pod č. 726/2005 Sbírky
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší správní soud
právní názor, že zaplacení soudního poplatku není úkonem, který má osobně vykonat účastník
řízení, a proto, je - li zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se doručuje podle
ustanovení §42 odst. 2 s. ř. s. pouze zástupci. Je tomu tak i proto, že ze žádného ustanovení
zákona o soudních poplatcích neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek.
Jde tudíž o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje
neplatnost či neúčinnost tohoto jednání. Účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit
soudní poplatek proto nastávají u zastoupeného účastníka řízení již doručením tohoto usnesení
jeho zástupci. Ve shodě s dřívějším právním názorem Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne
8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 1/2001) lze nezastupitelnými úkony rozumět jen takové, kdy konkrétní jednání nemůže
učinit nikdo jiný než účastník řízení. Jde tedy o jednání charakteristické svým osobním
prvkem, který se upíná právě a jen na osobu jednajícího, a to tak, že jiná osoba, odlišná
od účastníka řízení, nemůže, právě proto, že je charakterizován osobou jednajícího, takový
úkon vykonat. Takovým jednáním je např. výslech účastníka, strpění ohledání, vydání určité
věci, apod., nikoliv však povinnost zaplatit soudní poplatek.
Na uvedeném závěru nemění nic ani to, že povinnost zaplatit soudní poplatek stíhá
účastníka řízení. Tato skutečnost ještě neznamená zároveň, že jej také musí osobně zaplatit.
Povinnost zaplatit soudní poplatek totiž plyne z procesního postavení účastníka řízení, který
podává návrh.
S ohledem na výše uvedené nastaly účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit
soudní poplatek (výzvy k zaplacení soudního poplatku) již jeho doručením zástupci
stěžovatelky dne 30. 1. 2006. Jelikož stěžovatelka přes poučení o následcích nevyhovění
výzvě soudní poplatek ve stanovené lhůtě 3 dnů ode dne jejího doručení nezaplatila, městský
soud důvodně rozhodl o zastavení řízení.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst.1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání, protože mu takový
postup umožňuje ustanovení §109 odst.1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví - li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla
a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou žádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu