ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.115.2006
sp. zn. 7 Azs 115/2006 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele M. L., zastoupeného JUDr. Vladimírem
Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo nám. 19, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2006, č. j.
32 Az 21/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále též „ správní orgán“), ze dne 12. 12. 2005,
č. j. OAM-2123/VL-10-K04-2005, jímž byla dle ust. §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta žádost stěžovatele o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu, Nejvyšší
správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní
soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Jestliže stěžovatel ve své kasační stížnosti namítal, že správní orgán měl povinnost
zjistit skutečný a úplný stav věci, a to i v případě, kdy bylo prokázáno, že v jeho případě
bylo rozhodnuto o trestu vyhoštění, Nejvyšší správní soud se touto otázkou již dostatečně
zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36,
www.nssoud.cz. Skutečnost, že ekonomické problémy v zemi původu či snaha vydělat
si v České republice určitý finanční obnos nejsou azylově relevantní důvody, Nejvyšší
správní soud již několikráte vyslovil, např. ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 31/2003 - 64, či v rozsudku ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43
(oba publikované na www.nssoud.cz).
Stěžovatel rovněž uvedl, že rozhodnutí správního orgánu není opatřeno vlastnoručním
podpisem osoby oprávněné k podepisování rozhodnutí. Nejvyšší správní soud k této námitce
s ohledem na ust. §109 odst. 4 s. ř. s. pro její novost nepřihlédl. Nad rámec výše uvedeného
však uvádí, že na č.l. 24 a 25 je ve správním spise založeno rozhodnutí správního orgánu
opatřené podpisem PhDr. T. H., ředitele odboru azylové a migrační politiky (v této otázce je
v dalším možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 3
Azs 277/2004 - 70, www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu